26 Cdo 3259/2022 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3259/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 3. 2023 Spisová značka:26 Cdo 3259/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.3259.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z nájmu bytu Příslušnost soudu místní Příslušnost soudu věcná Lhůty Dotčené předpisy:§ 2290 o. z. § 3074 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:17. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3259/2022-97 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) L. H., narozeného XY, a b) M. H., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Petrem Plockem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22, proti žalované Credito, a. s., se sídlem v Kladně, Polská 2333, IČO 04888031, zastoupené JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 8 C 238/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č. j. 26 Co 46/2022-79, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č. j. 26 Co 46/2022-79, se mění takto: Rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 14. 1. 2022, č. j. 8 C 238/2021-56, se mění tak, že výpověď ze dne 16. 6. 2021, kterou dala žalovaná žalobcům z nájmu pozemku p. č. st. XY (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. XY (rodinný dům), a pozemku p. č. XY (zahrada), vše v k. ú. XY, je neoprávněná. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 18.335 Kč k rukám Mgr. Petra Plocka, advokáta se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.534 Kč k rukám Mgr. Petra Plocka, advokáta se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobci se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Kladně dne 30. 7. 2021 domáhali, aby soud určil, že je neplatná výpověď ze dne 16. 6. 2021, kterou jim dala žalovaná z nájmu pozemku p. č. st. XY (zastavěná plocha a nádvoří) v k. ú. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY (rodinný dům) v obci XY, a pozemku p. č. XY (zahrada) v k. ú. XY (dále též jen „Výpověď“ a „předmětné nemovitosti“). Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 2. 8. 2021, č. j. 29 C 32/2021-10, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Benešově jako soudu místě příslušnému. Okresní soud v Benešově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 1. 2022, č. j. 8 C 238/2021-56, určil, že Výpověď je neplatná (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) K odvolání žalované Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 18. 5. 2022, č. j. 26 Co 46/2022-79, rozsudek soudu prvního stupně změnil v části výroku II. o náhradě nákladů řízení; potvrdil jej ve zbývající části výroku II. o náhradě nákladů řízení a ve výroku I. (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobci a právním předchůdcem žalované (M. H.) byla dne 1. 4. 2013 uzavřena nájemní smlouva o pronájmu předmětných nemovitostí. Dopisem ze dne 16. 6. 2021 dala žalovaná žalobcům podle § 2222 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „o. z.“), výpověď z nájmu předmětných nemovitostí s tříměsíční výpovědní dobou s odůvodněním, že v době uzavření kupní smlouvy dne 22. 3. 2021 nevěděla o tom, že kupuje pronajaté nemovitosti. Tato výpověď byla spolu s výzvou k úhradě dlužné částky za nájemné žalobcům doručena nejpozději dne 28. 6. 2021. Zástupce žalobců dopisem ze dne 28. 6. 2021 sdělil žalované, že Výpověď žalobci považují za neplatnou „pro nesplnění formálních zákonných důvodů“. Při právním posouzení věci (shodně se soudem prvního stupně) měl za to, že mezi účastníky byla uzavřena platná nájemní smlouva, která se ve smyslu § 3074 odst. 1 o. z. řídí ustanoveními o nájmu bytu a nájmu domu tohoto zákona. Vzhledem k obraně žalované považoval za stěžejní posouzení její námitky, že žaloba byla podána po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené v § 2290 o. z. Dovodil, že z uvedeného ustanovení jednoznačně vyplývá, že předpokladem včasného podání žaloby na určení neplatnosti (neoprávněnosti) výpovědi z nájmu bytu je doručení této výpovědi soudu, přičemž občanský zákoník nespecifikuje, jakému soudu má taková žaloba být doručena. Lhůta je tudíž „dodržena“, jestliže byla žaloba doručena poslední den stanovené lhůty ke kterémukoliv soudu v České republice. Následně uzavřel, že žalobci podali žalobu včas a Výpověď je neplatná, neboť v ní chybělo poučení nájemce o možnosti vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem (§ 2286 odst. 2 o. z.). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém odvolacímu soudu vytýká právní závěr, že předpokladem včasného podání žaloby na určení neplatnosti (neoprávněnosti) výpovědi z nájmu bytu je doručení této výpovědi soudu poslední den stanovené lhůty ke kterémukoliv soudu v České republice. Má za to, že tento závěr odporuje ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, která je „v tomto případě reprezentována především“ rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 778/2008. Rovněž namítala, že rozsudek soudu prvního stupně „byl překvapivým rozhodnutím“, neboť soud prvního stupně „nedal v průběhu celého řízení, zejména pak žalované, najevo svůj odlišný právní názor, na němž napadený rozsudek spočívá“. V této souvislosti dovozovala povinnost soudu prvního stupně poučit ji dle § 118a odst. 2 o. s. ř., s jejímž porušením se odvolací soud nevypořádal. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále opět jen „o. s. ř.“. Otázka, zda žaloba o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu dle § 2290 o. z. musí být v zákonem stanovené lhůtě doručena místně příslušnému soudu, dosud nebyla Nejvyšším soudem vyřešena. Dovolání je tak přípustné podle § 237 o. s. ř.. Dovolání není důvodné. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Právě takové vady dovolatel namítá, poukazuje-li na nedostatečné poučení odvolacího soudu ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. Poučení účastníků řízení postupem podle § 118a odst. 2 o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže možné jiné právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 592/2010). Z rozhodnutí odvolacího soudu a obsahu spisu se podává, že soudy založily svá rozhodnutí na rozhodných skutečnostech, jež byly v průběhu řízení zjištěny a účastníky tvrzeny. Rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat ani za překvapivé, neboť dovolatelce muselo být zřejmé, že se soudy otázkou včasnosti žaloby vzhledem k jejím námitkám zabývat musely (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2205/2010). V dané věci je třeba předeslat, že mezi účastníky (žalobci a právním předchůdcem žalované) byla uzavřena platná nájemní smlouva ve smyslu § 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Vzhledem k tomu, že nemovitosti byly pronajaty výhradně za účelem bydlení a tomuto účelu i nadále slouží,