26 Cdo 1324/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1324/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 9. 2025 Spisová značka:26 Cdo 1324/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.1324.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Výprosa (o. z.) Dotčené předpisy:§ 555 o. z. § 556 o. z. § 2189 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1324/2025-327 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobkyně Mlýn Jaroslavice s.r.o., se sídlem v Jaroslavicích, Mlýnská 5, IČO 02521733, zastoupené Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Fischerova 770/12, proti žalovanému Martinu Lorenzovi, bytem ve Studénce – Butovicích, A. Dvořáka 707, zastoupenému Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované DOLOREN ONE s. r. o., se sídlem v Novém Jičíně, Msgr. Šrámka 1026/15, IČO 06533256, zastoupené Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, o určení právního vztahu, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 246/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2025, č. j. 8 Co 85/2023-283, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému a vedlejší účastnici oprávněným společně a nerozdílně částku 7 110 Kč k rukám Mgr. Luďka Šikoly, advokáta se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Novém Jičíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 1. 2023, č. j. 6 C 246/2021-141, zamítl žalobu o určení, že „právní vztah v podobě užívacího práva založený mezi žalobcem a žalovaným na základě Dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny pro výrobu elektřiny – fotovoltaickou elektrárnu, nacházející se v provozovně s názvem „FVE“ v katastrálním území Jaroslavice, na parcele č. 1418/6 o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 0,02783 MW, trvá“ (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Zjistil, že žalobkyně je obchodní společností, jejímiž statutárními orgány jsou dva jednatelé Jaromír Mačuda a žalovaný Martin Lorenz a každý z nich může jednat samostatně do výše majetkové hodnoty 300 000 Kč, každý z nich v ní také vlastní 50 % obchodní podíl. Oba jednatelé společně podnikají od roku 2002, žalovaný je výlučným vlastníkem technologické části výrobny elektřiny o výkonu 0,028 MW umístěné na nemovitosti na parcele číslo 1418/6 v obci Jaroslavice (dále též jen „technologická část FVE“), na jejíž pořízení mu byl poskytnut úvěr. Ústně se dohodli na tom, že žalovaný převede vlastnické právo k technologické části výrobny elektřiny na žalobkyni a také i na další nově založenou obchodní společnost MVE Jaroslavice, s. r. o., provozující malou vodní elektrárnu, a zároveň se stane 50 % společníkem obou těchto společností. Dne 4. 11. 2014 žalovaný udělil žalobkyni souhlas, aby užívala technologickou část FVE k výrobě elektřiny. Tento souhlas je zaznamenán na tiskopise Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“), jenž je dostupný na jeho webových stránkách, je koncipován jako dohoda o užívání technologické části výrobny elektřiny na dobu 25 let, a neobsahuje ujednání o případné úplatě. Tiskopis, na němž je podepsán žalovaný jako vlastník technologické části výrobny elektřiny a za žalobkyni jako žadatelku o licenci jednatel Jaromír Mačuda, byl jedním z podkladů přiložených k žádosti žalobkyně o licenci na výrobu elektřiny. Žalovaný se však nestal společníkem MVE Jaroslavice, s. r. o., a k naplnění ústní dohody mezi jednateli tak nedošlo. Každý z jednatelů předkládal návrhy smluv, kterými by bylo upraveno užívání technologické části FVE, ten druhý je však neakceptoval. Dopisem ze dne 23. 11. 2019 žalovaný sdělil žalobkyni, že vzhledem k tomu, že užívá technologickou část výrobny elektřiny FVE, a to i bez jakéhokoli poplatku, odstupuje od dohody ze dne 4. 11. 2014 a nesouhlasí s tím, aby žalobkyně tuto technologickou část výrobny elektřiny FVE nadále užívala (dále též jen „odstoupení ze dne 23. 11. 2019“). Následně ERÚ zahájil řízení o zrušení licence žalobkyně a vyzval ji, aby doložila dokument prokazující zahájení soudního řízení, v němž bude postaveno najisto trvání platnosti jejího užívacího práva plynoucího z Dohody. 