27 Cdo 3220/2023 — Nejvyšší soud

27 Cdo 3220/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:27 Cdo 3220/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.3220.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Akcionář Náhrada škody Zneužívání výkonu práv a povinností Žaloba Dotčené předpisy:§ 56a odst. 1 obch. zák. § 182 odst. 1 písm. c) obch. zák. § 182 odst. 2 obch. zák. § 265 obch. zák. § 3 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 3220/2023-97 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně ERFLEX, a. s., se sídlem v Praze 6, Terronská 727/7, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 25675826, zastoupené JUDr. Petrem Pýchou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Žatecká 41/4, PSČ 110 00, proti žalované D & C AGENCY s. r. o., se sídlem v Praze 4, Na Strži 2097/63, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 04748425, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení 350.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 198/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2023, č. j. 5 Cmo 43/2022-73, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2023, č. j. 5 Cmo 43/2022-73, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2022, č. j. 73 Cm 198/2020-50, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 31. 12. 2020 se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení 350.000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody spočívající v nákladech řízení, jež žalobkyně uhradila na základě rozsudku vydaného v řízení o akcionářské žalobě podané žalovanou jako 48% akcionářkou žalobkyně proti členům představenstva žalobkyně, kterou soud pravomocně zamítl. Podání akcionářské žaloby žalobkyně považuje za zneužití práva. [2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 5. 2022, č. j. 73 Cm 198/2020-50, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Žalovaná je jedním ze tří akcionářů žalobkyně. Vlastní akcie, s nimiž je spojen 48% podíl na hlasovacích právech. 2) V roce 2013 podala žalovaná jménem žalobkyně proti čtyřem tehdejším členům představenstva žalobkyně akcionářskou žalobu na náhradu škody ve výši 10.852.000 Kč způsobené porušením jejich povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. 3) Porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře spatřovala žalovaná v tom, že členové představenstva: a) Zmařili investici žalobkyně do dvou dceřiných společností AMANDINE s. r. o., identifikační číslo osoby 28986016, a Oliva & Co. s. r. o., identifikační číslo osoby 24242276 (dále též jen „dceřiné společnosti“), a to tím, že nevykonávali dostatečnou kontrolu nad dceřinými společnostmi, čímž umožnili zkreslování jejich hospodářských výsledků a pokles jejich hodnoty. Podíly žalobkyně ve znehodnocených dceřiných společnostech nakonec prodali za „symbolickou cenu“, a způsobili tak žalobkyni škodu ve výši 12.978.714 Kč a 2.950.000 Kč. b) Nesjednali žádné zajištění pohledávek žalobkyně ze zápůjček za dceřinými společnostmi ani tyto pohledávky nijak nevymáhali, čímž měla žalobkyni vzniknout škoda ve výši 6.540.000 Kč. c) Dali způsobem výkonu své funkce příčinu ke vzniku četných sporů. Poté, co byla žalobkyně ovládnuta společností TWP Holding a. s., identifikační číslo osoby 27198316, členové představenstva upřednostňovali zájmy ovládající osoby před zájmy žalobkyně. Tato skutečnost byla příčinou zahájení více soudních řízení, jejichž náklady ve výši 27.413,50 Kč, 34.335,60 Kč a 901.736 Kč musí žalobkyně uhradit. d) Bezdůvodně ukončili spolupráci žalobkyně s ACTUAL AVER CZ, a. s., identifikační číslo osoby 26438488 (dále též jen „AA CZ“), která pro ni byla „velmi výhodná“, čímž žalobkyni vznikla „ztráta“ ve výši 11.005.735,80 Kč. e) Způsobili škodu neoprávněným zadržováním majetku třetích osob ve výši 876.400 Kč, když rozhodli o výměně zámků v budově sídla žalobkyně bez předchozího upozornění zaměstnanců a zástupců jiných společností. 4) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 5. 