26 Cdo 1137/2023 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1137/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 3. 2024 Spisová značka:26 Cdo 1137/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.1137.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společenství vlastníků jednotek Dotčené předpisy:§ 1196 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1137/2023-368 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobců a) M. B., b) J.O.S. Praha s.r.o., se sídlem v Praze 4 – Podolí, Nad Spádem 641/20, IČO 24145947, c) P. M., d) M. Š., e) J. D., f) V. K. a S. K., g) M. S., h) J. T., i) J. J. a M. J., j) Z. L. k) B. P., a l) Společenství vlastníků jednotek XY, všech zastoupených JUDr. Zbyňkem Zachou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, proti žalované Green Cape International s.r.o., se sídlem v Praze 4 – Michli, Budějovická 1550/15a, IČO 24705292, zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Milevská 2094/3, o zaplacení finančního plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 24 C 244/2020, o dovolání žalobce l) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 39 Co 244/2022-345, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 39 Co 244/2022-345, se v měnícím výroku II. a v nákladovém výroku IV. zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 2. 2022, č. j. 24 C 244/2020-309, uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobcům a), d), f), h) a j) částku 68.000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výroky I., IV., VI., VIII. a X.), žalobcům b), c), e), g) a i) částku 200.000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výroky II., III., V., VII. a IX.), žalobkyni k) částku 268.000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok XI.), žalobci l) částku 168.190 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok XII.) a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok XIII.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná jako developer realizovala v rámci projektu XY za spolupráce dalších subjektů stavbu bytového domu na adrese XY (dále jen „dům“). Užívání této stavby bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím stavebního odboru Městské části Praha 4 ze dne 16. 11. 2017, č. j. P4/150372/17/OST/KOTAS. Jednotlivé bytové jednotky, které žalovaná v domě prohlášením vlastníka vyčlenila, následně prodala zájemcům, konkrétně také žalobcům a) – k), příslušnými smlouvami o koupi jednotky. Společenství vlastníků jednotek XY (dále jen „Společenství“), jako právnická osoba způsobilá vykonávat práva a zavazovat se ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu, jednalo v průběhu let 2018–2019 se žalovanou o celkem 25 závadách domu; dne 30. 7. 2019 uzavřeli dohodu o narovnání týkající se 24 z nich s tím, že zbývající vada spočívající v přehřívání budovy v letních měsících byla ponechána otevřená k dalším diskusím. Znaleckými posudky bylo zjištěno, že 23 z vybraných 43 místností v domě nedodržují technickou normu ohledně letní tepelné stability budovy. Proto dne 23. 6. 2020 byla žalované zaslána předžalobní upomínka na úhradu finanční částky odpovídající odhadovaným nákladům na napravení nezákonného stavu. 3. Po právní stránce uzavřel, že žalovaná má ve vztahu k žalobcům odpovědnost za nesplnění normy tepelné stability domu, v němž se předmětné bytové jednotky nacházejí; nemůže ji přenést na jiné subjekty, s nimiž žalobci nejsou ve smluvním vztahu. Jediným možným řešením problému (přehřívání místností v bytových jednotkách v letních měsících) je instalace klimatizační jednotky VRV mini, která zajistí chlazení ve více místnostech. Náklady na její pořízení činí v případě bytových jednotek o velikosti 1+kk či pro jednu chlazenou místnost cca 85.000 Kč a v případě bytů o velikosti 2+kk či pro více chlazených místností cca 250.000 Kč. Nároky žalobců a) – k) tedy shledal oprávněnými, přičemž každý z nich požadoval úhradu 80 % z pořizovací ceny klimatizační jednotky podle velikosti jím vlastněné jednotky, případně více jednotek, jako je tomu