25 Cdo 1587/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1587/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 3. 2026 Spisová značka:25 Cdo 1587/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.1587.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 127 o. s. ř. § 132 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1587/2025-407 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: K. T., zastoupený JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem se sídlem Purkyňova 593/10, Plzeň, proti žalované: P. K., zastoupená Mgr. Jiřím Kuklíkem, advokátem se sídlem Tyršova 1835/13, Praha 2, o zaplacení 994.198,23 Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 39 C 298/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 1. 2025, č. j. 64 Co 463/2024-359, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 23. 4. 2024, č. j. 39 C 298/2022-302, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 994.198,23 Kč (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II) a rozhodl o vrácení části zálohy žalobci (výrok III). Žalobce se po žalované domáhal zaplacení náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění v celkové výši 994.198,23 Kč v důsledku dopravní nehody, již měla způsobit žalovaná. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že 24. 6. 2020 došlo v Plzni v ulici XY ke střetu žalobcem řízeného motocyklu s osobním automobilem žalované. Rozhodnutím Magistrátu města Plzně ze dne 22. 7. 2021, č. j. MMP/244623/21, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 4 písm. c) ve spojení s § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu), jelikož nerespektoval dopravní značení a před srážkou jel v pravém jízdním pruhu vyhrazeném pro vozidla MHD a IZS. Zavinění nebylo možné podle správního orgánu žádnému z řidičů prokázat, neboť nelze říci, zda žalovaná zkřížila žalobci jízdní dráhu neočekávaným přejetím do pravého pruhu, nebo naopak žalobce narazil do pravého zadního kola vozidla žalované jedoucí v prostředním pruhu. Obě varianty jsou podle odborného vyjádření znalce z oboru ekonomika, doprava a strojírenství Ing. Stanislava Kopáčka technicky možné. Soud měl kromě výpovědi svědků k dispozici také odborné vyjádření znalce z oboru doprava Ing. Jiřího Pecha, kterým žalobce prokazoval protiprávní jednání žalované, a znalecký posudek Ing. Tomáše Kubeše, jenž konstatoval, že žalovaná nemohla žádným způsobem srážce zabránit a byl to naopak motocykl žalobce, který narazil do zadní části jejího vozidla. 2. Soud prvního stupně odkázal na § 2910, § 2911, § 2927 odst. 2 a § 2932 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a uzavřel, že žalobce neprokázal, že se žalovaná dopustila porušení povinnosti ve smyslu § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu, podle nějž řidič nesmí při přejíždění z jednoho pruhu do druhého ohrozit a omezit řidiče v pruhu, do nějž přejíždí. Dále soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 983/2009, který je použitelný i za současné právní úpravy a podle nějž byla-li škoda způsobena výlučně jednáním poškozeného, je zcela vyloučena odpovědnost provozovatele vozidla, a to z důvodu chybějící příčinné souvislosti mezi okolností, za niž provozovatel objektivně odpovídá, a vznikem újmy na straně poškozeného. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by se žalovaná na dopravní nehodě podílela, ať už zaviněným jednáním či opomenutím. Soud prvního stupně v tomto směru akcentoval znalecký posudek Ing. Kubeše, z něhož vyplynulo, že žalovaná neměla na rozdíl od žalobce možnost dopravní nehodě žádným způsobem zabránit. 3. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 1. 