26 Cdo 2062/2020 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2062/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 10. 2020 Spisová značka:26 Cdo 2062/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.2062.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společenství vlastníků jednotek Dotčené předpisy:§ 1206 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 1. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 183/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2062/2020-167 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci navrhovatelů a/ J. A., bytem XY, b/ I. S., bytem XY, c/ O. T., bytem XY, a d/ O. S., bytem XY, kromě navrhovatele b/ zastoupených Mgr. Ing. Ivanem Soudkem, advokátem se sídlem Praha 2, Bělehradská 1909/34, za účasti Společenství vlastníků domu XY, se sídlem XY, IČO: XY, zastoupeného Mgr. Petrem Zachem, advokátem se sídlem Praha 2, Americká 152/15, o vyslovení neplatnosti usnesení č. 20/3 shromáždění účastníka ze dne 13. září 2016, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 110/2016, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2020, č. j. 6 Cmo 356/2018-130, takto: I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2020, č. j. 6 Cmo 356/2018-130, ve výroku I., pokud jím bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2018, č. j. 71 Cm 110/2016-94, v bodech 27 a 32 zamítavého výroku III. a v nákladovém výroku IV., a dále ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení účastníků, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2018, č. j. 71 Cm 110/2016-94, v bodech 27 a 32 zamítavého výroku III. a v nákladovém výroku IV., se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Jinak se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. září 2018, č. j. 71 Cm 110/2016-94, výrokem I. vyslovil, že je neplatné v tam specifikované části usnesení č. 20/3 o novém znění stanov (dále též jen „napadené usnesení“ a „Stanovy“) přijaté dne 13. září 2016 shromážděním Společenství vlastníků domu XY (dále též jen „shromáždění“, „dům“ a „Společenství“), a výroky II. a III. zamítl (změněný) návrh na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení (dále jen „Návrh“) v části týkající se změny názvu Společenství a v dalších tam specifikovaných částech (takto rovněž zamítl Návrh v bodě 27 výroku III. ohledně čl. XI odst. 5 Stanov a v bodě 32 výroku III. ohledně prvního souvětí čl. VII odst. 9 Stanov). Současně výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení účastníků. K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 28. ledna 2020, č. j. 6 Cmo 356/2018-130, potvrdil citované usnesení soudu prvního stupně v zamítavých výrocích II. a III. a v nákladovém výroku IV. (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.). Z provedených důkazů učinil shodně se soudem prvního stupně rovněž následující skutková zjištění. Dne 13. září 2016 se konalo shromáždění Společenství (dále opět jen „shromáždění“), o jehož průběhu sepsal notář JUDr. Ladislav Vondrák podle § 80a zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“), notářský zápis č. N 552/2016, NZ 607/2016 (dále jen „notářský zápis“). V něm rovněž osvědčil, že shromáždění přijalo usnesení, jímž bylo schváleno novelizované úplné znění stanov Společenství (dále opět jen „Stanovy“), a v návaznosti na to uvedl text těchto „novelizovaných“ stanov, který obsahoval mimo jiné i čl. VII odst. 9, jehož první souvětí znělo takto: „Shromáždění je schopné usnášení, jsou-li přítomni členové společenství, kteří disponují jednou polovinou (1/2) všech hlasů.“. Z notářského zápisu dále také vyplynulo, že čl. XI Stanov byl rozdělen pouze do čtyř odstavců (tudíž neobsahoval odstavec pátý). Na zjištěném skutkovém základě pak především dovodil, že Návrh byl podán včas, oprávněnými subjekty (přehlasovanými spoluvlastníky jednotky č. 1909/9 v domě) a je dán též důležitý důvod pro přezkoumání napadeného usnesení ve smyslu § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době konání shromáždění a ve znění do 30. června 2020 (dále jen „o. z.