26 Cdo 3179/2023 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3179/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2024 Spisová značka:26 Cdo 3179/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.3179.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 556 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3179/2023-242 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Mlýn Jaroslavice s. r. o., se sídlem v Jaroslavicích, Mlýnská 5, IČO 02521733, zastoupené Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Fischerova 770/12, proti žalovanému Martinu Lorenzovi, bytem ve Studénce – Butovicích, A. Dvořáka 707, zastoupenému Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované DOLOREN ONE s. r. o., se sídlem v Novém Jičíně, Msgr. Šrámka 1026/15, IČO 06533256, zastoupené Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, o určení právního vztahu, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 246/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2023, č. j. 8 Co 85/2023-204, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2023, č. j. 8 Co 85/2023-204, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Novém Jičíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 1. 2023, č. j. 6 C 246/2021-141, zamítl žalobu o určení, že „právní vztah v podobě užívacího práva založený mezi žalobcem a žalovaným na základě Dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny pro výrobu elektřiny - fotovoltaickou elektrárnu, nacházející se v provozovně s názvem „FVE“ v katastrálním území Jaroslavice, na parcele č. 1418/6 o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 0,02783 MW, trvá“ (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Zjistil, že žalobkyně je obchodní společností, jejímiž statutárními orgány jsou dva jednatelé Jaromír Mačuda, narozený XY, a žalovaný Martin Lorenz, narozený XY, a každý z nich může jednat samostatně do výše majetkové hodnoty 300 000 Kč, každý z nich v ní také vlastní 50procentní obchodní podíl. Oba jednatelé společně podnikají od roku 2002, žalovaný je výlučným vlastníkem technologické části výrobny elektřiny o výkonu 0,028 MW umístěné na nemovitosti na parcele číslo 1418/6 v obci Jaroslavice (dále též jen „technologická část FVE“), na jejíž pořízení mu byl poskytnut úvěr. Ústně se dohodli na tom, že žalovaný převede vlastnické právo k technologické části výrobny elektřiny na žalobkyni a také i na další nově založenou obchodní společnost MVE Jaroslavice, s. r. o., provozující malou vodní elektrárnu a zároveň se stane 50procentním společníkem obou těchto společností. Dne 4. 11. 2014 žalovaný udělil žalobkyni souhlas, aby užívala technologickou část FVE k výrobě elektřiny. Tento souhlas je zaznamenán na tiskopise Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“), jenž je dostupný na jeho webových stránkách, je koncipován jako dohoda o užívání technologické části výrobny elektřiny na dobu 25 let, a neobsahuje ujednání o úplatnosti, respektive bezplatnosti. Tiskopis, na němž je podepsán žalovaný jako vlastník technologické části výrobny elektřiny a za žalobkyni jako žadatelku o licenci jednatel Jaromír Mačuda, byl jedním z podkladů přiložených k žádosti žalobkyně o licenci na výrobu elektřiny. Žalovaný se však nestal společníkem MVE Jaroslavice, s. r. o., a k naplnění ústní dohody mezi jednateli tak nedošlo. Každý z jednatelů předkládal návrhy smluv, kterými by bylo upraveno užívání technologické části FVE, ten druhý je však neakceptoval. Dopisem ze dne 23. 11. 2019 žalovaný sdělil žalobkyni, že odstupuje od dohody ze dne 4. 11. 2014 a nesouhlasí s tím, aby žalobkyně bez jakéhokoli poplatku užívala technologickou část výrobny elektřiny FVE, která je v jeho osobním vlastnictví, a informoval o tom ERÚ. Následně ERÚ zahájil řízení o zrušení licence žalobkyně a vyzval ji, aby doložila dokument prokazující zahájení soudního řízení, v němž bude postaveno najisto trvání platnosti jejího užívacího práva plynoucího z Dohody. 