26 Cdo 1469/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1469/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 8. 2025 Spisová značka:26 Cdo 1469/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.1469.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Služebnost požívacího práva (o. z.) [ Služebnost (o. z.) ] Nájem Dotčené předpisy:§ 1285 o. z. § 1287 o. z. § 2221 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1469/2025-316 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně CETIN a.s., se sídlem v Praze 9 – Libni, Českomoravská 2510/19, IČO 04084063, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, proti žalovaným 1) F. D., a 2) Telecom Infrastructure Partners Czech Republic, s.r.o., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, V Celnici 1031/4, IČO 11976390, oběma zastoupeným Mgr. Janem Lehkým, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1096/19, o určení pronajímatele a o vzájemné žalobě o určení pronajímatele, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 11 C 233/2022, o dovolání žalobkyně a dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 17. 12. 2024, č. j. 54 Co 156/2023-243, 54 Co 221/2024-243, takto: I. Dovolání žalovaných se odmítá. II. Dovolání žalobkyně se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala určení, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností pronajímatele podle nájemní smlouvy ze dne 6. 3. 2002 (dále též jen „předmětná nájemní smlouva“) uzavřené mezi ní a žalovaným 1), jejímž předmětem je pronájem pozemků parcela č. XY, parcela č. XY a parcela č. XY, vše v katastrálním území XY, zapsané na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY (společně dále též jen „pronajaté pozemky“), je žalovaný 1). 2. Vzájemnou žalobou se žalovaní domáhali určení, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností pronajímatele podle předmětné nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1) ve vztahu k pozemkům parcela č. XY a parcela č. XY (z výše uvedených), je žalovaná 2). 3. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 11 C 233/2022-143, určil, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností pronajímatele podle předmětné nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1), jejímž předmětem je pronájem pronajatých pozemků, je žalovaný 1) (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalovaná 2) domáhala určení, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností pronajímatele podle předmětné nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1) „ve vztahu k pozemkům parcela č. XY a parcela č. XY“, je žalovaná 2) (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Doplňujícím rozsudkem ze dne 23. 8. 2024, č. j. 11 C 233/2022-195, soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalovaný 1) domáhal určení, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností pronajímatele podle předmětné nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1) „ve vztahu k pozemkům parcela č. XY a parcela č. XY“ je žalovaná 2) (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 4. Na základě odvolání žalovaných Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 17. 12. 2024, č. j. 54 Co 156/2023-243, 54 Co 221/2024-243, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I), ve výroku II jej potvrdil (výrok II); potvrdil rovněž jeho doplňující rozsudek ve výroku I (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV). 5. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný 1) je vlastníkem pozemků parcela č. XY, parcela č. XY, parcela č. XY a parcela č. XY v katastrálním území XY a dne 6. 3. 2002 uzavřel (coby pronajímatel) s právní předchůdkyní žalobkyně nájemní smlouvu, jejímž předmětem byly části pozemků ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr č. XY a č. XY v katastrálním území XY, za účelem zřízení a provozování telekomunikačního zařízení – základnové stanice „Žďár nad Sázavou – P.