“). Poté se zabýval obsahem jednotlivých ustanovení Stanov (kromě čl. XI odst. 5, jenž – podle názoru obou soudů – nebyl jejich součástí), která pokládali navrhovatelé za neplatná, a shodně se soudem prvního stupně dovodil, že nejsou v rozporu se zákonem a neodporují ani dobrým mravům. Za této situace usnesení soudu prvního stupně v napadených zamítavých výrocích II. a III. potvrdil. Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). V dovolání vymezili řadu otázek (viz posléze uvedený výklad), které podle jejich mínění nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, přičemž specifikovali též důvody, pro něž považovali posouzení těchto otázek ze strany obou soudů za nesprávné. Takto vyjádřili nesouhlas mimo jiné s názorem, že je v souladu se zákonem autonomní úprava usnášeníschopnosti shromáždění obsažená v čl. VII odst. 9 Stanov. Podle nich požadavek na usnášeníschopnost shromáždění vlastníků nelze „zmírnit“ pod mez stanovenou v § 1206 odst. 2 o. z., jak to ve skutečnosti činí dotčená úprava Stanov, která pro usnášeníschopnost shromáždění pokládá za dostačující přítomnost vlastníků jednotek s pouhou polovinou všech hlasů (nikoli až s většinou všech hlasů). Rovněž nesouhlasili s důvodem, pro nějž byl zamítnut jejich Návrh v části, jíž se domáhali vyslovení neplatnosti napadeného usnesení v ustanovení, které označili jako čl. XI odst. 5 Stanov. Zde zdůraznili, že při formulaci petitu Návrhu vycházeli z návrhu napadeného usnesení, jenž byl předložen vlastníkům k hlasování na zasedání shromáždění. Navíc v přehledové tabulce, jíž v průběhu řízení poskytli soudu prvního stupně, uvedli pod citovaným označením plný text předmětného ustanovení. Soudům nižších stupňů tedy nic nebránilo, aby Návrh i v této části věcně projednaly. Navrhli, aby dovolací soud změnil rozhodnutí obou soudů tak, že vysloví, že napadené usnesení je v tam specifikovaném rozsahu neplatné. Společenství ve vyjádření k dovolání vyvracelo správnost použitých dovolacích námitek a navrhlo, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. zamítnuto. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání navrhovatelů (dovolatelů) projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. a ve znění účinném od 30. září 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Shledal, že bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), z nichž jeden (navrhovatel b/) má právnické vzdělání (§ 241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) a ostatní (navrhovatelé a/, c/ a d/) jsou řádně zastoupeni advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). K podání navrhovatele b/ ze dne 20. května 2020 však nepřihlížel, neboť bylo podáno až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání (viz § 242 odst. 4 ve spojení s § 240 odst. 1 o. s. ř.); v této souvislosti – vzhledem k obsahu zmíněného podání – pak uvádí, že bylo-li usnesení odvolacího soudu vhozeno do poštovní schránky navrhovatele b/ dne 10. března 2020, jak sám potvrdil v citovaném podání (viz č. l. 155 verte spisu), nastaly účinky doručení rozhodnutí, od nichž se odvíjí počátek běhu dovolací lhůty (viz opět § 240 odst. 1 o. s. ř.), již tohoto dne (§ 49 odst. 1 a contrario, § 50 odst. 1 o. s. ř., § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon č. 292/2013 Sb.“), a nikoli až 20. března 2020, jak se mylně domníval. Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Nejprve dospěl k závěru, že dovolání je zjevně bezdůvodné, předkládali-li dovolatelé k dovolacímu přezkumu řešení otázek, zda společenství vlastníků může stanovami a na základě stanov ukládat svým členům povinnosti (včetně povinností uvedených v čl. XI odst. 4 písm. l/ a k/ Stanov), zda stanovy společenství vlastníků mohou „přenést“ odpovědnost za škody způsobené třetími osobami na vlastníka jednotky, zda může společenství vlastníků rozhodovat o sloučení nebo rozdělení jednotek, zda jeho stanovy mohou omezit výběr předsedajícího na zasedání shromáždění vlastníků na členy výboru, zda společenství může požadovat, aby v seznamu členů byly uvedeny jejich kontaktní údaje, zda může požadovat též jméno a