26 Cdo 3080/2012 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3080/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 7. 2013 Spisová značka:26 Cdo 3080/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.3080.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem bytu Výpověď z nájmu bytu Dotčené předpisy:§ 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. § 711 odst. 2 písm. a) obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 8. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3080/2012-185 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce P. H., zastoupeného Mgr. Pavlem Mařanem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Nerudova 691, proti žalované obci Luštěnice, se sídlem v Luštěnici, Boleslavská 171, zastoupené JUDr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlážděná 4, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 12 C 209/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2012, č. j. 32 Co 202/2012-153, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2012, č. j. 32 Co 202/2012-153, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 6. 2012, č. j. 32 Co 202/2012-153, změnil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) ze dne 27. 1. 2012, č. j. 12 C 209/2011-116, tak, že rozhodl o neplatnosti výpovědi z nájmu bytu č. 5 v domě č.p. 409 na adrese Z., L. (dále jen „byt“ nebo „předmětný byt“), a dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Po zopakování některých důkazů zjistil, že žalobci byla dne 29. 10. 2010 doručena (vhozením do schránky) výstraha ze dne 27. 10. 2010 (dále též jen „Výstraha“), v níž ho žalovaná (pronajímatelka) upozornila na povinnosti nájemce stanovené v § 690, § 693 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 10. 2011 (dále jen „obč. zák.“), zejména povinnost chovat se tak, aby ostatní nájemci nebyli obtěžování či omezováni ve svých právech, a na povinnost odstranit závady a poškození, které způsobil (sám nebo ti, kdo s ním bydlí) a že „zjistila, že osoby žijící v bytě opakovaně porušují tyto dobré mravy hlukem“, že „se nejedná o mimořádné vybočení z pokojného jednání, ale k uvedenému rušení ostatních nájemců dochází opakovaně“ a oznámila mu, „že hrubě porušuje povinnosti nájemce tím, že porušuje nájemní smlouvu a občanský zákoník“, a vyzvala jej, aby „vše uvedl do pořádku“, s upozorněním na možnost výpovědi z nájmu bytu. Dále zjistil, že dopisem ze dne 27. 5. 2011 dala žalovaná žalobci výpověď z nájmu bytu (dále též jen „Výpověď“), v níž odkázala na § 711 odst. 2 písm. a), b) obč. zák., k výpovědním důvodům uvedla, že žalobce porušuje své povinnosti nájemce, neboť umožňuje, aby ho často navštěvoval a pobýval zde jeho bratr L. H., který svým chováním hrubě porušuje dobré mravy v domě, narušuje ostatním nájemcům v domě výkon jejich práv, zároveň popsala závadné jednání bratra žalobce. Na rozdíl od soudu prvního stupně se naplněností uplatněných výpovědních důvodů nezabýval, neboť dospěl k závěru, že Výpověď nemá zákonné náležitosti (§ 37, § 710, § 711 obč. zák.). Měl za to, že z Výstrahy nelze ani za pomocí výkladu podle § 35 odst. 2 obč. zák. zjistit, jaké konkrétní závadné chování je žalobci (osobám spolubydlícím) vytýkáno, proto není ani možné učinit závěr, zda vytýkané chování po doručení Výstrahy změnil a zda stejné chování je předmětem Výpovědi. Dále uzavřel (shodně se soudem prvního stupně), že pronajímatel ve Výpovědi dostatečně určitě nevymezil ani uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák., neboť v ní neuvádí, jaké povinnosti vyplývající z nájmu bytu porušil. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), a uplatnila v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu o neurčitosti Výstrahy. Namítla, že vytkla-li žalobci a jeho přítelkyni (osobě spolužijící), že „hrubě porušují dobré mravy hlukem, který vycházející z jejich bytu, kdy se nejedná o nějaké mimořádné vybočení z pokojného stavu, a který opakovaně ruší ostatní nájemníky“, a k Výstraze přiložila stížnosti nájemníků, pak Výstraha byla „jasná, zřetelná a určitá“, a ač bylo žalobci vytknuto konkrétní závadné chování, nápravu nesjednal, neboť hluk, který působil žalobce, jeho přítelkyně a bratr, z bytu neustal. Měla za to, že ve Výpovědi je řádně vymezen i výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák., popsala v ní dostatečně určitě, jak žalobce porušuje svou povinnost upravenou v § 690 obč. zák., uvedla konkrétní jednání, které lze podřadit pod povinnosti plynoucí z § 689 obč. zák. a jenž žalobce porušil; zejména mu vytkl, a že nezajistil řádné užívání bytu a společných prostor. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”). Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existenci uvedených vad dovolatelka nenamítla a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu. Dovolatelka zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu, že Výpověď je neplatná pro neurčitě vymezené závadné jednání žalobce (osob, které s ním bydlí) ve Výstraze a pro nedostatečně určité skutkové vymezení dalšího uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. Výpověď pronajímatele z nájmu bytu je jednostranným hmotněprávním úkonem pronajímatele a musí splňovat jak obecné (§ 34 a násl. obč. zák.), tak i zvláštní (§ 711 odst. 3 obč. zák.) náležitosti tohoto právního úkonu. Podle ustálené judikatury (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2950/2009 a ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2831/2010) je třeba, aby pronajímatel ve výpovědi mimo jiné i dostatečně určitě skutkově vymezil uplatněný výpovědní důvod tak, aby z ní bylo patrno, z čeho dovozuje jeho naplnění (§ 711 odst. 3 věty druhé obč. zák.), tedy uvedl konkrétní skutečnosti, které ho v dané věci zakládají tak, aby tento skutek byl nezaměnitelný s jiným skutkem. Dovolatelka ve Výpovědi uvádí, že nájem předmětného bytu vypovídá podle § 711 odst. 2 písm. a), b) obč. zák. Je-li uplatněno více výpovědních důvodů, je třeba, aby byl dostatečně určitě skutkově vymezen každý uplatněný výpovědní důvod tak, aby bylo patrno, z čeho pronajímatel dovozuje naplnění každého z nich (§ 711 odst. 3 věty druhé obč. zák.), nestačí jen odkaz na ustanovení zákona či jeho citace. Podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu (bez přivolení soudu), jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo nedoplnil peněžní prostředky podle § 686a odst. 3. Ustanovení § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. se tak vztahuje na případy, kdy nájemce porušuje povinnosti, jež jsou obsahem jeho právního (nájemního) vztahu k pronajímateli,