27 Cdo 3561/2019 — Nejvyšší soud

27 Cdo 3561/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 4. 2021 Spisová značka:27 Cdo 3561/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.3561.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 120 odst. 1 o. s. ř. § 157 odst. 2 o. s. ř. § 213 odst. 4 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 3561/2019-424 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobce J. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, proti žalované CYRRUS, a. s., se sídlem v Brně, Veveří 3163/111, PSČ 616 00, identifikační číslo osoby 63907020, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení 2.998.261,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21 Cm 186/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2019, č. j. 5 Cmo 15/2019-383, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2019, č. j. 5 Cmo 15/2019-383, se ve výroku I. a ve výroku III. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 10. 5. 2012 se žalobce domáhá na žalované zaplacení 2.998.261,20 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu vznikla tím, že žalovaná porušila povinnosti stanovené zákonem pro obchodníky s cennými papíry. [2] Vrchní soud v Olomouci k námitce nedostatku věcné příslušnosti vznesené žalovanou usnesením ze dne 19. 2. 2013, č. j. Ncp 170/2013-101, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 32 C 21/2012 je příslušný krajský soud podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. p) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 10. 2012 (výrok I.), a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně (výrok II.). [3] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 8. 2018, č. j. 21 Cm 186/2013-315, ve znění usnesení ze dne 9. 11. 2018, č. j. 21 Cm 186/2013-324, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [4] Soud prvního stupně „při jednáních provedl veškeré důkazy, které mu účastníci navrhli a předložili“, přičemž vyšel mimo jiné z toho, že: 1) Dne 2. 1. 2008 uzavřeli žalovaná jako zájemce a M. P. jako zprostředkovatel smlouvu o zprostředkování podle § 33 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „ZOP“), v níž se zprostředkovatel zavázal „vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít s třetími osobami … smlouvy o obstarání obchodů s cennými papíry a investičních služeb a závazek zaplatit zprostředkovateli za jeho činnost odměnu“. 2) Dne 7. 5. 2008 udělil žalobce M. P. plnou moc opravňující jej mimo jiné k nákupu a prodeji cenných papírů, ke správě investičních nástrojů či k nakládání s finančními prostředky na zákaznickém účtu. 3) Dne 12. 5. 2008 uzavřeli žalobce a žalovaná rámcovou smlouvu o repoobchodech. 4) Dne 12. 5. 2008 uzavřeli žalobce a žalovaná komisionářskou smlouvu podle § 28 ZOP, na jejímž základě obstarávala žalovaná pro žalobce koupi nebo prodej cenných papírů. [5] Soud „z důvodu ekonomie řízení a pro jejich nadbytečnost nevyhověl návrhu žalované na výslech P. P. a provedení důkazu výpisem z účtu za období od 1. 6. 2008 až 31. 3. 2009“. [6] Soud dospěl k závěru, podle něhož se „žalobci nepodařilo prokázat jednotlivé předpoklady odpovědnosti za škodu, tedy to, že mu vznikla škoda v důsledku protiprávního jednání žalované a že tu existuje příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím žalované a vznikem škody, a tedy žalobci nevznikl nárok na náhradu škody dle § 373 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen ‚obch. zák.‘)“. [7] Nejprve se soud zabýval skutečností, zda žalovaná jako obchodnice s cennými papíry porušila své právní povinnosti. Vytýká-li žalobce žalované, že „žalobcem udělená plná moc neopravňovala žalovanou k realizaci pokynů k nákupu a prodeji cenných papírů“, přehlíží, že plná moc ze dne 7. 5. 