u žalobkyně k). Oprávněným pak shledal i nárok žalobce l) na úhradu nákladů spojených s uplatněním této odpovědnosti; šlo o částky vynaložené na zpracování znaleckých posudků na posouzení tepelné stability domu. K námitce žalované o nedostatku jeho aktivní legitimace uvedl, že Společenství je způsobilé vykonávat práva a zavazovat se ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu, a také zastupovat ostatní žalobce, a jejich jménem jednat se žalovanou při řešení dotčené otázky přehřívání bytů. Proto měl právo zadat vypracování znaleckého posudku na celou budovu, a tyto náklady také prokazatelně uhradil. Všem žalobcům pak přiznal v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), i tam specifikovaný úrok z prodlení. 4. K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 39 Co 244/2022-345, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. – XI. a ve výroku XIII. o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalobcům a) – k) v částce 984.146 Kč (výrok I.), změnil ve výroku XII. tak, že žalobu o zaplacení částky 168.190 Kč s příslušenstvím Společenství zamítl (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobci a) – k) a žalovanou (výrok III.) a o nákladech řízení před soudy obou stupňů mezi žalobcem l) a žalovanou (výrok VI.). 5. Odvolací soud nejprve zdůraznil, že žalobci a) – k) se podanou žalobou domáhali finančního plnění jako přiměřené slevy z kupní ceny v souvislosti se zjištěnou vadou koupených bytových jednotek spočívající v přehřívání místností v letních měsících. Žalobce l) uplatňoval nárok na zaplacení částky 168.190 Kč, vynaložené na vyhotovení znaleckých posudků na posouzení tepelné stability domu. Uvedl, že soud prvního stupně ve vztahu k nárokům žalobců a) – k) provedl správně a úplně dokazování, dospěl ke správnému skutkovému závěru, a takto zjištěný skutkový stav správně posoudil též po stránce právní. Proto jeho rozhodnutí v tomto rozsahu jako věcně správné potvrdil, včetně výroku XIII. O nákladech řízení vůči žalobcům a) – k). Neztotožnil se však s názorem soudu prvního stupně o aktivní věcné legitimaci Společenství v této věci. Přisvědčil argumentaci žalované, že znalecký posudek slouží výhradně zájmům některých vlastníků dotčených bytových jednotek, kteří si ve smyslu § 1175 o. z. měli důkaz zajistit vlastním nákladem, a takto vynaložené prostředky pak měli uplatňovat v řízení. S odkazem na komentářovou literaturu [nakladatelství BECK v komentáři k Občanskému zákoníku III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021] a znění ustanovení § 1194 odst. 1 o. z. doplnil, že Společenství je oprávněno právně jednat pouze v rozsahu činnosti dovolené zákonem, tj. ve věcech správy domu a pozemku a s tím souvisejících činností, neboť je právnickou osobou zvláštního druhu, založenou výlučně za účelem vymezeným ustanoveními o bytovém spoluvlastnictví. Jestliže tedy v dané věci šlo o nároky týkající se výhradně některých místností v bytových jednotkách ve vlastnictví žalobců a) – k) a posudky posuzují soulad hodnot některých místností v bytových jednotkách těchto žalobců, tedy neřeší přehřívání budovy, ani se netýkají její správy, nelze aktivní legitimaci žalobce l) ve věci dovodit. Uzavřel, že bylo na každém z vlastníků jednotlivých bytových jednotek, aby uplatňoval příslušenství pohledávky v podobě nákladů vynaložených na vypracování znaleckého posudku, případně jejich poměrnou část, neplynou-li práva vlastníků jednotek vzniklá vadou jednotky z vad společných částí domu, nýbrž z bytů (jednotek) samotných. Z vyložených důvodů rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu nároku žalobce l) změnil tak, že žalobu zamítl. 6. Proti výrokům II. a IV. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce l) dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. K dovolacímu přezkumu předložil otázku týkající se výkladu ustanovení § 1196 odst. 2 o. z. Měl za to, že dotčené ustanovení obsahuje zákonné zmocnění společenství vlastníků k zastupování vlastníků jednotek při uplatňování jejich práv, přičemž nestanoví, že by mu