26 Odo 1158/2006 — Nejvyšší soud

26 Odo 1158/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2007 Spisová značka:26 Odo 1158/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:26.ODO.1158.2006.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Odo 1158/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně I. s. ., zastoupené  advokátem, proti žalovaným 1) J. P. a 2) E. P.,  zastoupeným  advokátem , o zaplacení částky  43.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 98/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. března 2006, č. j. 38 Co 9/2005-136, takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.347,- Kč k rukám  advokáta , do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. května 2004, č. j. 34 C 98/2001-102, vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 43.000,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně především za zjištěno, že dne 11. srpna 1998 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako zhotovitelem a žalovanými jako objednateli uzavřena smlouva o dílo (dále jen „Smlouva“); že předmětem Smlouvy bylo vyhotovení projektové dokumentace příjezdové cesty na pozemku  v obci R. a k. ú.  a dále zhotovení této příjezdové komunikace (dále jen „komunikce“); že Smlouva obsahovala ujednání účastníků ohledně ceny díla, kterou se žalovaní jako objednatelé zavázali uhradit tak, že ¼ nákladů na projektovou dokumentaci a výstavbu komunikace určené na základě rozpočtu, maximálně však 60.000,- Kč, uhradí v termínech: 20.000,- Kč do 10 dnů od podpisu Smlouvy, 20.000,- Kč do 10 dnů po schválení projektové dokumentace a zbytek ceny, maximálně však 20.000,- Kč, do 10 dnů po dokončení díla s tím, že k takto určené ceně bude připočteno DPH; že žalobkyně předložila žalovaným návrh rozpočtu nákladů na pořízení komunikace ze dne 11. ledna 1999 a vyzvala je, aby uplatnili námitky proti projektové dokumentaci a předpokládanému rozpočtu; že cena díla činila podle rozpočtu 284.916,- Kč včetně daně z přidané hodnoty. Dále zjistil, že na výstavbu komunikace bylo vydáno stavební povolení; že po ukončení výstavby bylo vydáno rovněž kolaudační rozhodnutí pro její užívání; že žalobkyně vyzvala žalované k převzetí díla; že žalovaní dílo převzali na základě zápisu o odevzdání a převzetí stavby nebo její dokončené části ze dne 31. května 2000 (dále jen „zápis ze dne 31. května 2000“); že v zápisu ze dne 31. května 2000 – jeho části pro uvedení soupisu ojedinělých drobných vad zřejmých při odevzdání a převzetí – je uvedeno „bez drobných vad a nedodělků“; že pod jednotlivými body označenými hvězdičkou jsou tam uvedeny požadavky stavebníka  F. týkající se odvodnění komunikace; že žalovaní neprokázali uplatnění práv z odpovědnosti za vady u zhotovitele. Vzal také za prokázáno, že žalovaní zaplatili zálohu na projektovou dokumentaci a výstavbu komunikace v částce 20.000,- Kč; že žalobkyně vyúčtovala žalovaným další částku 43.000,- Kč, kterou již nezaplatili. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně posoudil Smlouvu jako platnou smlouvu o dílo (zhotovení věci na zakázku) podle § 631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy (dále jen „obč. zák.“). Dále rovněž dovodil, že podle Smlouvy vznikla zhotoviteli povinnost dílo provést (zhotovit) a že v posuzovaném případě zhotovitel uvedenou povinnost splnil, neboť na výstavbu komunikace bylo vydáno stavební povolení a po jejím dokončení rovněž kolaudační rozhodnutí, kterým bylo povoleno její užívání, a komunikace byla podle zápisu ze dne 31. května 2000 žalovanými také převzata. Byla-li komunikace po vybudování převzata žalovanými jako objednateli a došlo-li následně rovněž k její kolaudaci, vznikla podle soudu prvního stupně žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni (zhotoviteli) cenu za zhotovení komunikace a případné její vady mohli žalovaní uplatnit u zhotovitele pouze v rámci odpovědnosti zhotovitele za vady díla v tříleté záruční době běžící od převzetí komunikace. Žalovaní však komunikaci převzali bez drobných vad a nedodělků (viz zápis ze dne 31. května 2000) a ani následně v záruční tříleté době od převzetí díla práva z odpovědnosti za vady u zhotovitele neuplatnili; za této situace tato práva zanikla, a proto soud prvního stupně také neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru stavebnictví, jímž měly být vady díla prokázány. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobě na zaplacení částky 43.000,- Kč (s příslušenstvím) vyhověl, neboť ¼ ceny díla podle rozpočtu činí 71.229,- Kč, avšak žalobkyně respektovala ujednání o maximální ceně 60.000,- Kč s připočtením daně z přidané hodnoty ve výši 5 % z této částky a zohlednila rovněž zaplacenou zálohu v částce 20.000,- Kč.   K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. března 2006, č. j. 38 Co 9/2005-136, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku I. (výrok I.), změnil ho v nákladovém výroku II. (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a za správné pokládal rovněž právní závěry, které na jeho základě přijal soud prvního stupně. Dodal, že jde-li v daném případě o smlouvu o dílo podle § 631 a násl. obč. zák., je vyloučena aplikace ustanovení § 554 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy (dále jen „obch. zák.“); přitom ustanovení § 645 odst. 1 obč. zák. výslovně předpokládá možnost převzetí zhotoveného díla s vadami. Jestliže v posuzovaném případě žalovaní dílo převzali, měli možnost případné vady díla uplatnit u zhotovitele v záruční době, avšak k tomu nedošlo. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Uplatněné dovolací námitky podřadili pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání především namítli, že Smlouva patrně vůbec není smlouvou o dílo, „zejména pro absenci přechodu vlastnictví na objednatele, k němuž podle této smlouvy vůbec nemělo dojít“. Nesouhlasili ani s názorem, že od počátku vadné dílo je dílem splněným a že vady díla je zapotřebí řešit až v režimu následné reklamace. Zde uvedli, že je-li tomu tak, pak tato úprava „výrazně znevýhodňuje občana oproti podnikatelskému subjektu, který by si nechal dílo zhotovit v režimu zákoníku obchodního“. Namítli, že v daném případě bylo dílo provedeno v rozporu s odbornými a závaznými normami (§ 633 odst. 1 obč. zák.) a protože soud tuto otázku není oprávněn řešit sám, navrhli důkaz znaleckým posudkem. Neodpovídá-li provedení díla závazné technické normě, jsou přesvědčeni, že dílo nelze pokládat za dokončené – dílo tudíž nebylo provedeno (splněno). Podle přesvědčení dovolatelů tedy odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 633 odst. 1 obč. zák. Tvrdili rovněž, že „do tří let od tzv. předání díla v květnu 2000 uvedli námitky ke kvalitě díla a k rozporu jeho provedení se závaznými normami; tím uplatnili práva z odpovědnosti zhotovitele za vady, a to v rozsahu, v jakém se bránili zaplacení žalované částky. Z předávacího zápisu z 31. 5. 2000 vyplývá, že při tzv. předání dílo bylo vadné, nebylo řádně provedeno. Z obsahu tohoto zápisu je zřejmé, že tento byl rovněž protokolárním vytknutím vad. Bylo to uvedeno v zápisu – stručně, nicméně dostatečně“. Uvedli také, že „žalobce nijak u soudu neprokázal, že mu vznikl nárok na zaplacení právě té částky, kterou žaluje. Soud také žádné dokazování v tomto směru neprovedl a vycházel nesprávně z názoru, že tím, že byl sjednán maximální limit díla, nemusel žalobce prokázat skutečnou výši těchto nákladů, byť toto bylo sjednáno ve smlouvě o dílo. Podle jejich názoru soud žalovanou částku žalobkyni přiznal „bez jakéhokoliv důkazu“. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se ve vyjádření k dov