27 Cdo 4436/2017 – Nejvyšší soud

27 Cdo 4436/2017-556 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně SECURITIES LITIGATION LTD, se sídlem v Londýně, Nwms Center 31 Southampton Row, Office 3.11. 3rd Floor, WC1B 5HJ, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 8818118-157, zastoupené JUDr. Davidem Kuboněm, advokátem, se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, proti žalovaným 1) BH Securities a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 848/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 60192941, zastoupené Mgr. Michalem Doležalem, advokátem, se sídlem v Plzni, Purkyňova 547/43, PSČ 301 00, a 2) FINANCE FOCUS PARTNER, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28415256, o zaplacení 72.041,53 USD s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 244/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2017, č. j. 5 Cmo 137/2017-519, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2017, č. j. 5 Cmo 137/2017-519, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2017, č. j. 30 Cm 244/2012-485, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 16. 7. 2012 se žalobkyně domáhá na žalované BH Securities a. s. (dále též jen „obchodnice s cennými papíry“) a na žalované FINANCE FOCUS PARTNER, s. r. o. (dále též jen „investiční zprostředkovatelka“), zaplacení 72.041,53 USD s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které obě žalované přijaly od právního předchůdce žalobkyně M. H. (dále též jen „M. H.“) jako plnění z neplatného právního úkonu, případně jako náhrady škody spočívající v placení neúměrně vysokých poplatků za uskutečněné obchody a v placení úroků z poskytnutých úvěrů čerpaných M. H. k nákupu cenných papírů. [2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 2. 2017, č. j. 30 Cm 244/2012-485, žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II., III. a IV.). [3] Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, č. j. 30 Cm 244/2012-315, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2015, č. j. 5 Cmo 110/2014-424, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [4] Soud prvního stupně přitom vyšel mimo jiné z toho, že: 1) M. H. a obchodnice s cennými papíry uzavřeli dne 7. 7. 2011 komisionářskou smlouvu, ve které se obchodnice s cennými papíry jako komisionářka zavázala obstarávat vlastním jménem na účet M. H. jako komitenta koupi nebo prodej investičních nástrojů podle jeho závazných pokynů (dále též jen „komisionářská smlouva“). M. H. se zavázal za tuto činnost zaplatit odměnu a náklady obchodnice s cennými papíry podle Sazebníku poplatků. M. H. v komisionářské smlouvě prohlásil, že se seznámil se Sazebníkem poplatků, s Pravidly provádění pokynů, jež jsou zveřejněny na www.bhs.cz, a se Všeobecnými obchodními podmínkami, jež byly součástí smluvní dokumentace ke komisionářské smlouvě. 2) Podle Sazebníku poplatků pro BH Securities, a. s. (Finance Focus Partner s. r. o.), poplatek z objemu obchodu s akciemi USA činil 1,5 %, minimálně 25 USD. 3) M. H. v Dotazníku – investičním profilu zákazníka ze dne 7. 7. 2011 uvedl, že byl seznámen s principy fungování kapitálového trhu, s principy obchodování na zahraničních trzích, s mechanismem a riziky obchodování s využitím úvěru od obchodníka, využil možnosti kolektivního investování s tím, že přímo investoval na kapitálovém trhu, zkušenosti s obchodováním má více než 3 roky. K investování měl použít finanční zdroje, na kterých není existenčně závislý s tím, že finanční prostředky bude potřebovat v rozmezí 1 až 3 let. M. H. v dotazníku dále uvedl, že krátkodobý pokles mu nevadí, ale očekává vyšší zhodnocení než u termínových vkladů, v případě poklesu hodnoty investice uzavře pozice, aby se ztráta neprohlubovala. Investovaná peněžní částka se měla pohybovat v rozmezí od 1 do 3 miliónů Kč. 4) Po seznámení s riziky obchodování byl M. H. obchodnicí s cennými papíry zařazen do kategorie neprofesionálních zákazníků. 5) Podle dohody o zprostředkování provádění investiční služby uzavřené mezi M. H. a obchodnicí s cennými papíry dne 7. 7. 2011 (dále též jen „dohoda o zprostředkování“) mohl M. H. podávat pokyny k obchodním transakcím i prostřednictvím investiční zprostředkovatelky, za jejíž služby platila obchodnice s cennými papíry odměnu, jež byla součástí její odměny, kterou jí platil M. H., a vypočítávala se jako rozdíl hodnot sazebníku obchodnice s cennými papíry a sazebníku investiční zprostředkovatelky, který byl přílohou komisionářské smlouvy s tím, že podrobnosti měly být sděleny M. H. na základě písemné žádosti. 