2008 opravňuje M. P. k úkonům týkajícím se pokynů souvisejících s nákupem a prodejem investičních nástrojů. Soud dále neshledal, že by žalovaná porušila § 15 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále též jen „ZPKT“), neboť předložila žalobci investiční dotazník, který žalobce vyplnil a z něhož vyplývá, že má „v oblasti obchodování s cennými papíry dostatečné zkušenosti“. Žalobci tak muselo být zřejmé, že „pan P. není a nemůže být pracovníkem žalované, ale pokyny k nákupu a prodeji cenných papírů za žalobce provádí výhradně na základě udělené plné moci jako zmocněnec … Skutečnost, že žalovaná neinformovala žalobce o tom, že s panem P. má uzavřenu smlouvu o zprostředkování …, nemohla mít žádný podstatný a rozhodující vliv na vznik tvrzené majetkové újmy“. [8] Dále se soud zabýval vznikem škody. Z tvrzení žalobce je podle soudu „zřejmé, že tato majetková újma vznikla žalobci v důsledku repoobchodů s cennými papíry, a to NWR“, a „jedinou příčinou ztráty na účtu klienta byl nenadálý pokles ceny akcií NWR“. Vzniklou majetkovou újmu proto nelze pokládat za škodu, ale za „majetkovou újmu vyplývající z rizikových repoobchodů s cennými papíry, čehož si byl žalobce nepochybně vědom a byl o těchto rizicích řádně žalovanou poučen a informován“, jak vyplývá z „Poučení zákazníka o rizicích s investičními nástroji“. [9] Konečně soud, cituje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 231/2007, posuzoval otázku příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem majetkové újmy. Žalobci se podle soudu tvrzenou příčinnou souvislost prokázat nepodařilo, neboť „z žádného z provedených důkazů nelze dovodit, že by konkrétní majetková újma žalobce vznikla převážně a v rozhodující míře následkem konkrétního protiprávního úkonu žalované, a to ve vzájemném poměru příčiny a následku“. [10] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku I. změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 1.494.770,95 Kč s příslušenstvím (první výrok), ve zbývající části výroku I. je potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok). [11] Odvolací soud dokazování provedené soudem prvního stupně částečně zopakoval a doplnil. I přes návrh žalované zopakovaný při jednání konaném dne 28. 3. 2019 odvolací soud neprovedl důkaz výslechem P. P. [12] Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, podle něhož žalovaná porušila ustanovení § 15 odst. 1 a 2 ZPKT, neboť nepostupovala v nejlepším zájmu žalobce jako svého zákazníka. [13] Z výpovědi svědka M. P. odvolací soud zjistil, že žalovaná věděla o tom, že „M. P. bude na základě plných mocí klienty (v tomto případě žalobce) zastupovat“. Z emailové korespondence mezi M. P. a P. P. potom odvolací soud zjistil, že „žalovaná plné moci i schvalovala“. Tyto skutečnosti nejsou samy o sobě podle odvolacího soudu problematické, avšak na právním významu nabývají ve spojitosti se zjištěním, že žalovaná a M. P. uzavřeli dne 2. 1. 2008 smlouvu o zprostředkování. Ta obsahuje ujednání o odměně pro M. P. „za zprostředkování smluv o repoobchodech či o zprostředkování smluv o uzavírání obchodů s cennými papíry“, a též „odměnu z finančního objemu konkrétních následně zprostředkovaných obchodů s cennými papíry“. Protože výše odměny a potažmo také zisky žalované závisely na výši finančního objemu konkrétních zprostředkovaných obchodů, došlo „mezi M. P. a žalovanou na straně jedné a žalobcem na straně druhé ke střetu zájmů“. [14] I kdyby tomu tak však nebylo, měla žalovaná podle odvolacího soudu kontrolovat činnost M. P. při obchodování s cennými papíry za prostředky klientů, to jak z hlediska plnění pokynů ze strany klientů, tak se způsobem jeho obchodování. To však nečinila, neboť z výpisu účtu žalobce vedeného u žalované bylo zjištěno, že např. dne 8. 7. 2008 a dne 11. 7. 2008 učinil M. P. převody, ke kterým nebyl plnou mocí oprávněn. Tyto převody byly dokonce učiněny na základě požadavku žalované, aby „se klientům neprodávaly akcie z důvodu kursových pohybů a nedostatku finančních prostředků na účtu klienta“. [15] Odvolací soud se neztotožnil ani se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož je majetková újma žalobce pouze důsledkem rizikových obchodů. Z výpis