26 Cdo 1534/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1534/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 9. 2025 Spisová značka:26 Cdo 1534/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.1534.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vlastnictví bytů Jednotka Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1,2 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 1168 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1534/2025-124 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobců a) B.,s.r.o., b) J. D., c) I. D., d) O. F., e) J. H., f) M. J. J., g) B. H., h) B. M., i) J. S., j) H. S., k) M. T., l) B. T., m) Y. S. K., n) R. Z. a o) L. Z., všech zastoupených Mgr. Jakubem Urbánkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Hošťálkova 852/46, proti žalovanému A. A., zastoupenému Mgr. Jakubem Schejbalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1070/19, o odstranění vad prohlášení vlastníka, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 285/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2024, č. j. 12 Co 359/2024-96, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se domáhali opravy Prohlášení vlastníka ze dne 29. 10. 2004 (dále též jen „Prohlášení“), kterým bylo „rozděleno vlastnictví domu č. p. XY, postaveném na pozemku parcela č. XY, v katastrálním území XY, obci XY (dále též jen „předmětný dům“), na vlastnictví jednotek a spoluvlastnictví společných částí domu, a k uspořádání vztahů k pozemkům parcela č. XY a parcela č. XY v katastrálním území XY, ve znění smlouvy o výstavbě ze dne 24. 5. 2010“. V žalobním petitu požadovanou opravou mělo dojít k odstranění jednotky č. 745/13, nebytový prostor – sklad, nacházející se v 1. podzemním podlaží předmětného domu (dále též jen „Jednotka“), která je ve vlastnictví žalovaného, z Prohlášení, resp. zmíněné smlouvy o výstavbě, a k aktualizaci podílů na společných částech domu a pozemků všech ostatních vlastníků jednotek v domě. Tvrdili, že Jednotka byla vymezena v rozporu se zákonem č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění účinném do 31. 12. 2013 - (dále též jen „zákon č. 72/1994 Sb.“), neboť jde o části domu, které byly vždy určeny ke společnému užívání a nachází se v nich páteřní (společné) rozvody sítí a přístupy (hlavní uzávěry) k nim. Současně uvedli, že skutečná plocha Jednotky činí 58,98 m2, a dále též, že místnost (či „chodbička“), z níž je Jednotka přístupná - žalobci označovaná jako „rozvodna“, kterou žalovaný zabral, v textové části Prohlášení jako součást Jednotky uvedena není; je však v grafické příloze Prohlášení „obtažena stejně jako Jednotka“, což „vyvolává dojem, že její součástí je“, přičemž tuto (naposledy uvedenou) vadu Prohlášení je „nutné odstranit bez ohledu na to, jaké soud zaujme stanovisko k povaze prostor odpovídajících Jednotce“. 2. Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 7. 2024, č. j. 14 C 285/2023-71, žalobu zamítl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Uvedl, že požadovanou opravou Prohlášení by měla Jednotka zaniknout, resp. by se na ni mělo pohlížet, jako by nikdy nevznikla, a měla by připadnout ke společným částem domu. Vyhovění takové žalobě by ovšem v konečném důsledku znamenalo nepřípustné odnětí vlastnického práva žalovaného k Jednotce rozhodnutím soudu, v rozporu s § 1167 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“) a s čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Podle jeho názoru také ani (v odůvodnění rozsudku) citované závěry judikatury a literatura vážící se k § 1167 a § 1168 o. z. nepřipouští výklad, že „opravou prohlášení vlastníka rozhodnutím soudu by mohlo k odnětí vlastnického práva žalovaného k Jednotce dojít“. 3. Na základě odvolání žalobců Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. 12. 2024, č. j. 12 Co 359/2024-96, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že společnost W. F., spol. s r.o., IČO XY, jakožto výhradní vlastník předmětného domu a výše uvedených pozemků, vymezila Prohlášením, „resp. smlouvou o výstavbě ze dne 26. 