27 Cdo 4220/2019 — Nejvyšší soud

27 Cdo 4220/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2021 Spisová značka:27 Cdo 4220/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.4220.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Zastoupení Plná moc Akcionář Dotčené předpisy:§ 33 obč. zák. § 213 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 5. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 4220/2019-355 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce A. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, proti žalovanému J. N., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Z. N., se sídlem XY, o zaplacení 87.400 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 106/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2019, č. j. 64 Co 103/2017-293, 64 Co 104/2017, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2019, č. j. 64 Co 103/2017-293, 64 Co 104/2017, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 23. 11. 2016, č. j. 15 C 106/2015-146, ve znění usnesení ze dne 27. 12. 2016, č. j. 15 C 106/2015-150, uložil žalovanému zaplatit žalobci 87.400 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). [2] Vyšel přitom (mimo jiné) z toho, že: 1) Žalobce (jako zprostředkovatel) a žalovaný (jako zájemce) uzavřeli dne 18. 11. 2011 smlouvu o zprostředkování, jíž se žalobce zavázal zprostředkovat pro žalovaného prodej (veřejně neobchodovatelných) akcií emitovaných společností Pošumaví, a. s. (představujících podíl o velikosti 2,44 % základního kapitálu společnosti). Smlouva byla uzavřena „ústně, přijetím nabídky žalobce formou emailové zprávy zmocněnce žalovaného Z. M. N.“, advokátky a dcery žalovaného (dále jen „Z. N.“). 2) Díky činnosti žalobce žalovaný prodal své akcie dne 7. 11. 2012 společnosti AGRO, Blatná, a. s., za cenu 874.000 Kč. 3) Žalovaný „veškeré úkony související s vlastnictvím akcií činil prostřednictvím zástupců, jimiž byli“ Z. N., „syn žalovaného a nakonec J. při samotném prodeji akcií“. 4) Obvyklá výše provize za zprostředkování prodeje akcií „předmětného druhu“ činila v rozhodné době 5 až 15 % z prodejní ceny akcií. [3] Na tomto základu soud prvního stupně uzavřel, že žalobce (jakožto zprostředkovatel) vyvinul činnost směřující k tomu, aby žalovaný (jakožto zájemce) měl příležitost uzavřít „určitou smlouvu se třetí osobou“, a vznikl mu tak nárok na provizi. Jelikož její výše nebyla sjednána, má nárok na provizi v obvyklé výši (§ 647 odst. 1 věta první zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013; dále též jen „obch. zák.“), jež činí 5 až 15 % z prodejní ceny akcií; žalobcem požadovaná částka (představující 10 % z prodejní ceny akcií) odpovídá obvyklé provizi. [4] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. 4. 2017, č. j. 64 Co 103/2017-203, 64 Co 104/2017, k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). [5] Odvolací soud považoval za prokázané, že žalovaný měl možnost prodat své akcie za celkovou cenu 874.000 Kč právě díky činnosti žalobce, který vlastnil akcie téže společnosti a který dojednal prodej akcií vlastněných jak jím samotným, tak i žalovaným, se zástupcem pozdějšího kupujícího (AGRO Blatná a. s.). [6] Námitku žalovaného, podle níž Z. N. nebyla oprávněna jej zastoupit při uzavírání zprostředkovatelské smlouvy (neboť k tomu nebyla zmocněna), odvolací soud nepovažoval za relevantní, neboť zprostředkovatelská smlouva je pro nedostatek písemné formy (§ 33 odst. 1 a 3 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném do 31. 12. 2013) neplatným právním úkonem (§ 40 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013; dále též jen „obč. zák.“). [7] S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1036/2012, odvolací soud uzavřel, že žalobci svědčí právo na peněžitou náhradu za bezdůvodné obohacení získané žalovaným tím, že žalobce pro něj zprostředkoval prodej jím vlastněných akcií, a to ve výši odměny obvykle poskytované za obdobné zprostředkovatelské činnosti v daném místě a čase. [8] Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 3. 