25 Cdo 2838/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2838/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 3. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2838/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2838.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Závada ve sjízdnosti Škoda Odpovědnost objektivní Povinnost prevenční Dotčené předpisy:§ 26 odst. 6 předpisu č. 13/1997 Sb. § 11 odst. 1 předpisu č. 361/2000 Sb. § 2900 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2838/2023-243 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: M. V., zastoupená Mgr. Petrem Rudlovčákem, advokátem se sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1, proti žalovanému: Středočeský kraj, IČO 70891095, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o zaplacení 216.556,32 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 288/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2023, č. j. 23 Co 82/2023-222, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2023, č. j. 23 Co 82/2023-222, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala náhrady škody a nemajetkové újmy na zdraví v souvislosti s úrazem, který utrpěla dne 18. 8. 2018 při pádu z kola na komunikaci ve vlastnictví žalovaného. Žalobkyni vznikla újma ve výši 851.223,75 Kč, která zahrnuje ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, bolestné, ztížení společenského uplatnění, náklady na léčení a věcnou škodu. Vedlejší účastnice jako pojistitelka žalovaného žalobkyni uhradila 80 % z uvedené částky s odkazem na její spoluzavinění na vzniku dopravní nehody. Žalobkyně požadovala kromě rozdílu mezi výší škody a vyplacenou částkou (170.244,75 Kč) také zaplacení nákladů právního zastoupení, jež jí vznikly v souvislosti s uplatněním nároku u žalovaného, resp. u vedlejší účastnice (43.706 Kč)./ 2. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. 12. 2022, č. j. 4 C 288/2021-179, zamítl žalobu co do 3.558,20 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 212.998,12 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalovanému a vedlejší účastnici povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni (výrok III) a státu (výrok IV). Soud prvního stupně odkázal na § 9 odst. 1 a 3, § 26 odst. 1 a 6 a § 27 odst. 2 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, (dále jen „silniční zákon“). Dovodil pasivní věcnou legitimaci žalovaného, který je vlastníkem předmětné pozemní komunikace, a ručí tedy za splnění povinnosti k náhradě škody. Žalobkyně prokázala, že k plnění zbývající části nároku, kterou jí vedlejší účastnice nevyplatila, vyzvala nejdříve správce předmětné komunikace. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně při jízdě na kole z kopce projela pravotočivou zatáčku, při jejímž pravém okraji začal pás nového živičného povrchu, který byl ale příliš úzký, aby se na něj dalo najet. Předtím při pravé straně vozovky byly výtluky a pospravovaná místa, která způsobovala nerovnost povrchu vozovky. Žalobkyně proto jela při středu silnice, aby se těmto nerovnostem vyhnula, a splnila tak na ni kladenou povinnost přizpůsobit svoji jízdu technickému stavu vozovky. Poté, co se nový rovný živičný povrch rozšířil do celého pravého jízdního pruhu, se žalobkyně rozhodla pokračovat v jízdě již při okraji pravého jízdního pruhu. Při přejezdu ze starého živičného povrchu na nový povrch žalobkyně s kolem upadla, přičemž podle znalce byl příčinou pádu nepředvídatelný schod mezi pruhy vozovky ve výši 2,5 cm. Žalobkyně nejela nepřiměřeně vysokou rychlostí, avšak schodek mezi starým a novým povrchem vozovky byl pro pohybujícího se cyklistu nezpozorovatelný, tedy nepředvídatelný. Standardním zakončením nově položeného povrchu jsou zkosené hrany, jak bylo patrné na části nového živičného povrchu. Účastník silničního provozu se proto mohl důvodně domnívat, že takto jsou řešeny veškeré přechody mezi starým a novým povrchem vozovky. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že schod mezi jízdními pruhy o výšce 2,5 cm se vymykal stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace. Shledal, že žalobkyně obezřetně reagovala na výtluky na vozovce tak, že se jim vyhýbala. Překážku na vozovce nemohla předpokládat a účinně na ni reagovat tak, aby neovlivnila svou jízdu. Podle názoru soudu prvního stupně se jednalo o závadu ve sjízdnosti předpokládanou v § 26 odst. 6 silničního zákona. Žádný liberační důvod na straně žalovaného nebyl tvrzen ani prokázán, nebylo ani zjištěno, že by se žalobkyně svým jednáním podílela na vzniku škody. Soud prvního stupně proto shledal nárok žalobkyně v plném rozsahu důvodným (bez krácení provedeného vedlejší účastnicí) včetně náhrady nákladů za zastoupení advokátem při vyřizování škodní události. Žalobkyni tedy přiznal 212.998,12 Kč s příslušenstvím a co do zjištěného rozdílu v odměně za zastoupení advokátem, tedy co do částky 3.558,20 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl. 3. K odvolání žalovaného a vedlejší účastnice Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, č. j. 23 Co 82/2023-222, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů žalovanému (výrok II), vedlejší účastnici (výrok III) a státu (výrok IV). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný je ve věci vzhledem k § 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích a § 2021 o. z. pasivně věcně legitimován. Zopakoval dokazování fotografiemi komunikace, na níž došlo k nehodě, a vzal z nich za prokázané, že povrch komunikace je popraskaný, s drobnými výtluky, před pravotočivou zatáčkou (ze směru jízdy žalobkyně) začíná při pravé krajnici komunikace pás nového povrchu, který je nad úrovní původního povrchu a nájezd na něj je zkosený. Pás tohoto nového povrchu se postupně rozšiřuje, tak, že v pravotočivé zatáčce zabírá větší část pomyslné pravé poloviny komunikace. Za zatáčkou na tento nový povrch navazuje další nový povrch, který vystupuje nad úroveň dosavadního nového povrchu i nad úroveň původního povrchu, přičemž i přes tmavé skvrny na komunikaci je zřejmé, že nájezd je zkosený. Tento další nový povrch je rozšířen až na celou polovinu pomyslné pravé poloviny komunikace; místo nehody je za zatáčkou, již na rovném úseku; na komunikaci není žádné dopravní značení ani dopravní zařízení. 4. Odvolací soud mimo jiné konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že v místě pádu žalobkyně byl mezi jízdními pruhy schodek o výšce 2,5 cm. Tento schodek však podle názoru odvolacího soudu nelze označit za takovou změnu ve sjízdnosti místní komunikace, kterou by nebylo možné při náležité obezřetnosti předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu komunikace. Předmětná komunikace je v horším stavebním stavu, její povrch je popraskaný, s drobnými výtluky a místy pospravovaný novým potahem. Při přizpůsobení jízdy stavebnímu stavu byla silnice sjízdná ve smyslu § 26 odst. 1 silničního zákona, a to jak pro automobily, které po ní běžně jezdily, tak pro cyklisty, kterým nic nebránilo v tom držet se při pravém okraji vozovky a bezpečně jet po novém povrchu. Zdůraznil, že znalec Ing. Vlk při svém výslechu potvrdil, že hrany nového povrchu jsou zpočátku zkosené, a to v příčném i podélném směru, a umožňují normální jízdu. Podle znalce lze přes takto opravenou vozovku jet, byť připustil, že je to nepříjemné, což však podle názoru odvolacího soudu není důvodem pro to, aby se žalobkyně nepohybovala na své straně vozovky. Odvolací soud tedy dovodil, že se nejednalo o závadu ve sjízdnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, avšak dospěl k závěru, že žalovaný za škodu odpovídá podle § 2900 o. z. pro porušení prevenční povinnosti, neboť neupozornil příslušným dopravním značením na nestandardní nerovnost vozovky spočívající v ostré svislé hraně mezi jízdními pruhy vzniklé v procesu probíhajících oprav povrchu komunikace. K pádu žalobkyně z jízdního kola však došlo za situace, kdy přejížděla z levé strany vozovky do pravé (podle znalce se žalobkyně pohybovala za středem vozovky – více vlevo). Přitom povinností žalobkyně bylo jet na jízdním kole při pravém okraji vozovky, přizpůsobit jízdu na jízdním kole stavebnímu stavu vozovky, svým schopnostem, vlastnostem jízdního kola a počasí v daném okamžiku. Z tvrzení žalobkyně je zjevné, že si byla vědoma zhoršené kvality vozovky, viděla opra