27 Cdo 2863/2024 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2863/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2025 Spisová značka:27 Cdo 2863/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:27.CDO.2863.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Úroky z prodlení Promlčení Započtení pohledávky Dotčené předpisy:§ 121 obč. zák. § 517 obč. zák. § 580 obč. zák. § 358 předpisu č. 513/1991 Sb. § 369 předpisu č. 513/1991 Sb. § 397 předpisu č. 513/1991 Sb. § 402 předpisu č. 513/1991 Sb. § 340 obch. zák. § 387 obch. zák. § 388 obch. zák. § 391 obch. zák. § 393 odst. 3 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2863/2024-718 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce JUDr. Ladislava Košťála, advokáta, se sídlem ve Zbečně č. p. 123, PSČ 270 24, jako správce pozůstalosti po Z. M., zemřelém 14. 12. 2023, proti žalované ASJC a. s., se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25332961, zastoupené Mgr. Zdeňkem Berkou, advokátem, se sídlem v Brně, Jakubské náměstí 101/2, PSČ 602 00, o zaplacení 357.975 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 73/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 11. 2023, č. j. 2 Cmo 39/2023-669, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 11. 2023, č. j. 2 Cmo 39/2023-669, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2022, č. j. 31 Cm 73/2011-617, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalovaná se jako žalobkyně v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 136/2010 (dále též jen „původní řízení“) domáhala na Z. M. (dále též jen „Z. M.“) zaplacení 4.052.542,50 Kč (po odečtení částky 357.975 Kč, kterou si „inkasovala“ z jeho účtu) jako odměny za poradenské činnosti na základě komisionářské smlouvy uzavřené dne 13. 5. 2004 pod č. 9040513102 (dále též jen „komisionářská smlouva“). Podle této smlouvy se Z. M. jako komitent zavázal žalované (obchodnici s cennými papíry) jako komisionářce zaplatit odměnu za zhodnocení jeho majetku ve výši 9 %. [2] Z. M. v původním řízení podal proti žalované vzájemnou žalobu doručenou soudu dne 23. 3. 2010 (č. l. 58), kterou se domáhá zaplacení částky 357.975 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení, jež měla žalovaná získat tak, že si tuto částku z jeho účtu neoprávněně „zinkasovala jako poplatek za finanční poradenství ze zhodnocení majetku Z. M., ačkoli na její inkaso neměla právo“. Podle Z. M. zhodnocení jeho majetku nikterak nesouviselo s jakoukoli činností žalované, neboť se jednalo o dividendy, na které měl nárok na základě rozhodnutí valné hromady společnosti ČEZ, a. s. (dále též jen „společnost“). [3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 6. 2011, č. j. 31 Cm 136/2010-79 (č. l. 91), vyloučil vzájemnou žalobu k samostatnému řízení. [4] Rozsudkem ze dne 1. 11. 2022, č. j. 31 Cm 73/2011-617, Městský soud v Praze uložil žalované zaplatit Z. M. 357.975 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [5] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Dne 13. 5. 2004 byla mezi Z. M. a žalovanou uzavřena komisionářská smlouva, která byla standardizovaná. Z. M. se v ní mimo jiné zavázal zaplatit žalované za finanční poradenství roční procentuální poplatek za zhodnocení majetku ve výši 9 %, hodinovou sazbu za finanční poradenství a měsíční poplatek za finanční poradenství. 2) Dne 10. 8. 2006 žalovaná z účtu Z. M., který pro něj vedla, „inkasovala“ částku 357.975 Kč specifikovanou jako „Provize obch. z výnosu majetku“ s poznámkou „9 % z výběru dividend (3.977.500 Kč)“. 3) Z. M. ve výpovědi komisionářské smlouvy ze dne 15. 2. 2010 vyzval žalovanou k okamžitému vrácení částky 357.975 Kč. 4) Dne 8. 6. 2020 byla Z. M. doručena listina žalované ze dne 5. 6. 2020 označená jako započtení, v níž uvedla, že proti pohledávce uplatněné v tomto řízení započítává pohledávku na zaplacení úroku z prodlení z jistiny 4.052.542,50 Kč za období od 26. 2. 2008 do 17. 12. 2013, kdy byla dlužná jistina zaplacena. 