3. Na tomto skutkovém základě nejprve dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť k podání žaloby byla vyzvána správním orgánem a požadované určení je způsobilé zjednat pevný základ pro právní vztahy účastníků. Následně nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že dohoda ze dne 4. 11. 2014 (dále též jen „Dohoda“) byla sjednána jako bezúplatná. Měl za to, že Dohoda, jak je zaznamenána na tiskopise ERÚ, sice zachycuje souhlas žalovaného, nikoli však celý závazkový vztah mezi účastníky, jelikož ve vztahu k délce trvání souhlasu s užíváním technologické části FVE a v otázce úplatnosti, resp. bezplatnosti tohoto užívání nezachycuje jejich (skutečnou a vážnou) vůli. Tiskopis odpovídá zákonné dikci § 5 odst. 3 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a) bodu 1. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „energetický zákon“), který požaduje, aby byl souhlas vlastníka energetického zařízení s jeho použitím k výrobě elektřiny vysloven nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena, přičemž dle zákona může být licence udělena nejdéle právě na 25 let. Podmínkou pro získání licence je tedy „vyslovený souhlas vlastníka“, nikoli doložení komplexního smluvního vztahu mezi žadatelem o licenci a vlastníkem energetického zařízení. S odkazem na § 555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), proto právní jednání účastníků posoudil s ohledem na skutková zjištění tak, že jejich úmyslem bylo konstituovat závazek, na jehož základě bude žalobkyně oprávněna užívat technologickou část FVE a žalovanému bude poskytnuto protiplnění, původně se měl stát společníkem společnosti MVE Jaroslavice, s. r. o., jednal však i o finanční úplatě (nájemném). Jelikož po celou dobu, kdy žalobkyně užívala technologickou část FVE, neposkytla žalovanému jakékoli protiplnění, dospěl k závěru, že porušila smlouvu podstatným způsobem ve smyslu § 2002 o. z. Pokud by totiž žalovaný již při jejím uzavření věděl, že mu za umožnění užívání majetku v jeho výlučném vlastnictví nebude poskytováno žádné protiplnění, neuzavřel by ji. Byl proto oprávněn od smlouvy odstoupit. Námitku žalobkyně, že právo žalovaného odstoupit od smlouvy bylo promlčeno, nepovažoval soud prvního stupně za důvodnou. Až na jednání společníků, které se uskutečnilo dne 19. 7. 2019, z chování žalobkyně zcela zřetelně vyplynulo, že již nedává žalovanému jakoukoli přiměřenou jistotu, že jejich původní dohodu o úplatnosti za užívání majetku ve výlučném vlastnictví žalovaného bude dodržovat, tříletá promlčecí lhůta k uplatnění práva na odstoupení od smlouvy by tak žalovanému uplynula dnem 19. 7. 2022. Žalovaný od smlouvy odstoupil včas, a právní vztah v podobě užívacího práva proto již netrvá. 4. Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) poté, co jeho v pořadí první (měnící) rozsudek ze dne 16. 5. 2023, č. j. 8 Co 85/2023-206, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2024, č. j. 26 Cdo 3179/2023-242, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 9. 10. 2024, č. j. 26 Cdo 3179/2023-251, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, v pořadí druhým rozsudkem ze dne 16. 1. 2025, č. j. 8 Co 85/2023-283, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku I (výrok I) a v nákladovém výroku II v poměru mezi žalobkyní a žalovaným a změnil v tomto výroku v poměru mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem (výrok II). Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky III a IV). 5. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a za správné pokládal rovněž právní závěry, které na jeho základě přijal soud prvního stupně. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dovolatelka) dovolání, jehož přípustnost spatřovala v tom, že napadený rozsudek spočívá na vyřešení jedné otázky procesního a tří otázek hmotného práva, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu řešeny. Vytýkala odvolacímu soudu, že poté, co byl zrušen jeho v pořadí první (měnící) rozsudek, neprovedl další dokazování a nevyzval účastníky k doplnění skutkových tvrzení, přestože dovolací soud ve svém zrušovacím rozhod