26 Cdo 635/2021 — Nejvyšší soud

26 Cdo 635/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 1. 2022 Spisová značka:26 Cdo 635/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.635.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právo na spravedlivé soudní řízení Vázanost soudu právním názorem Vázanost soudu návrhem Dotčené předpisy:§ 153 odst. 2 o. s. ř. § 155 odst. 1 o. s. ř. § 243e odst. 1 o. s. ř. § 243e odst. 2 o. s. ř. § 4 předpisu č. 72/1994 Sb. ve znění do 31.12.2013 § 31 předpisu č. 72/1994 Sb. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 4. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 635/2021-1242 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) statutárního města Liberec, IČO 00262978, se sídlem v Liberci, nám. Dr. E. Beneše 1/1, zastoupeného JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, b) L. B., narozeného XY, c) S. Z., narozené XY, d) T. U., narozeného XY, všech bytem XY, proti žalované J. R., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Na Maninách 1424/25, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobců P. H., narozené XY, bytem XY, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 19 C 219/2005, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. září 2020, č. j. 29 Co 44/2020-1183, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. září 2020, č. j. 29 Co 44/2020-1183, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce a) se žalobou došlou soudu dne 3. 10. 2005 domáhal, aby soud nahradil vůli žalované a dříve žalovaných č. 1, 2 [nyní žalobců b), c)], č. 3, 4 [právní předchůdci žalobce d)] uzavřít (v petitu žaloby blíže popsané) prohlášení spoluvlastníků o vymezení jednotek v domě na adrese XY, nacházejícího se na pozemku parc. č. XY v obci a katastrálním území XY (dále jen „Dům“ a „Pozemek“); současně požadoval, aby jim byla uložena povinnost uzavřít smlouvu o úplatném převodu spoluvlastnických podílů k Pozemku [který je ve vlastnictví žalobce a)] tak, aby každý vlastník bytové jednotky v Domě vlastnil spoluvlastnický podíl k Pozemku o velikosti odpovídající podlahové ploše bytu. Žalobci v průběhu řízení navrhovaný text prohlášení vlastníků několikrát doplnili a změnili (v návaznosti na provedené dokazování a poučení soudu). Protože žalovaní 1 – 4 posléze souhlasili s navrhovaným prohlášením vlastníka, vzal žalobce a) vůči nim žalobu zpět a do řízení přistoupili jako žalobci. Usnesením ze dne 28. 1. 2009, č. j. 19 C 219/2005-270, soud připustil, aby místo původních žalovaných 3, 4 vstoupil do řízení nový vlastník předmětné jednotky [žalobce d)]. Během řízení žalobce a) také navrhl, aby do řízení vstoupila jako další žalovaná P. H., která byla stavebníkem jednotky č. XY, jíž se prohlášení také týká, její vstup do řízení však odvolací soud usnesením ze dne 4. 1. 2019, č. j. 29 Co 293/2018-1052, nepřipustil, a to s odůvodněním, že spolu s návrhem na přistoupení účastníka žalobci nezměnili žalobní požadavek a v navrhovaném projevu vůle tak (v té době) nebylo navrhováno uvedení jejího vlastnického práva; P. H. poté (na svou žádost) vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalobců. Žalobce a) tvrdil (a k jeho tvrzení se připojili další žalobci), že byty (jednotky) č. XY a XY byly prodány podle zákona č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům (dále též jen „zákon č. 52/1966 Sb.“). Po účinnosti zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „zákon č. 72/1994 Sb.“), měli účastníci podle § 31 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. uvést své právní vztahy do souladu s tímto zákonem, neshodli se však na textu prohlášení (§ 4 tohoto zákona), takže jej nevyhotovili. Právní vztahy k jednotkám, společným částem Domu a Pozemku proto neodpovídají současné právní úpravě, ani faktickému stavu, když reálně existuje více bytových jednotek, než je právně vymezeno. Pozemek je navíc ve výlučném vlastnictví žalobce a); tento stav odporuje tomu, že s vlastnictvím bytové jednotky jsou spojena i práva k Pozemku. K dosažení dohody na podobě prohlášení mezi spoluvlastníky nedošlo, žalovaná návrhy z různých důvodů opakovaně odmítla. Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) nejprve žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 4. 10. 2016, č. j. 19 C 219/2005-840, nahradil projev vůle žalované při učinění prohlášení (specifikovaného v petitu). Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) rozsudek zrušil usnesením ze dne 30. 1. 2018, č. j. 29 Co 112/2017-933, (dále též jen „zrušovací rozhodnutí“) a věc mu vrátil k dalšímu řízení, mj. mu uložil, aby se zabýval jednotkami č. 1 a 5 (zda a od kdy jsou v domě, jak vznikly, zda je lze pojmout do prohlášení), a také formuloval závěr, že nebude-li žaloba vzata zpět (spoluvlastníci neuzavřou potřebné prohlášení mimosoudně), může soud prvního stupně navržený projev vůle – prohlášení spoluvlastníků – upravit podle vlastních závěrů, neboť jde o řízení, v němž soud není vázán žalobou. Soud prvního stupně dalším rozsudkem ze dne 30. 9. 2019, č. j. 19 C 219/2005-1113, nahradil projev vůle žalované při učinění tam uvedeného prohlášení spoluvlastníků s tím, že přílohami prohlášení jsou půdorysy všech podlaží a jejich schémata (výrok I.) a vzorové stanovy společenství vlastníků, uložil žalobcům b) – d), žalované a vedlejší účastnici na straně žalobců povinnost uzavřít do 90 dnů od právní moci rozsudku tam blíže specifikované smlouvy o převodu spoluvlastnických podílů k Pozemku a uhradit kupní cenu (výrok II. – V.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výrok VI. a VII.). K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 8. 9. 2020, č. j. 29 Co 44/2020-1183, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích I. – V. tak, že žalobu zamítl (výrok I.); současně rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výrocích VI. a VII. (jimiž soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení) a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (výrok II.). Odvolací soud zjistil, že za účinnosti zákona č. 52/1966 Sb. byly v Domě prodány 3 byty – byt č. 2 o celkové podlahové ploše 167,596 m2 s podílem na společných částech 30,2%, byt č. 3 o podlahové ploše 198,78 m2 s podílem na společných částech 41,45%, byt č. 4 o podlahové ploše 130,73 m2 s podílem na společných částech 27%, nerozdělený zůstal podíl na společných částech v rozsahu 1,35%, který je zapsán v katastru nemovitostí ve prospěch žalobce a), aniž by k němu náležela (podle zápisu v katastru nemovitostí) nějaká jednotka a že od počátku výstavby Domu v něm existuje také byt č. 1 o velikosti 1+1 s příslušenstvím, dlouhodobě užíván k bydlení nájemci a který podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, převzal žalobce a) v roce 2004 od státu. Dále zjistil, že stavebními úpravami byla rodiči vedlejší účastnice na straně žalobců vybudována v půdních prostorách další bytová jednotka – č. 5. Vlastníci ostatních jednotek souhlasili s výstavbou jednotky - v době započetí její výstavby v rozsahu stavebních povolení, vybudovaný byt však neodpovídá stavebnímu povolení, s ohledem na námitky právních předchůdců žalované zahájil stavební úřad řízení o odstranění nepovolených stavebních úprav (zabrání půdy) a přerušil řízení o kolaudaci. Za významné považoval, že vlastníci stávajících bytů a rodiče vedlejší účastnice jako stavebníci neuzavřeli dohodu spoluvlastníků o tom, v jakém rozsahu a na čí úkor získají stavebníci spoluvlastnické právo ke společným částem domu. Podle dohody mezi žalobcem a) a vedlejší účastnící měla být ohledně jednotky č. 5 uzavřena smlouva o nájmu na dobu neurčitou, strany se dohodly v jakém rozsahu a kdy budou v případě skončení nájmu uhrazeny náklady na výstavbu bytu. I podle této dohody mělo vedlejší účastnicí vzniknout jen právo nájmu, nikoliv vlastnické právo k bytu č. 5. Stejně jako ve zrušovacím rozhodnutím zdůraznil, že v řízení podle § 31 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. o splnění povinnosti uložené v § 31 odst. 2 tohoto zákona uvést vlastnické vztahy k bytům a společným částem domu do souladu s požadavky zákona č. 72/1994 Sb. (jako v této věci), by zásadně nemělo dojít ke změně stavu zapsaného v katastru nemovitostí, a to včetně výše podílu na společných částech domu