25 Cdo 533/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 533/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 9. 2023 Spisová značka:25 Cdo 533/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.533.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Skutečná škoda [ Škoda ] Dotčené předpisy:§ 2951 o. z. § 2952 o. z. § 2969 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 533/2022-218 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: S. B., zastoupená Mgr. Petrem Hasalou, advokátem se sídlem Radniční 237/13, 787 01 Šumperk, proti žalované: Lesy České republiky, s. p., IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové, zastoupená JUDr. Lukášem Eichingerem, advokátem se sídlem Veleslavínova 8, 110 00 Praha 1, o 221 013 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 218 C 8/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 2. 9. 2021, č. j. 69 Co 192/2021-195, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 2. 9. 2021, č. j. 69 Co 192/2021-195, a rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 4. 2021, č. j. 218 C 8/2019-167, se ve výrocích II až V zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací Okresnímu soudu v Šumperku k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 30. 4. 2021, č. j. 218 C 8/2019-167, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 33 070 Kč s příslušenstvím (výrok I), ohledně částky 187 943 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III až V). Vyšel ze zjištění, že žalovaná v prosinci 2016 vytěžila dřevo pokácením stromů na pozemku žalobkyně parc. č. XY, trvalý travní porost, v katastrálním území XY (dále jen „pozemek“), aniž by k tomu měla její souhlas. Pokáceno bylo devět lip, jeden klen a jeden habr. V územním plánu obce XY je pozemek veden v ochranném pásmu lesa 50 m od okraje pozemků určených k plnění funkcí lesa a současně je zařazen do ploch SV (plochy smíšené obytné venkovské s koeficientem 0,40; tedy 40 % plochy pozemku k zastavění). Na pozemku se podle stavu dotčených i okolních pařezů nacházel lesní porost, respektive okraj lesního porostu stejného charakteru i věku v rámci většího komplexu lesa. Pro stanovení výše škody měl soud k dispozici dva znalecké posudky. Jednak posudek předložený žalobkyní, který zpracoval Ing. Machovec podle metodiky oceňování trvalé zeleně, která stanovuje výši ceny (náhrady), za kterou by bylo možno v nejkratší možné době uvést porosty do obdobného stavu jako před jejich poškozením nebo odstraněním. Takto stanovená cena ve výši 221 013 Kč odpovídá nákladům na dlouhodobou péči o dřeviny. Soudem zadaným znaleckým posudkem zpracovaným Ing. Navrátilem, který dotčené stromy posoudil jako lesní porost na nelesním pozemku, byla výše škody stanovena jako cena z předčasného smýcení podle vyhlášky č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích a určením ceny vytěžené dřevní hmoty. Byla kalkulována z celkové vytěžené hmoty, průměrné modelové sortimentace pro jednotlivý strom a z průměrné ceny sortimentu vztažené k šetřenému období, k místu a času těžby, přičemž celková škoda způsobená vytěžením 11 stromů byla stanovena částkou 33 070 Kč. Pozemek žalobkyně v roce 2019 prodala. Po právní stránce soud uzavřel, že žalovaný pokácením (vytěžením) stromů na pozemku žalobkyně bez jejího souhlasu zasáhl do jejího vlastnického práva k nim, a způsobil jí tak škodu, kterou je podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) povinen nahradit, a to přestože v době rozhodování soudu již pozemek nevlastnila. Uzavřel, že uvedení do původního stavu není možné, a proto se škoda hradí v penězích. Při určení výše škody soud vyšel ze znaleckého posudku Ing. Navrátila, neboť Ing. Machovec použil nesprávnou metodu oceňování, jestliže stromy ocenil, jako by to byly okrasné dřeviny, např. v zámeckém parku. 2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 2. 9. 2021, č. j. 69 Co 192/2021-195, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II i v nákladových výrocích a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně i jeho právního posouzení, pokud jde o odpovědnost žalované za škodu. K námitkám žalobkyně týkajícím se výše škody poukázal na to, že stromy rostoucí na jejím pozemku nebyly výsledkem žádné zvláštní pěstební činnosti, rostly volně spolu s lesem, na okraji lesa, aniž by bylo třeba zvláštních nákladů na jejich dopěstování. Není proto důvodu, aby byla výše škody stanovena ve výši nákladů na dopěstování náhradních výsadeb do stejného nebo obdobného stavu jako před poškozením. Byť by skutečná škoda měla zásadně odrážet náklady na uvedení v předešlý stav, v daném případě, kdy stromy rostly volně jako faktická součást lesa a mohly by opět vyrůst, není na místě stanovit výši škody jako náklady na dopěstování náhradní výsadby. Odvolací soud uzavřel, že skutečnou škodu (§ 2952 o. z.) je nutno odvozovat nikoli od nákladů na dopěstování náhradní výsadby, ale od ceny vytěžené dřevní hmoty, která byla stanovena znaleckým posudkem Ing. Navrátila včetně škody vzniklé z předčasného smýcení a v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2466/2014, v němž soud dovodil, že vlastníku neoprávněně pokácených porostů náleží náhrada škody ve výši odpovídající ceně vytěžené dřevní hmoty, nikoliv částka odvozovaná od tzv. ekologické újmy ve smyslu § 10 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jde o otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Odkazuje na § 2926 o. z. a namítá, že skutečná škoda v zásadě odpovídá nákladům na uvedení nemovité věci do původního stavu (účelné opravě), případně rozdílu mezi hodnotou (cenou) věci před škodnou událostí a po škodné události. Cena dřevní hmoty nákladům na uvedení nemovité věci do původního stavu zjevně neodpovídá. Odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2466/2014 považuje dovolatelka za nepřiléhavý, neboť pozemek nebyl pozemkem lesním, stromy netvořily souvislý lesní porost, nýbrž ohraničovaly pozemek, tvořily stín studni s vodní nádrží zásobované povrchovými a těsně podpovrchovými vodami a dotvářely charakter pozemku. Navíc se jedná o pozemek určený podle územního plánu k zastavění. Pokácené stromy neměly charakter lesního porostu na nelesním pozemku, neplnily žádnou funkci lesa. Dovolatelka rovněž namítala, že při hodnocení znaleckých posudků soud nerespektoval rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 32 Cdo 1120/2017 ani Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2253/13. Jako dosud dovolacím soudem neřešené předkládá otázky zda 1) lze považovat 11 vzrostlých listnatých stromů na okraji louky o výměře 2241 m2 za tzv. lesní porost na nelesním pozemku, když pozemek funkci lesa neplní, a to i proto, že je podle územního plánu určen k zastavění, 2) lze výši škody skácením 11 vzrostlých listnatých stromů na okraji nelesního pozemku určit součtem tzv. vyhláškové ceny dřevní hmoty a tzv. škody za předčasné smýcení, nebo je nutno vyjít ze znění § 2951 a § 2969 odst. 1 o. z. a škodu určit v rozsahu odpovídajícím nákladům na uvedení v předešlý stav, v tomto případě nákladům na dopěstování dřevin do obdobného rozsahu, 3) lze k určení výše škody způsobené neoprávněným vykácením stromů na nelesním pozemku ve smyslu zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, použít analogii práva, a to podzákonný právní předpis provádějící jiný zákon, v tomto případě vyhlášku č. 55/1999 Sb. k zákonu č. 289/1995 Sb., o lesích, a 4) lze k určení škody způsobené neoprávněným vykácením stromů na nelesním pozemku použít metodu zjištění ceny pozemku před vznikem škody a po jejím vzniku. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že dovolání trpí vadami, považuje ho za nepřípustné, nedůvodné, a navrhla jeho odmítnutí. 5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“), a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeno