25 Cdo 535/2018 — Nejvyšší soud

25 Cdo 535/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2018 Spisová značka:25 Cdo 535/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.535.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Majetková újma (o. z.) Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků Odstupné Dotčené předpisy:§ 2904 o. z. § 2910 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 2. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 535/2018-152 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: SUEZ Využití zdrojů a. s., IČO 25638955, se sídlem Španělská 1073/10, Praha 2, zastoupena JUDr. Michaelou Fuchsovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Voršilská 130/10, Praha 1, proti žalované: M. K., zastoupena JUDr. Vlastimilem Roubalem, advokátem se sídlem Žerotínovo nám. 641/15, Přerov, o 223.668 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 C 47/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 10. 2017, č. j. 69 Co 380/2017-112, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.519 Kč k rukám JUDr. Vlastimila Roubala, advokáta se sídlem Žerotínovo nám. 641/15, Přerov, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 5. 2017, č. j. 23 C 47/2017-78, zamítl žalobu o zaplacení 223.668 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalovaná způsobila dne 21. 7. 2015 dopravní nehodu, při níž byl zraněn zaměstnanec žalobkyně a pro trvalé následky musel ukončit svůj pracovní poměr. Žalobkyně mu vyplatila odstupné v celkové výši 223.668 Kč. O skutkovém stavu nebylo mezi účastníky sporu, žalovaná však namítla nedostatek příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a okolností, že žalobkyně musela vyplatit odstupné. Okresní soud neužil na projednávanou věc ustanovení o odpovědnosti za náhodu, protože ke vzniku škody došlo zaviněným porušením dopravních předpisů. Ani v případě odpovědnosti za porušení zákona dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) však nelze shledat adekvátní kauzální vazbu mezi porušením dopravních předpisů žalovanou a povinností žalobkyně vyplatit odstupné bývalému zaměstnanci z důvodu ztráty pracovní schopnosti. V případě vzniku prosté ekonomické škody je třeba, aby ke škodě došlo zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Povinnost vyplatit odstupné není přímým následkem ani škodou vzniklou z dopravní nehody. 2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci potvrdil rozsudkem ze dne 10. 10. 2017, č. j. 69 Co 380/2017-112, rozsudek okresního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil s právními závěry okresního soudu, že uplatněný nárok nelze posuzovat z titulu odpovědnosti za náhodu, že i u odpovědnosti za porušení zákonné povinnosti dle § 2910 o. z. se nahrazuje veškerá zaviněná škoda, která vznikla jako následek porušení zákonné povinnosti. Nejedná-li se o zásah do absolutního práva, jsou nahraditelné pouze újmy, které spadají pod ochranný účel normy, tedy újmy, jimž se norma snaží zabránit. Jelikož žalovaná porušila dopravní předpisy a žalobkyně není přímou poškozenou z dopravní nehody, není její povinnost vyplatit přímému poškozenému odstupné v příčinné souvislosti se vznikem škodní události. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dle názoru dovolatelky se odvolací soud odchýlil, při řešení otázky existence příčinné souvislosti ve vztahu k přímé a nepřímé škodě vzniklé v důsledku dopravní nehody, od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1946/2000. Dovolacím soudem dosud neřešenými jsou otázky, jak rozlišit absolutní a relativní majetková práva ve smyslu § 2910 o. z., jaký je ochranný účel zákona o provozu na pozemních komunikacích, výklad pojmu náhoda ve smyslu § 2904 o. z., a také otázka, zda není výklad právních předpisů, který žalobkyni neumožňuje domoci se náhrady vyplaceného odstupného na žalované, v rozporu s dobrými mravy. Nesprávné právní posouzení odvolacího soudu spočívá v nedostatečném přezkumu odvolacích námitek žalobkyně a v mechanickém převzetí názoru okresního soudu. Výplatou odstupného došlo k zásahu do absolutních práv dovolatelky, která pozbyla vlastnické právo ke svým finančním prostředkům. Dovolatelka má dále za to, že účelem zákona o silničním provozu je ochrana před vznikem jakékoli škody ze silničního provozu, za níž považuje i svůj nárok odvozený od poškozeného řidiče. Nesprávným právním posouzením je rovněž zjišťování příčinné souvislosti mezi náhodou a vznikem škody – dopravní nehody, správně měla být zkoumána náhoda ve vztahu ke vzniku škody na straně žalobkyně. Výklad, který neumožňuje přiznání náhrady za vyplacené odstupné vůči žalované, považuje žalobkyně za rozporný s dobrými mravy a připomíná regresní nárok státu u zaplacených dávek nemocenského pojištění vůči škůdci. Ze všech uvedených důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 4. Ve vyjádření k dovolání uvedla žalovaná, že se ztotožňuje s právním posouzením odvolacího soudu, že nejsou splněny všechny podmínky vzniku nároku na náhradu škody. Dovolatelka dovozuje svoji újmu z újmy svého zaměstnance nikoli z jednání škůdce. Vzhledem k tomu, že nelze odškodnit následek následku, navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné, neboť v judikatuře dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka výkladu odpovědnosti za náhodu dle § 2904 o. z., a otázka vzniku odpovědnosti za porušení povinnosti stanovené zákonem a zásah do absolutních a relativních práv poškozeného ve smyslu § 2910 o. z. Dovolání není důvodné. 6. Podle § 2904 o. z. nahradí újmu způsobenou náhodou ten, kdo dal ze své viny k náhodě podnět, zejména tím, že poruší příkaz nebo poškodí zařízení, které má nahodilé újmě zabránit. 7. Dle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 8. Podle § 2917 o. z. kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih. 9. Podle § 67 odst. 2 věty první zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015 (dále jen „zák. práce“) zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. 10. Předmětem projednávané věci je otázka rozsahu nároku na náhradu újmy vzniklé z dopravní nehody ze dne 21. 7. 2015 způsobené žalovanou. Dle zjištění okresního soudu došlo mezi poškozeným, dovolatelkou a pojišťovnou žalované k vypořádání veškerých nároků vyplývajících z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojišťovna však odmítla proplatit vyplacené odstupné, neboť nebylo předmětem pojištění. Okresní soud i odvolací soud se proto zabývaly otázkou, zda lze uložit žalované povinnost zaplatit náhradu odstupného dovolatelce dle předpisů občanského práva, a to s negativním závěrem. 11. Charakterem odstupného se již dovolací soud zabýval např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 983/2013, dle kterého odstupné představuje plnění, které zaměstnavatel poskytuje jednorázově (zpravidla jako peněžitý příspěvek) zaměstnanci v souvislosti s rozvázáním (skončením) jeho pracovního poměru a které má zaměstnanci pomoci překonat (často složitou) sociální situaci, v níž se ocitl proto, že ztratil dosavadní práci. Zaměstnanec má ze zákona - jak vyplývá z ustanovení § 67 odst. 1 a odst. 2 zák. práce - právo na odstupné tehdy, jestliže ztratil dosavadní práci bez své viny z organizačních důvodů na straně zaměstnavatele, ze zdravotních důvodů, neboť nemůže pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání konat dosavadní práci, nebo pro dosažení nejvyšší přípustné expozice; tím, že se odstupné poskytuje jako (nejméně) trojnásobek nebo dvanáctinásobek pr