25 Cdo 283/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 283/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2024 Spisová značka:25 Cdo 283/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.283.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 10. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.12.2024IV.ÚS 3341/24 Zdeněk Kühn odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost11. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 283/2024-106 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Hany Tiché ve věci žalobkyně: KARLA spol. s r. o., IČO 14613182, se sídlem Zahradní 2004/46d, 792 01 Bruntál, zastoupený JUDr. Janem Junkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 1043/11, 110 00 Praha 1, proti žalované: Generali Česká pojišťovna a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o 259 355,14 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 91/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2023, č. j. 19 Co 162/2023-82, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. 2. 2023, č. j. 64 C 91/2020-73, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí 259 355,14 EUR (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 8. 2023, č. j. 19 Co 162/2023-82, rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 2. Městský soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Podle nich účastnice dne 27. 8. 2014 uzavřely pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti žalobkyně za škodu v souvislosti s činnostmi uvedenými v obchodním rejstříku, s územním rozsahem Česká republika, kterou změnily dne 19. 8. 2015 a dne 25. 8. 2016. Součástí pojistné smlouvy byly pojistné podmínky VPP MO-P-01/2014 (dále též „VPP“). Pojištění bylo sjednáno pro pojistná nebezpečí uvedená v článku 22 bodech 1, 2, 4, 5, 6 a 7 VPP. Podle ustanovení čl. 22 bodu 1 písm. b) VPP byla jedním ze sjednaných pojistných nebezpečí právním předpisem stanovená povinnost pojištěného nahradit škodu vzniklou jiné osobě poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením hmotné věci, kterou má tato osoba ve vlastnictví, v užívání, nebo ji má oprávněně u sebe z jakéhokoli jiného právního titulu, přičemž podle bodu 2 cit. ustanovení bylo předpokladem vzniku práva na pojistné plnění to, že k poškození, zničení, ztrátě nebo odcizení hmotné věci došlo v době trvání pojištění, v souvislosti s oprávněně prováděnou činností uvedenou v pojistné smlouvě nebo se vztahy z této činnosti vyplývajícími a na území ujednaném v pojistné smlouvě. Po shora uvedených změnách smlouvy bylo pojištění ujednáno s pojistným limitem v základním rozsahu 10 000 000 Kč, se spoluúčastí 100 000 Kč, bez změny územního rozsahu. Žalobkyně v rámci svého podnikání prodala společnosti TS Plzeň, a.s., své výrobky – tři hydromotory. Nebezpečí škody na předmětu koupě přešlo na kupujícího, společnost TS Plzeň, a.s., předáním hydromotorů dne 30. 6. 2015. Společnost TS Plzeň, a.s., jeden z hydromotorů zabudovala do svého výrobku – lisu na volné kování. Tento lis následně společnost TS Plzeň, a.s., prodala zákazníkovi z Korejské republiky, kam byl lis též dodán. Dne 22. 5. 2017, za účinnosti pojistné smlouvy, došlo v Korejské republice na dodaném lisu k masivnímu úniku oleje a následnému požáru se škodou ve výši žalované částky. Příčinou úniku oleje a následného požáru byla projektová a výrobní chyba při zhotovení hydromotoru žalobkyní, což žalobkyně akceptovala. Korejskému zákazníkovi uhradila vzniklou škodu společnost TS Plzeň, a.s., resp. její pojistitel odpovědnosti za škodu. Žalobkyně byla vyzvána společností TS Plzeň, a.s., k úhradě vzniklé škody. Žalobkyně žádnou škodu neuhradila. 3. Městský soud se ztotožnil i s právním posouzením věci provedeným obvodním soudem. V dané věci šlo o pojistnou smlouvu podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též „o. z.“), konkrétn,ě pak o smlouvu o pojištění odpovědnosti podle § 2861 odst. 1 a násl. o. z. Pro věc je zásadní zejména definice pojistné události obsažená v pojistné smlouvě. Ke škodě, která je základem pro žalobkyní požadované pojistné plnění, nedošlo podle městského soudu v České republice již tím, že vadný hydromotor vyrobený žalobkyní a dodaný jejímu odběrateli TS Plzeň, a.s., byl touto společností zamontován do jí kompletovaného lisu na volné kování. Tato škoda (snížení hodnoty finálního výrobku následkem zabudování vadné součásti) není v nyní řešené věci uplatňována. V tomto řízení jde až o následnou škodu vyvolanou teprve tím, že se předmětná vada hydromotoru projevila, a to konkrétně únikem oleje z lisu a následným požárem. Dále bylo podle městského soudu podstatné, že pojištění se nevztahovalo na každou škodu, nýbrž pouze na škodu vzniklou poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením hmotné věci. K ničemu takovému ovšem u zdejšího odběratele žalobkyně nedošlo, jeho věc poškozena nebyla (nežádá náhradu z titulu poškození své věci). K poškození hmotných věcí, za které je náhrada požadována, došlo až u konečného zákazníka v Korejské republice v době, kdy již TS Plzeň, a.s., vlastníkem dodaného lisu nebyla. Na straně společnosti TS Plzeň, a.s., tedy vznikla toliko odpovědnost za takto vzniklou škodu vůči konečnému zákazníkovi; na škodu v podobě vzniku odpovědnostního závazku (a jeho případného plnění) se však sjednané pojištění nevztahuje. Navíc je žalobkyně v právním vztahu i vůči konečnému odběrateli v Korejské republice, neboť vůči němu jde o odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku ve smyslu § 2939 o. z. (výslovně je tato odpovědnost zmíněna i v čl. 22 bodu 5 první odrážce VPP). Ke škodní události (poškození či zničení hmotných věcí), za niž žalobkyně (přímo) odpovídá (jde o následek vady výrobku dodaného žalobkyní) došlo mimo sjednaný územní rozsah pojištění (nikoli v České republice, nýbrž u koncového odběratele v Korejské republice). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v nesprávném právním posouzení otázky dosud v judikatuře Nejvyššího soudu neřešené, a to konkrétně „zda je v případě nároku na pojistné plnění z titulu pojištění odpovědnosti pro případ právním předpisem stanovené povinnosti pojištěného nahradit škodu (újmu) v souvislosti s podnikatelskou činností pojištěného nutno vznik škodní (pojistné) události dovozovat již k plnění dodanému pojištěným ve vztahu k jeho smluvnímu partnerovi, resp. K okamžiku, kdy bylo toto vadné plnění použito tímto smluvním partnerem, a to za situace, kdy nárok vychází z toho, že pojištěný dodal svému smluvnímu partnerovi vadné plnění, které pak tento smluvní partner použil k plnění jiné osobě, se kterou pojištěný není v žádném smluvním vztahu a u které následně došlo z důvodu existence této vady ke škodě.“ 5. Žalobkyně jako dovolací důvod uplatnila to, že podle jejího názoru odvolací soud došel k nesprávnému právnímu závěru, že ke škodní události, která mohla být předmětným pojištěním kryta, došlo mimo sjednaný územní rozsah. K tomu uvedla, že při právním posouzení věci je nutno zohlednit specifické aspekty odpovědnostního vztahu mezi jednotlivými zúčastněnými subjekty. Odpovědnost žalobkyně za škodu vychází v daném případě z ustanovení § 2913 odst. 1 o. z., tedy z porušení smluvní povinnosti vůči TS Plzeň, a.s. Se společností z Jižní Koreje žalobkyně v žádném smluvním vztahu nebyla. Žalobkyně je pak přesvědčena, že neodpovídá korejské společnosti za škodu ani podle § 2939 o. z. (škoda způsobená vadou výrobku), neboť podle § 2943 o. z. se taková odpovědnost neuplatní v případě poškození věci určené k podnikatelským účelům, což lis dodaný společností TS Plzeň, a.s., korejskému zákazníkovi nepochybně byl. Korejské společnosti tedy za škodu odpovídala výlučně společnost TS Plzeň, a.s., a tato škoda, vzniklá na území Korejské republiky, byla nahrazena pojistitelem společnosti TS Plzeň, a.s. Žalobkyně poukázala na ustanovení čl. 10 bodu 7 VPP, kterým byla definována škodní událost jako „událost, ze které vznikly škoda či újma a která by mohla být důvodem vzniku práva na pojistné plnění“. Takovou škodní událostí pak bylo právě namontování vadného hydromotoru od žalobkyně do lisu vyrobeného společností TS Plzeň, a.s., a k tomu došlo na území České republiky. Naopak škodní událostí v tomto smyslu nebyl vznik požáru na území Ko