6) Dodatkem ke komisionářské smlouvě pro obchodování na úvěr ze dne 7. 7. 2011 její strany upravily podmínky a vzájemná práva a povinnosti při poskytnutí úvěru pro účely obchodování na kapitálovém trhu pro případ, že M. H. nebude disponovat dostatkem peněžních prostředků s tím, že M. H. má povinnost úvěr obchodnici s cennými papíry vrátit spolu s úroky podle Sazebníku poplatků, jejichž výše je uváděna a aktualizována na zabezpečené webové stránce „společnosti“. 7) Oběma žalovaným bylo z komunikace s M. H. známo, že M. H. nebyl zkušeným investorem, na začátku spolupráce s obchodnicí s cennými papíry zadával pokyny nejistě a s chybami s odkazem na doporučení třetí osoby. Později (cca po třech měsících) již působil jistěji, více se orientoval v problematice, pokyny měly věcný obsah. 8) Obchodnice s cennými papíry poskytovala M. H. rámcové poučení, případně poradenství pro účely uskutečnění nákupu na kapitálovém trhu, např. dne 3. 8. 2011 nad rámec realizace obchodu poskytla M. H. poradenství ohledně nákupu určitého titulu akcie z krátkodobého nebo z dlouhodobého pohledu v závislosti na stavu a vývoji americké ekonomiky s doporučením si ponechat určitou hotovost na účtu a nebýt zcela zainvestovaný. M. H. v tomto hovoru sám přiznal, že „do toho vlezl před 14 dny“. Před skončením hovoru mu obchodnice s cennými papíry nabídla poskytnutí odborného názoru. 9) Podle telefonního hovoru ze dne 3. 10. 2011 M. H. neporozuměl termínu „margin call“. Obchodnice s cennými papíry mu jej rámcově vysvětlila a současně sdělila, že k nákupu čerpá úvěr a na další nákupy nebude mít dostatek finančních prostředků. Obchodnice s cennými papíry opětovně v telefonním hovoru ze dne 4. 10. 2011 upozornila zákazníka na nedostatečné finanční krytí na účtu, na to M. H. „nelichotivě“ reagoval na adresu pana Š. a pana K., kteří mu v tomto směru podali chybné informace. 10) R. Š. O. K. a J. L. v roce 2011 poskytovali jménem a na účet investiční zprostředkovatelky služby v oblasti investic a investičního poradenství jejím klientům a byli zmocněni činit právní úkony i ve vztahu k obchodnici s cennými papíry. Od července 2011 poskytovali investiční poradenství i M. H., a to jaké tituly, v jakém objemu a v jakém okamžiku nakoupit a prodat, s možností nahlížet do portfolia zákazníka. A. P., „majitel“ investiční zprostředkovatelky, pobízel výše jmenované k četným obchodům. 11) Dohodou o zrušení Komisionářské smlouvy ze dne 20. 1. 2012 M. H. a obchodnice s cennými papíry sjednali změnu investičního zprostředkovatele. 12) Dohodou ze dne 28. 3. 2012 se M. H. a obchodnice s cennými papíry dohodli na ukončení smluvního vztahu. [5] Soud prvního stupně dále při posuzování, zda v rámci obchodování s cennými papíry docházelo k nadměrnému obchodování (churningu), vyšel z toho, že: 1) Znalecký ústav – Národohospodářská fakulta Vysoké školy ekonomické v Praze (dále též jen „znalecký ústav“) s odkazem na stanovisko Komise pro cenné papíry ze dne 8. 2. 2006, č. STAN/1/2006 (dále též jen „stanovisko Komise“), vycházel ze tří podmínek pro prokázání nadměrného obchodování na účtu klienta, kterými jsou a) kontrola obchodníka s cennými papíry nad účtem klienta, b) odpovědnost za správní delikt a c) nadměrnost obchodování. 2) Podle znaleckého ústavu došlo k faktické kontrole účtu zákazníka v důsledku toho, že se M. H. při zadávání obchodních transakcí řídil investičními doporučeními, a to i když neuzavřel v dané věci M. H. s obchodnicí s cennými papíry smlouvu o obhospodařování. 3) Znalecký ústav ve svém posudku uvedl, že ke zvoleným akciovým titulům nemá zásadních připomínek, neboť odpovídaly charakteristice a investičnímu profilu M. H. podle investičního dotazníku. Investiční strategie byla výrazně aktivní s využitím úvěrového financování se značnou mírou rizika. Na základě vyhodnocení těchto ukazatelů pak bylo možné dospět k závěru, že na účtu zákazníka docházelo k nadměrnosti obchodování. 4) Pro splnění třetí podmínky – nadměrnosti obchodování – však bylo podle znaleckého ústavu třeba komplexně vyhodnotit další okolnosti obchodování, např. zda měl klient dostačující informace o jeho rizicích a zda měl dosta