26 Cdo 1733/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1733/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 10. 2025 Spisová značka:26 Cdo 1733/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.1733.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Služebnost požívacího práva (o. z.) [ Služebnost (o. z.) ] Nájem Dotčené předpisy:§ 1285 o. z. § 1287 o. z. § 2221 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:28. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1733/2025-258 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobkyně CETIN a. s., se sídlem v Praze, Českomoravská 2510/19, IČO 04084063, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem v Praze, Washingtonova 1624/5, proti žalovaným 1) TJ Spartak Dvorce, z. s., se sídlem v Dvorcích, Na Aleji 297, IČO 47655887, a 2) Telecom Infrastructure Partners Czech Republic, s. r. o., se sídlem v Praze, V Celnici 1031/4, IČO 11976390, oběma zastoupeným Mgr. Janem Lehkým, advokátem se sídlem v Praze, Na Příkopě 1096/19, o určení pronajímatele, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 38 C 123/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2025, č. j. 71 Co 223/2024-214, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 603 Kč k rukám Mgr. Jana Lehkého, advokáta se sídlem v Praze, Na Příkopě 1096/19, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou změněnou se souhlasem soudu domáhala určení, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností pronajímatele podle nájemní smlouvy ze dne 29. 11. 2005 (dále též jen „nájemní smlouva“) uzavřené mezi ní a žalovaným 1), jejímž předmětem je pronájem v nájemní smlouvě specifikovaného pozemku (dále jen „pronajatý pozemek“ či „pozemek“), byl v období od 12. 1. 2023 do 31. 12. 2023 žalovaný 1). Vzájemným návrhem se žalovaní domáhali určení, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností pronajímatele podle nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1) ve vztahu k části pronajatého pozemku, je žalovaná 2). 2. Okresní soud v Bruntále (soud prvního stupně) usnesením ze dne 15. 12. 2023, č. j. 38 C 123/2023-110, řízení o vzájemném návrhu žalovaného 1) zastavil. Následně rozsudkem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 38 C 123/2023-159, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 5. 6. 2024, č. j. 38 C 123/2023-163, řízení o vzájemném návrhu žalované 2) zastavil (výrok I), žalované 2) vrátil část zaplaceného soudního poplatku (výrok II), zamítl žalobu na určení, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností pronajímatele dle nájemní smlouvy byl v období od 12. 1. 2023 do 31. 12. 2023 žalovaný 1), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV a výrok II doplňujícího rozsudku). 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 9. 1. 2025, č. j. 71 Co 223/2024-214, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku ve výroku III a ve výrocích o nákladech řízení potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný 1) mezi sebou uzavřeli 29. 11. 2005 smlouvu o nájmu části pozemku, jež byla dodatky č. 1 a 2 prodlužena do 28. 12. 2025. Dne 30. 12. 2022 uzavřel žalovaný1) jako povinná osoba a žalovaná 2) jako oprávněná osoba smlouvu o požívacím právu (dále jen „smlouva o požívacím právu“), v níž si sjednali za úplatu 300 000 Kč služebnost požívacího práva jako práva věcného k části pronajatého pozemku. Dále si strany sjednaly, že oprávněná převezme veškerá práva a povinnosti povinné osoby vyplývající z nájemní smlouvy a vstoupí jakožto pronajímatelka do právního postavení povinné osoby vyplývající z nájemní smlouvy, přičemž jde o nájemní smlouvu uzavřenou dne 29. 11. 2005 mezi povinnou osobou jako pronajímatelem a právním předchůdcem žalobkyně společností Eurotel Praha spol. s r. o. jako nájemcem. Žalovaná 2) vyzvala žalobkyni, aby napříště hradila sjednané nájemné k jejím rukám, což žalobkyně neakceptovala. 