2025, č. j. 64 Co 463/2024-359, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení žalované (výrok II) a náhradu nákladů řízení státu (výrok III). Odvolací soud odkázal na § 2895, § 2927 odst. 1 a 2 a § 2932 o. z. Zdůraznil, že podle judikatury je při střetu provozů dvou provozovatelů rozhodná účast, jakou se provozovatelé na vzniklé škodě podíleli, přičemž jejich vypořádání předpokládá zhodnocení všech objektivních i subjektivních okolností vzniku škody spojených jak s porušením právní povinnosti, tak ale i s objektivními skutečnostmi na straně obou provozovatelů. Porušení právní povinnosti, respektive zavinění dopravní nehody tak není otázkou stěžejní či jedinou, ovšem svůj význam nepochybně má v rámci zhodnocení všech skutkových okolností, které byly hlavními příčinami vzniklé škody. Nepostačuje tedy závěr, že žalobce neprokázal tvrzené porušení povinnosti žalovanou, je třeba zhodnotit všechny další okolnosti střetu obou vozidel. Ke zjištění míry podílu účastníků na nehodě posloužil znalecký posudek Ing. Kubeše, který měl k dispozici protokol o nehodě, fotodokumentaci z místa nehody vyhotovenou Policií ČR, fotodokumentaci poškozených vozidel vyhotovenou pojišťovnami, plánek místa a náčrtek dopravní nehody, správní spis, odborné vyjádření Ing. Kopáčka a videozáznam městského kamerového systému. Znalec provedl ohledání místa nehody a znalecký experiment za účelem zjištění vzájemné vzdálenosti vozidel. Uzavřel, že řidič vozidla nemohl střetu s motocyklem zabránit, naproti tomu řidič motocyklu by střetu zabránil, pokud by přizpůsobil jízdu proudu vozidel a pokud by dodržel bezpečnou podélnou vzdálenost za vozidlem, případně příčnou vzdálenost a odstup v příčném směru od vozidla. Motocykl tedy narazil do vozidla a znalec z ničeho nezjistil, že by žalovaná vybočila ze svého pruhu. Ke střetu došlo, když se žalobce snažil zařadit do prostředního pruhu poté, co jel v pravém vyhrazeném pruhu, aby předjel kolonu vozidel. Odvolací soud nesdílel přesvědčení žalobce, že znalecký posudek je v rozporu se všemi ostatními důkazy, neboť vybočení žalované do pravého jízdního pruhu nevyplývá ze správního spisu Magistrátu města Plzně ani z odborného vyjádření Ing. Kopáčka (ten připustil obě varianty). Jediným důkazem, který podporuje verzi žalobce, je odborné vyjádření Ing. Pecha, který dospěl k závěru, že žalovaná se se svým vozidlem přemisťovala vpravo do vyhrazeného pruhu, při prvním kontaktu se vrátila a následně zajela vozidlo odstavit. V tomto vyjádření byla žalovaná označena za viníka nehody s „99% jistotou“. Odvolací soud proto vyslechl Ing. Kubeše a Ing. Pecha s jejich současnou konfrontací, přičemž oba znalci setrvali na svých závěrech, avšak odvolací soud závěry znaleckého posudku Ing. Kubeše považoval za logické a obhájené. Naopak Ing. Pech odmítl vtělit jím prezentované závěry do znaleckého posudku s tím, že k tomu nemá dostatek podkladů, čímž sám zpochybnil hodnověrnost svých odborných názorů. S výjimkou odborného vyjádření Ing. Pecha tak z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by ke střetu došlo při jízdním manévru žalované. Žalovaná se tedy nepodílela na vzniku škody, a ta tudíž není v příčinné souvislosti s jednáním žalované. Byl to naopak žalobce, kdo porušil své povinnosti, a to tím, že nedodržel bezpečnou vzdálenost mezi vozidly, a navíc jel v levé části pravého pruhu, čímž porušil § 11 odst. 1 zákona o silničním provozu. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce výslovně v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Důvodnost dovolání podle názoru žalobce tkví v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel namítl, že soudy dostatečně nepřihlédly k jeho tvrzením a nezohlednily jím předložené důkazy. V řízení provedené důkazy zrekapituloval, vyvodil z nich, jakým způsobem k předmětné dopravní nehodě došlo, a konstatoval, že znalecký posudek Ing. Kubeše je v rozporu s odbornými vyjádřeními Ing. Kopáčka a Ing. Pecha. Konfrontace Ing. Kubeše a Ing. Pecha podle názoru žalobce vyzněla ve prospěch naposled jmenovaného znalce, neboť Ing. Kubeš nedokázal vysvětlit rozpory ve svých závěrech. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2399/08, vyplývá, že jsou-li závěry znaleckých posudků opakovaně rozporné, soud má využít nástrojů, které poskytuje § 127 odst. 3 o. s. ř., například společný znalecký posudek, výslech znalců, jejich konfrontace. Konfrontace provedená odvolacím soudem rozpory neodstranila, ale na