27 Cdo 3439/2017 — Nejvyšší soud

27 Cdo 3439/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 9. 2018 Spisová značka:27 Cdo 3439/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.3439.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Akciová společnost Valná hromada Neplatnost právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Zneužívání výkonu práv a povinností Představenstvo Dotčené předpisy:§ 421 odst. 1 předpisu č. 90/2012Sb. § 428 předpisu č. 90/2012Sb. § 151 odst. 1 o. z. § 212 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:9. 11. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 3439/2017-149 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele K. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Virágem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 1550/6, PSČ 130 00, za účasti Rybářství Přerov, a. s., se sídlem v Přerově, Gen. Štefánika 1149/5, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby 47675756, zastoupené JUDr. Jiřím Oblukem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Nádražní 213/10, PSČ 702 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě- pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 156/2016, o dovolání Rybářství Přerov, a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2017, č. j. 5 Cmo 56/2017-104, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2017, č. j. 5 Cmo 56/2017-104, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 21. 12. 2016, č. j. 30 Cm 156/2016-85, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Rybářství Přerov, a. s., identifikační číslo osoby 47675756 (dále též jen „společnost“), konané dne 9. 6. 2016, „kterým doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc., nebyl odvolán z funkce člena představenstva“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Navrhovatel byl ke dni 9. 6. 2016 akcionářem společnosti. Dalšími akcionáři byli (mimo jiné) doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc. (člen představenstva společnosti, dále jen „M. Š.“), a společnost PROTON, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 63488388 (nyní „PROTON, a. s.“), jejímž jednatelem byl M. Š. 2) Na žádost navrhovatele (kvalifikovaného akcionáře) se 9. 6. 2016 konala valná hromada společnosti, jež pod bodem 3 svého pořadu jednala o odvolání členů představenstva pro porušení povinností při správě cizího majetku (které navrhovatel spatřoval v tom, že představenstvo za společnost uzavřelo smlouvu o pachtu závodu bez stanovami vyžadovaného souhlasu valné hromady) a o volbě nových členů představenstva. 3) Valné hromady se zúčastnili navrhovatel (17.028 hlasů), společnost PROTON, spol. s r. o. (40.523 hlasů), M. Š. (3.892 hlasů), M. P. (15 hlasů) a OSMA - ČR - OJ021 (9 hlasů). 4) Před hlasováním o návrhu na odvolání doc. Ing. Miroslava Ševčíka, CSc., z funkce člena představenstva společnosti podal navrhovatel protest s námitkou, že při tomto hlasování nemůže být podle § 426 písm. c) a § 427 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále též jen „z. o. k.“), přihlédnuto k hlasům akcionáře M. Š. a společnosti PROTON, spol. s r. o., která s ním jedná ve shodě. 5) Pro návrh na odvolání M. Š. z funkce člena představenstva společnosti bylo 17.028 hlasů (tj. 27,70 %), proti jeho odvolání 44.415 hlasů (72,258 %), 24 hlasů se zdrželo. 6) Dne 8. 9. 2016 navrhovatel podal u soudu prvního stupně návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti, kterým M. Š. nebyl odvolán z funkce člena představenstva společnosti, neboť při hlasování o tomto usnesení byly v rozporu s § 426 písm. c) a § 427 odst. 1 z. o. k. započítány i hlasy odvolávaného člena a společnosti jednající s ním ve shodě. Soud prvního stupně - poté, kdy dovodil, že návrh na zahájení řízení byl podán včas aktivně legitimovaným navrhovatelem - dospěl k závěru, podle něhož v projednávané věci není naplněn základní předpoklad věcného přezkumu v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, a to samotná existence usnesení dle § 421 z. o. k., neboť valná hromada hlasovala o návrhu na odvolání M. Š. z funkce člena představenstva a tento návrh nebyl přijat. Dle soudu „v zápisu z valné hromady je sdělení výsledku hlasování o návrhu na odvolání M. Š. uvedeno poněkud mystifikujícím způsobem („usnesení č. 1: M. Š. nebyl odvolán z funkce člena představenstva společnosti“), když je zjevné, že takové usnesení nebylo schváleno, nebylo o něm hlasováno a nebylo ani na pořadu jednání valné hromady“. Jednalo se tak o pouhé „vyjádření nepřijetí“ návrhu usnesení. Konečně případné vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o neodvolání člena představenstva by na výkon jeho funkce nemělo žádný vliv, doplnil soud prvního stupně a konstatoval, že navrhovatel má k dispozici jiné možnosti obrany, např. řízení o zneužití hlasovacích práv dle § 212 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Ve výroku uvedeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud, poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006, a ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4820/2010, se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně týkajícími se aktivní legitimace navrhovatele a zachování prekluzivních lhůt k podání návrhu. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud uzavřel, že pokud akcionáři na valné hromadě společnosti hlasovali o odvolání M. Š. z funkce člena představenstva a jmenovaný nebyl v důsledku tohoto hlasování z funkce odvolán, bylo přijato usnesení valné hromady „o neodvolání člena představenstva z funkce“. Toto „negativní“ rozhodnutí přitom lze podrobit soudnímu přezkumu dle § 428 z. o. k. Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky, zda lze v řízení podle § 428 z. o. k. přezkoumat platnost „negativního“ rozhodnutí valné hromady; tj. v tom smyslu, že navržené „pozitivní“ usnesení nebylo valnou hromadou přijato. Dovolatelka, poukazujíc na závěry soudu prvního stupně v projednávané věci, má za to, že hlasovala-li valná hromada o (navrhovaném) usnesení o odvolání člena představenstva z funkce, ale nepřijala-li jej, není zde žádné usnesení valné hromady, jehož platnost by mohla být v projednávané věci přezkoumávána. Předmětem přezkumu v řízení dle názoru dovolatelky nemůže být ani usnesení valné hromady ve znění „M. Š. nebyl odvolán z funkce člena představenstva společnosti“, neboť návrh takového usnesení nebyl uveden v pozvánce na valnou hromadu, valná hromada o něm nehlasovala a ani jej nepřijala. Skutečnost, že zmíněné „usnesení“ je uvedeno v zápisu z valné hromady pod bodem 3 pořadu jednání, je dle dovolatelky „pouhým oznámením informačního charakteru o faktickém výsledku hlasování valné hromady o nepřijetí navrženého usnesení č. 1 pod bodem 3 jejího pořadu“. Citujíc nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, a ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 1235/11, dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí (neboť odvolací soud řádně neodůvodnil své právní posouzení věci), jakož i extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými. Dovolatelka je přesvědčena, že vytýkané vady mají za následek zásah do jejího práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání společnosti zamítl či odmítl. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou otevřené (a v rozhodování Nejvyššího soudu dosud neřešené) otázky možnosti soudního přezkumu usnesení, které valnou hromadou akciové společnosti nebylo přijato. Dovolání je i důvodné. Podle § 151 odst. 1 o. z. zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli. Podle § 421 odst. 1 z. o. k. valná hromada rozhoduje usnesením. Z § 428 z. o. k. se podává, že každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s práv