4. 2006 (dále též jen „smlouva o výstavbě“), v předmětném domě jednotky (včetně nebytových prostor) spolu s k nim náležejícími spoluvlastnickými podíly na společných částech domu a na pozemcích, mimo jiné též Jednotku o celkové podlahové ploše s příslušenstvím 61,5 m2 v 1. podzemním podlaží, k níž má příslušet spoluvlastnický podíl na společných částech předmětného domu a pozemcích o velikosti 580/10000. Společnost Bedford a.s., IČO 27367843, následně ve smlouvě o převodu vlastnictví jednotky ze dne 25. 4. 2017, již jako prodávající uzavřela se žalovaným jako kupujícím, prohlásila, že je výhradní vlastnicí Jednotky o celkové podlahové ploše bez příslušenství 61,5 m2, a spoluvlastnického podílu na pozemcích o velikosti 539/10000. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán na základě této smlouvy coby vlastník Jednotky o celkové podlahové ploše bez příslušenství 61,5 m2, a spoluvlastnického podílu na pozemcích o velikosti 539/10000. Žalobci jsou vlastníky ostatních jednotek vymezených v předmětném domě. 4. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil (s odkazem na v odůvodnění označenou judikaturu Nejvyššího soudu a literaturu) se závěrem soudu prvního stupně ohledně výkladu § 1167 o. z. a § 1168 o. z.; dle § 1167 o. z. v situaci, kdy se vlastníkem některé jednotky stane osoba odlišná od původce prohlášení nebo jiný subjekt získá věcné právo k jednotce, např. zástavní právo, „je poskytována zvláštní ochrana těmto nabyvatelům a prohlášení nemůže být určeno neplatným, ani nelze určit, že vlastnické právo k jednotce nevzniklo. Jde o ustanovení na ochranu dobré víry nového vlastníka nebo osoby, jež nabyla k jednotce věcné právo“. Proto je v takové situaci v případě vad prohlášení nutno postupovat dle § 1168 o. z. Současně uvedl, že „jediná oprava, které se žalobci domáhali, spočívala v odstranění Jednotky z Prohlášení, resp. smlouvy o výstavbě, a její transformaci na společné části domu (bez náhrady)“. Zdůraznil, že žalobci požadovali rozhodnutí ve znění, o němž rozhodl soud prvního stupně, a jestliže tvrdili, že je chyba (též) v grafické příloze Prohlášení, uváděli tuto okolnost „toliko jako podpůrný argument pro vyhovění požadavku vyjádřeného v žalobním petitu“. Soud prvního stupně proto nemohl rozhodnout o opravě či opravit grafickou část Prohlášení, stejně jako nemohl opravit tvrzenou nesprávnou výměru Jednotky, neboť byl vázán žalobním návrhem a nemohl rozhodnout o něčem jiném, než žalobci požadovali; o případ, v němž soud žalobní návrhy překročit může, v souzené věci nešlo. 5. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností a z posléze vyložených důvodů jej podle § 243c odst. 1, 2 o. s. ř., odmítl, neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné. 6. Zpochybňují-li dovolatelé závěr odvolacího soudu - kladou v tomto směru dovolací otázku, jež v rozhodování dovolacího soudu neměla být dosud vyřešena, „zda v rámci řízení o opravě prohlášení dle § 1168 o. z. je možné zrušit vymezení celé jednotky coby samostatné věci v právním smyslu“, přehlíží, že zodpovězení této otázky závisí (též) na výkladu § 1167 o. z., jenž odvolací soud provedl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Ta ustáleně vychází (s odkazem právě na § 1167 o. z.) z toho, že nárok na odstranění vad prohlášení vlastníka (učiněného podle zákona č. 72/1994 Sb.) je namístě posoudit podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, zejména podle ustanovení § 1168 o. z. Rozdělil-li vlastník domu své právo k domu (a pozemku) na vlastnické právo k jednotkám (§ 1166 o. z.), jednotky již byly (podle tohoto prohlášení) zapsány do katastru nemovitostí a vlastnické právo k nim nabyly další osoby, nelze podle § 1167 o. z. toto prohlášení (i kdyby mělo vady) prohlásit za neplatné ani určit, že vlastnické právo dalších osob k jednotkám nevzniklo; není přitom významné, zda prohlášení vlastníka i vlastnické právo k jednotkám byly vloženy do kata