2018, č. j. 73 Cm 296/2013-261 (potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2019, č. j. 4 Cmo 252/2018-293), akcionářskou žalobu pravomocně zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení sestávající ze soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně ve výši 532.600 Kč, z nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 2.160.304,96 Kč, ze soudního poplatku za odvolací řízení ve výši 542.600 Kč a z nákladů odvolacího řízení ve výši 379.727 Kč. 5) Žalovaní členové představenstva postoupili své pohledávky za žalobkyní na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů na společnost Bienzin CZ, s. r. o., identifikační číslo osoby 26194163. 6) Dne 12. 3. 2020 uzavřela žalobkyně s Bienzin CZ, s. r. o. dohodu o splátkách, v níž se zavázala hradit pohledávku v měsíčních splátkách po 35.000 Kč. 7) Žalobkyně se domáhá náhrady škody „pouze co do výše 350.000 Kč“, neboť v této výši dosud uhradila pohledávku ve splátkách. [4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná neporušila obecnou prevenční povinnost. [5] Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 736/2016, soud uvedl, že ustálená judikatura „chápe podání akcionářské žaloby jako výkon práva akcionáře, což … samo o sobě pojmově vylučuje, aby na řádné podání akcionářské žaloby bylo nahlíženo jako na porušení povinnosti, a nanejvýš připouští, že podání akcionářské žaloby může být zneužitím práva akcionáře“. [6] V projednávané věci soud dospěl k závěru, podle něhož podání akcionářské žaloby nebylo zneužitím práva ze strany žalované. Soud se ztotožnil s tvrzením žalované, že podáním akcionářské žaloby „skutečně sledovala vymožení nároku onou žalobou uplatněného. Toto tvrzení má totiž oporu ve skutečnostech zjištěných v rámci dokazování. Jak se totiž již ze samotné žaloby podává, žalovaná se snažila uplatněný nárok podepřít velmi podrobnými tvrzeními, k jejichž prokázání označila důkazy … Skutečnost, že tato tvrzení byla … vyvrácena protistranou …, nemůže jít … k tíži žalované v tom smyslu, že podání této akcionářské žaloby bude vyhodnoceno jako zneužití práva“. [7] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., změnil ve výroku II. ohledně výše náhrady nákladů řízení, jinak je ve výroku II. potvrdil (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [8] Podle odvolacího soudu přichází v úvahu náhrada škody jen v tom případě, pokud by výkon práva podat akcionářskou žalobu byl zjevně šikanózní, případně by se jednalo o zřejmé zneužití práva. [9] Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně (na jehož odůvodnění obsažené v odstavci 39 odkázal) a uzavřel, že podání akcionářské žaloby nebylo zneužitím práva, což „zřetelně plyne z odůvodnění“ rozsudků (vydaných v řízení o akcionářské žalobě), jakož i „z délky řízení, která by v případě šikanózní žaloby byla nepochybně výrazně kratší“. [10] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že „odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu“, zejména od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 736/2016, a ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3284/2012. [11] Dovolatelka namítá, že dovolací soud opakovaně a jasně formuloval základní výkladové pravidlo spočívající v tom, že na zneužití práva je třeba usuzovat na základě jedinečných a konkrétních okolností každého případu a tyto okolnosti posuzovat s ohledem na obsah a formu jednání akcionáře. Podstatné jsou okolnosti podání žaloby, jednání akcionáře podávající jménem společnosti žalobu, personální a obchodní vztahy, tedy vše, co může mít z hlediska posouzení význam. Je třeba brát v úvahu také okolnosti, které vznikly až po podání žaloby. To platí o to více, jedná-li akcionář cíleně ke škodě společnosti a jeho jednotlivá jednání mají časovou a věcnou souvislost. [12] Dovolatelka poukazuje na to, že dne 25. 11. 2013 byla podána akcionářská žaloba o zaplacení 200.000 Kč, která byla dne 27. 10. 2015 „navýšena“ na částku 10.852.000 Kč. Předsedou představenstva dovolatelky byl do 1. 10. 2012 Dalibor Funda (dále též jen „D. F.“), který byl v téže době jednatelem a jediným společníkem žalované a zároveň předsedou představenstva konkurenční společnosti AA CZ a jejím vět