5. Po právní stránce odvolací soud nejprve konstatoval, že naléhavý právní zájem žalobkyně na určení osoby pronajímatele je dán. K namítanému rozporu výkonu práva služebnosti požívacího práva a postupu žalované 2) s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem uvedl, že není zakázáno, aby subjekt vlastnící případné prvky kritické infrastruktury byl ze zahraničí, či měl zahraniční vlastnickou strukturu. Není nemravné, jestliže se při střetu dvou obchodních korporací (žalobkyně a žalované 2) snaží jedna minimalizovat či optimalizovat náklady a druhá se snaží zajistit a případně zvýšit svůj zisk. Skutečnost, že smlouvy s žalovanou 2) mohou být pro vlastníky nemovitostí nevýhodné, je záležitostí těchto vlastníků a jejich autonomie vůle. K námitce, že uzavřená smlouva není smlouvou o požívacím právu, ale jakousi smlouvou nájemní, ve smyslu § 556 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“, vyložil s přihlédnutím k obsahu smlouvy (jejímu jazykovému znění) i ke shodné vůli žalovaných 1) a 2) prezentované i v průběhu tohoto soudního řízení, že strany hodlaly uzavřít smlouvu o požívacím právu, byť k přesně specifikované části pozemku, která byla pro žalovanou 2) lukrativní. Účastníci smlouvy se od zákonných ustanovení neodchýlili v takové míře, že by to mělo vést k závěru o její absolutní neplatnosti, či k závěru, že jde o jiný smluvní typ. Smlouva o požívacím právu byla tudíž uzavřena platně a může obstát i vedle nájemní smlouvy. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dovozuje jeho přípustnost podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá především nesprávnost závěru odvolacího soudu, že žalovaná 2) v důsledku uzavření smlouvy o požívacím právu vstoupila do postavení pronajímatele dle nájemní smlouvy. Dle ní je tímto pronajímatelem nadále žalovaný 1) jako vlastník předmětu nájmu (pronajatého pozemku). Smlouva o požívacím právu vedle dříve uzavřené nájemní smlouvy nemůže obstát (zde odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2222/2011, a ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 26 Cdo 2231/2006). Není proto platná a nemá vůči žalobkyni účinky. Současně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v daném případě bylo sjednáno požívací právo, neboť smlouva nevedla k založení toliko holého vlastnictví na straně vlastníka služebné (požívané) věci, ale byly na něj přeneseny i povinnosti, které dle zákonné úpravy náleží poživateli (např. povinnost údržby pozemků na své náklady, poplatkové povinnosti, jednostrannost sjednaných smluvních pokut). Jestliže současně byla za dočasné užívání sjednaná úplata, jde ve skutečnosti o smlouvu nájemní či inominátní, jež v konkurenci předmětné nájemní smlouvy nemůže obstát. Žalovaná 2) se pak touto smlouvou snaží vklínit do pozice pronajímatele a parazitovat na něm (účelem má být zvýšení nájemného v co možná nejbližším časovém horizontu, jde o její obchodní model), což představuje porušení dobrých mravů, narušení veřejného pořádku, popřípadě jednání v rozporu se zásadou poctivosti (s právním důsledkem absolutní neplatnosti této smlouvy). Žalobkyně proto navrhla změnu rozsudku odvolacího soudu ve výroku I tak, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III změněn tak, že bude žalobě vyhověno; případně rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc vrátit v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 7. Žalovaní ve svém vyjádření považují rozsudek odvolacího soudu za věcně správný a navrhují dovolání zamítnout. 8. Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále opět jen „o. s. ř.“. Dovolání není z posléze uvedených důvodů přípustné. 9. Je nezbytné předeslat, že obsahově totožným dovoláním žalobkyně v obdobné věci se Nejvyšší soud zabýval ve svém rozsudku ze dne 19. 8. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1469/2025, jímž bylo dovolání žalobkyně zamítnuto. 10. V označeném rozsudku se dovolací soud se všemi dovolatelkou předestřenými otázkami vypořádal a od tam formulovaných závěrů není důvodu se odchýlit ani v nyní projednávané věci. Zejména uzavřel, že požívací právo (ususfruct