“, veřejné radiotelefonní sítě Eurotel (stožáru pro umístění antén, technologického objektu, oplocení, přístupové cesty a elektropřípojky umístěné v přístupové cestě). Ohledně předmětu nájmu si strany sjednaly předkupní právo ve prospěch nájemce. V mezidobí proběhla v místě pozemková úprava, na tu smluvní strany reagovaly v dodatku č. 8 k nájemní smlouvě, v němž prohlásily, že předmětem nájmu se staly pozemky „parcela č. XY, parcela č. XY a parcela č. XY“. Dne 23. 8. 2022 uzavřela žalovaná 2) s žalovaným 1) smlouvu o požívacím právu (dále jen „smlouva o požívacím právu“) ohledně pozemků parcela č. XY, parcela č. XY a parcela č. XY s tím, že se na nich nachází telekomunikační zařízení a přístupová cesta. Smluvní strany zde výslovně konstatovaly existenci předmětné nájemní smlouvy a jejich vůlí bylo, aby do práv a povinností z ní vstoupila žalovaná 2). Služebnost požívacího práva k těmto pozemkům ve prospěch žalované 2) byla na základě smlouvy o požívacím právu zapsána do katastru nemovitostí. Dopisem ze dne 14. 10. 2022 oznámila žalovaná 2) žalobkyni, že vstoupila do postavení žalovaného 1) a vyzvala ji, aby napříště hradila sjednané nájemné dle předmětné nájemní smlouvy k jejím rukám, což žalobkyně ani po doložení smlouvy o požívacím právu neakceptovala. 6. Při právním posouzení věci se odvolací soud nejprve, s odkazem na závěry vyplývající z tam citované judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, zabýval existencí naléhavého právního zájmu na požadovaných určeních. Oproti soudu prvního stupně jej shledal toliko na straně žalobkyně. Žalovaná 2) má totiž k dispozici přímo žalobu na plnění (zaplacení dlužného nájemného), přičemž zde by se jako otázka předběžná posuzovala právě platnost (a účinky) smlouvy o požívacím právu, žalovaní jsou přitom „ve vzájemné shodě“. Žalovaný 1) žádá určení skutečnosti, „ohledně níž si nečiní žádné nároky, nežádá po žalobkyni žádné plnění“; v podstatě se „domáhá pouze výkladu smlouvy o požívacím právu“, stran níž jsou se žalovanou 2), jakožto její účastníci, ve shodě. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II a doplňující rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil a věcně se zabýval toliko žalobou žalobkyně. V této souvislosti předeslal, že jestliže byl v dodatku č. 8 k předmětné nájemní smlouvě uveden pozemek parcela „č. XY“ namísto pozemku parcela „č. XY“, jde „spíše o administrativní chybu, neboť z mapy katastru je zjevné, že právě pozemek parcela č. XY, je přístupovou cestou k objektu, zatímco pozemek parcela č. XY je vedlejším (s objektem telekomunikační stanice nesouvisejícím) pozemkem“. K otázce požívacího práva poukázal na (v rozsudku citovanou) judikaturu prvorepublikového Nejvyššího soudu a judikaturu rakouských soudů k výkladu požívacího práva a k otázce výkladu smlouvy o požívacím právu coby ve skutečnosti (další) smlouvy nájemní na tam označená rozhodnutí Ústavního soudu; odkázal též na § 1285 a § 978 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. z.“). Zdůraznil v té souvislosti, že je zapotřebí respektovat autonomii vůle stran smlouvy o požívacím právu a upřednostnit takový výklad, který nepovede k její neplatnosti. S ohledem na nepochybnou vůli smluvních stran nepřisvědčil právnímu názoru soudu prvního stupně, podle něhož je smlouva o požívacím právu ve skutečnosti smlouvou nájemního typu. Její účastníci se od zákonných ustanovení upravujících požívací právo dle § 1285 a násl. o. z. neodchýlili v takové míře, že by to mělo vést k závěru o její absolutní neplatnosti či k závěru, že jde o jiný smluvní typ; smlouvu o požívacím právu nelze shledat ani rozpornou s dobrými mravy v intenzitě, jež by zakládala její absolutní neplatnost. Smluvní strany měly v úmyslu uzavřít smlouvu o požívacím právu s tím, aby žalovaná 2) vstoupila do práv žalovaného 1) z předmětné nájemní smlouvy. Smlouva o požívacím právu byla proto uzavřena platně a v kontextu odvolacím soudem citované judikatury může obstát i vedle nájemní smlouvy. Nelze proto dovodit, že i „po uzavření smlouvy o požívacím právu byl nadále žalovaný 1) pronajímatelem a nositelem práv a povinností pronajímatele“ z předmětné nájemní smlouvy. Proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalobu žalobkyně zamítl. 7. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dovozuje jeho přípustnost podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občans