2019, č. j. 27 Cdo 4056/2017-243, k dovolání žalovaného označený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [9] Nejvyšší soud, poukazuje na ustálenou judikaturu, vysvětlil, že jde-li o bezdůvodné obohacení získané plněním poskytnutým na základě neplatné smlouvy, je povinným k vydání bezdůvodného obohacení (či poskytnutí peněžité náhrady) pouze ten, kdo je účastníkem této smlouvy. Stranou zprostředkovatelské smlouvy by se přitom žalovaný mohl stát pouze tehdy, byla-li Z. N., vystupující jako jeho zmocněnkyně, oprávněna tuto smlouvu za dovolatele uzavřít, anebo schválil-li žalovaný dodatečně ve lhůtě bez zbytečného odkladu (od okamžiku, kdy se o uzavření smlouvy dozvěděl) její jednání. Jednala-li by Z. N. bez zástupčího oprávnění (jako tzv. nezmocněný jednatel), popř. překročila-li by při uzavírání zprostředkovatelské smlouvy své oprávnění vyplývající z plné moci udělené žalovaným, aniž by žalovaný následně její jednání dodatečně schválil, byla by ze svého jednání zavázána sama (§ 33 odst. 2 obč. zák.). Žalovaný by naopak vázán nebyl a nebyl by tudíž ani povinen k zaplacení peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení získané plněním z této neplatné smlouvy. [10] Je tomu tak proto, že právní úprava překročení zástupčího oprávnění, resp. jednání tzv. nezmocněného jednatele, se prosadí bez ohledu na to, zda je smlouva uzavřená takovým neoprávněným zástupcem platná. Není-li zastoupený bez dalšího vázán jednáním tzv. nezmocněného jednatele či jednáním zmocněnce překračujícího oprávnění plynoucí z plné moci ani tehdy, je-li smlouva uzavřená v jeho zastoupení platná, nemůže být tím spíše bez dalšího vázán v případě, že smlouva uzavřená tzv. nezmocněným jednatelem či zmocněncem překračujícím udělenou plnou moc je neplatná (např. pro nedostatek písemné formy). Jinak řečeno, nezmocněný jednatel, popř. zmocněnec překračující oprávnění plynoucí z plné moci, jehož jednání zástupce dodatečně neschválil (§ 33 odst. 1 a 2 obč. zák.), je ze svého jednání zavázán sám bez ohledu na to, zda jím uzavřená smlouva je platná či nikoliv. Není-li smlouva platná, je povinen vydat bezdůvodné obohacení získané plněním z této neplatné smlouvy (§ 451 a násl. obč. zák.), popř. nahradit škodu způsobenou jeho jednáním (§ 33 odst. 2 in fine obč. zák.). [11] Nejvyšší soud proto odvolacímu soudu uložil, aby posoudil, zda Z. N. byla oprávněna zprostředkovatelskou smlouvu za žalovaného uzavřít, a pokud nikoliv, zda toliko překročila dovolatelem udělenou plnou moc, či zda (přestože je advokátkou) jednala zcela bez zástupčího oprávnění (jako tzv. nezmocněný jednatel). V této souvislosti pak poukázal na odlišnost dodatečného schválení právního úkonu zastoupeným v obou situacích; v případě překročení plné moci spojuje zákon (§ 33 odst. 1 obč. zák.) dodatečné schválení s nečinností zastoupeného, kdežto v případě jednání tzv. nezmocněného jednatele je nutné aktivní jednání zastoupeného (nečinnost zastoupeného má za následek, že jednáním není vázán). [12] Krajský soud v Plzni posléze ve výroku označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení 87.400 Kč s příslušenstvím (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a před dovolacím soudem (druhý výrok). [13] K výzvě odvolacího soudu žalobce uvedl, že Z. N. dlouhodobě zastupovala žalovaného v podstatě ve všech věcech týkajících se akcionářské účasti žalovaného ve společnosti Pošumaví, a. s. Žalovaný zmocnil a dlouhodobě zmocňoval Z. N. ke svému zastupování. Dobrá víra žalobce v oprávnění Z. N. zastupovat žalovaného byla podpořena skutečností, že Z. N. je advokátkou a dcerou žalovaného. Při jednání o zprostředkování prodeje akcií se tak mohla dopustit nejvýše překročení svého zmocnění, což žalovaný nikdy nenamítl. [14] Odvolací soud předně přisvědčil skutkovému závěru soudu prvního stupně, že Z. N. „jednala za žalovaného ve věci uzavření smlouvy o zprostředkování prodeje akcií“. K tvrzení žalobce, podle něhož Z. N. měla dlouhodobě zastupovat žalovaného ve všech věcech týkajících se akcionářské účasti žalovaného ve společnosti Pošumaví, a. s., uvedl, že (i s ohledem na výpověď Z. N.) se pův