5) Žalovaná v původním řízení neuplatnila spolu s nárokem na zaplacení odměny podle komisionářské smlouvy i nárok na zaplacení úroku z prodlení. [6] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že mezi smluvními stranami nebylo dohodnuto, že žalovaná má právo na odměnu či roční poplatek za dividendy, které byly pouze zaslány na účet Z. M. vedený žalovanou. Inkasovala-li žalovaná 357.975 Kč z účtu Z. M., učinila tak neoprávněně, a proto se na úkor Z. M. bezdůvodně obohatila. [7] Obranu žalované, že pohledávka Z. M. zanikla započtením, shledal soud prvního stupně nedůvodnou. [8] Podle soudu „mají pohledávky“ žalované uplatněné k započtení povahu „pohledávek“ na zaplacení úroku z prodlení a jsou podle § 340 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), splatné na výzvu věřitele. [9] Odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, soud uzavřel, že „pohledávky“ žalované na zaplacení úroku z prodlení za období od 26. 2. 2008 do 17. 12. 2013 splatné na výzvu, u nichž splatnost nastala až dne 8. 6. 2020 po doručení započtení (jež je možné považovat za první výzvu k zaplacení), bylo možné započítat proti pohledávce Z. M. na vydání bezdůvodného obohacení splatné též na výzvu, která byla doručena žalované dne 19. 2. 2010, v tom rozsahu, ve kterém započítávané pohledávky nebyly promlčené v době, kdy se setkaly, tj. kdy se stala splatnou pozdější z nich. Pohledávka žalované byla nejpozději ke dni 18. 12. 2017 promlčena, neboť právo na zaplacení úroku z prodlení mohlo být u soudu uplatněno nejpozději dne 18. 12. 2013, když poslední den, za který byl úrok z prodlení požadován, byl den 17. 12. 2013. Jelikož v době, kdy se započítávané pohledávky setkaly, tj. dne 8. 6. 2020, byla pohledávka žalované promlčená, nemohla ji žalovaná jednostranně započítat. [10] Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [11] Šlo přitom již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2015, č. j. 31 Cm 73/2011-179, k odvolání Z. M. Vrchní soud v Praze zrušil usnesením ze dne 21. 9. 2016, č. j. 5 Cmo 475/2015-207, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyhovující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2017, č. j. 31 Cm 73/2011-279, k odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 5. 2020, č. j. 5 Cmo 354/2018-396, potvrdil. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. 11. 2021, č. j. 27 Cdo 3723/2020-468, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [12] Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a uzavřel, že inkasování odměny v rozsahu žalované částky nebylo po právu, a proto se žalovaná na úkor Z. M. bezdůvodně obohatila přijetím plnění bez právního důvodu. [13] Přisvědčil rovněž správnosti závěru soudu prvního stupně ohledně úroku z prodlení ze žalované částky. Strany se podle odvolacího soudu nedohodly na výši úroku z prodlení. Žalované byla doručena výzva k úhradě žalované částky dne 19. 2. 2010, ode dne následujícího po doručení výzvy je v prodlení se zaplacením dluhu a Z. M. má od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 369 obch. zák. ve spojení s § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“). Jeho výše „odpovídá výši REPO sazby ČNB platné pro první den prodlení každého kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o 7 %“. [14] Odvolací soud dále uzavřel, že pohledávka Z. M. nezanikla v důsledku započtení uplatněného žalovanou. Splatnost pohledávky Z. M. na vydání bezdůvodného obohacení nastala dne 19. 2. 2010 po doručení výzvy k jejímu zaplacení žalované. Strany se podle odvolacího soudu nedohodly na době plnění úroku z prodlení se zaplacením jistiny pohledávky žalované ve výši 4.052.542,50 Kč. Pohledávka žalované na zaplacení úroku z prodlení proto byla splatná na výzvu věřitele (§ 340 odst. 2 obch. zák.), k níž došlo až 8. 6. 2020. Pohledávku žalované bylo možné započíst vůči pohledávce Z. M. v rozsahu, ve kterém nebyly pohledávky promlčené v době, kdy se setkaly, tj