3. Na tomto skutkovém základě soudu prvního stupně nejprve dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť k podání žaloby byla vyzvána správním orgánem a požadované určení je způsobilé zjednat pevný základ pro právní vztahy účastníků. Nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že dohoda ze dne 4. 11. 2014 (dále též jen „Dohoda“) byla sjednána jako bezúplatná. Měl za to, že Dohoda, jak je zaznamenána na tiskopise ERÚ, sice zachycuje souhlas žalovaného, nikoli však celý závazkový vztah mezi účastníky. Tiskopis odpovídá zákonné dikci § 5 odst. 3 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a) bodu 1. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „energetický zákon“), který požaduje, aby byl souhlas vlastníka energetického zařízení s jeho použitím k výrobě elektřiny vysloven nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena, přičemž dle zákona může být licence udělena nejdéle právě na 25 let. Podmínkou pro získání licence je tedy „vyslovený souhlas vlastníka“, nikoli doložení komplexního smluvního vztahu mezi žadatelem o licenci a vlastníkem energetického zařízení. S odkazem na § 555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), proto právní jednání účastníků posoudil podle jeho obsahu, řídil se zejména úmyslem jednajících, který jim byl vzájemně znám, a přihlédl k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, co účastníci dali následně najevo, tedy jaký obsah a význam právnímu jednání přikládali. Uzavřel, že jejich úmyslem bylo konstituovat závazek, na jehož základě bude žalobkyně oprávněna užívat technologickou část výrobny FVE a žalovanému bude poskytnuto protiplnění, původně se měl stát společníkem společnosti MVE Jaroslavice, s. r. o., jednal však i o finanční úplatě (nájemném). Jelikož po celou dobu, kdy žalobkyně užívala technologickou část výrobny elektřiny FVE, neposkytla žalovanému jakékoli protiplnění, dospěl k závěru, že porušila smlouvu podstatným způsobem ve smyslu § 2002 o. z. Pokud by totiž žalovaný již při jejím uzavření věděl, že mu za umožnění užívání majetku v jeho výlučném vlastnictví nebude poskytováno žádné protiplnění, neuzavřel by ji. Byl proto oprávněn od smlouvy odstoupit. Námitku žalobkyně, že právo žalovaného odstoupit od smlouvy bylo promlčeno, nepovažoval soud prvního stupně za důvodnou. Až na jednání společníků, které se uskutečnilo dne 19. 7. 2019, z chování žalobkyně zcela zřetelně vyplynulo, že již nedává žalovanému jakoukoli přiměřenou jistotu, že jejich původní dohodu o úplatnosti za užívání majetku ve výlučném vlastnictví žalovaného bude dodržovat, tříletá promlčecí lhůta k uplatnění práva na odstoupení od smlouvy by tak žalovanému uplynula dnem 19. 7. 2022. Žalovaný od smlouvy odstoupil včas, a právní vztah v podobě užívacího práva proto již netrvá. 4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. 8 Co 246/2023-204, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě na určení vyhověl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III). 5. Po doplnění dokazování se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., na rozdíl od něj však Dohodu nepovažoval za úplatnou. Posoudil ji především podle jejího obsahu podle § 555 odst. 1 o. z. a dospěl k závěru, že je určitá, srozumitelná, její obsah nevzbuzuje žádné pochybnosti ohledně úmyslu jednajících a nebyla v ní sjednána odměna (úplata) za užívání technologické části výrobny elektřiny a nic na tom nemůže změnit ani to, že byla sepsána na tiskopisu ERÚ. Nebyla-li sjednána odměna za užívání technologické části výrobny elektřiny, nemohl žalovaný od smlouvy odstoupit pro neplacení poplatků, a k zániku závazku mezi účastníky proto nedošlo. Případnou smlouvu, v níž žalovaný a Jaromír Mačuda sjednali odměnu formou účasti žalovaného ve společnosti MVE Jaroslavice, s. r. o., považoval pro posouzení vztahu mezi žalobkyní a žalovaným za irelevantní. Dodal, že v souladu s § 135 odst. 1 o. s. ř. je vázán rozhodnutím soudu o tom, že byl spáchán trestný či a kdo jej spáchal. Poukázal na to, že z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 10. 2022, č. j. 3 T 126/2021-443, ve spojení s ro