28 Cdo 1317/2004 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1317/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 12. 2004 Spisová značka:28 Cdo 1317/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1317.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 4 odst. 2 předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 186/05 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1317/2004 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání V. Š., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 4. 2. 2004, sp. zn. 30 Co 558/2003, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 5049/95 /žalobce V. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1. V. L., zastoupenému advokátem, 2. E. H., 3. F. H., a 4. Obci N., o vydání nemovitostí/, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobou, podanou u soudu 31. 10. 1995, se žalobce domáhal, aby žalovaným bylo uloženo uzavřít s ním dohodu o vydání pozemků parc. č. 2826/24 /o výměře 229 m2/, parc. č. 2826/25 /o výměře 397 m2/ a parc. č. 2826 /o výměře 72 m2/ v katastrálním území N. V žalobě bylo uvedeno, že původním vlastníkem těchto pozemků byla L. Š. /která byla manželkou žalobce a zemřela 25. 12. 1994/, ale o tyto pozemky přišla na základě soudního rozsudku, odsuzujícího L. Š. pro tehdy trestný čin opuštění republiky a byl jí uložen i trest propadnutí majetku. Tyto pozemky pak přešly dohodou o osobním užívání pozemku parc. č. 2826/24 v N. na F. a E. H. a také dohodou o osobním užívání pozemku parc. č. 2826/25 na V. L.; pozemek parc. č. 2826/26 přešel na Obec N. Žalobce vyzval žalované k vydání těchto nemovitostí, ale bezvýsledně. Žalovaný Václav Louda navrhl zamítnutí žaloby s tím, že na straně nabyvatelů nemovitostí, uváděných žalobcem, nedošlo v daném případě k žádnému rozporu s tehdy platnými právními předpisy, ani k žádnému protiprávnímu zvýhodnění. Ostatní žalovaní uváděli, že se nepovažují v této právní věci za osoby povinné k vydání žalobcem uváděných nemovitostí. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově z 9. 6. 2003, č.j. 6 C 5049/95-213, byla zamítnuta žaloba žalobce, kterou se domáhal uzavření dohody o vydání pozemku parc. č. 2826/24 /o výměře 229 m2/. Bylo však uloženo žalovanému V. L., aby uzavřel se žalobcem dohodu ohledně vydání pozemku parc. č. 2826/25 /o výměře 387 m2/. Rovněž žalované Obci N. bylo uloženo uzavřít se žalobcem dohodu o vydání pozemku parc. č. 2826/26 /o výměře 72 m2/. Bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou E. H. a žalovaným F. H. nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému V. L. bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 2.300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované Obci N. bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 2.300 Kč. Žalovanému V. L. bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Benešově 4.181 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Také žalované Obci N. bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Benešově 4.181 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že po zhodnocení provedených důkazů vzal soud prvního stupně za prokázané, že manželka žalobce L. Š. kupní smlouvou z 3. 10. 1955 se stala vlastnicí pozemku parc. č. 2826/3 v katastrálním území N. /sloučeného pak ještě s dílem pozemku parc. č. 2834/1/. V roce 1968 L. Š. emigrovala, a to stejně jako její švagrová MUDr. I. U., které patřil pozemek parc. č. 2826/8 /o výměře 948 m2/ v katastrálním území N. Uvedené pozemky připadly bývalému Okresnímu národnímu výboru v B., který dne 28. 2. 1974 převedl pozemky hospodářskou smlouvou na bývalý Místní národní výbor v N. Z pozemku parc. č. 2826 vznikly i pozemky parc. č. 2826/8, parc. č. 2826/24, parc. č. 2826/25 a parc. č. 2826/26. Pozemek parc. č. 2826/8 získali do osobního užívání manželé L. /a to ještě s pozemkem parc. č. 906/, pozemek parc. č. 2826/24 získali do osobního užívání manželé A. a V. H. a pozemek parc. č. 2826/25 získal V. L. ml.; pozemek parc. č. 2826/26 zůstal Obci N. Pozemek parc. č. 2826/24 vznikl z původních pozemků parc. č. 2826/3 a parc. č. 2826/8; pozemky parc. č. 2826/25 a parc. č. 2826/26 vznikly z původního pozemku parc. č. 2826/3 v katastrálním území N. Soud prvního stupně byl toho názoru, že nárok žalobce je třeba posoudit podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., protože žalobcem uváděné pozemky nejsou zemědělsky obhospodařovány. Soud považoval žalobce za oprávněnou osobu podle zákona č. 87/1991 Sb. a měl za to, že žalobce řádně a včas uplatnil 31. 10. 1995 nárok na vydání pozemků uvedených v jeho žalobě, a to ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb. /ve znění nálezu č. 164/1994 Sb./ před 1. 11. 1995. Žalobcem uváděné pozemky, které zdědil po smrti L. Š., zemřelé 25. 12. 1994, přešly na stát ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb. Při úvaze o tom, zda žalovaní jsou povinnými osobami podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., vycházel soud prvního stupně z těchto závěrů: ohledně žalované Obce N. měl soud prvního stupně za to, že tato žalovaná obec držela pozemek parc. č. 2826/26 v katastrálním území N. ke dni nabytí účinnosti zákona č. 87/1991 Sb.; proto žalobě žalobce vůči této žalované vyhověl. Ohledně žalovaného V. L. dospěl soud prvního stupně k závěru, že tento žalovaný získal pozemek parc. č. 2826/25 v katastrálním území N. na základě protiprávního zvýhodnění, když se tento žalovaný nepodílel na zaplacení trvalých porostů a oplocení na tomto pozemku. Naproti tomu, pokud šlo o žalované F. H. a E. H., měl soud prvního stupně za to, že žalobě žalobce vůči těmto žalovaným nebylo možné vyhovět z toho důvodu, že v průběhu řízení bylo zjištěno, že pozemek parc. č. 2826/24 v katastrálním území N. není jejich vlastnictvím, nýbrž vlastnictvím manželů A. a V. H. a vůči nim nebyla žalobcem vůbec učiněna výzva k vydání věci; proto byla žaloba žalobce proti žalovaným F. a V. H. zamítnuta. O nákladech řízení bylo soudem prvního stupně rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 142 a § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. O odvolání žalovaného V. L. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze 4. 2. 2004, sp. zn. 30 Co 558/2003. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku týkajícím se žalovaného V. L., a to tak, že žaloba žalobce o uložení povinnosti tomuto žalovanému uzavřít se žalobcem dohodu o vydání pozemku parc. č. 2826/25 v katastrálním území N. byla zamítnuta. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému V. L. na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 13.360 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 9.350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobci bylo také uloženo, aby v téže lhůtě zaplatil na účet Okresního soudu v Benešově 4.181 Kč na náhradu nákladů řízení, placených v tomto řízení ze státních prostředků V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že se tento soud neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že by žalovaný V. L. nabyl právo osobního užívání parc. č. 2826/25 v katastrálním území N. na základě protiprávního zvýhodnění ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud vycházel na základě výsledků provedeného dokazování z toho, že v době, kdy žalovanému V. L. vzniklo právo osobního užívání pozemku parc. č. 2826/25 v katastrálním území N., byla již náhrada za porosty i oplocení na tomto pozemku uhrazena rodiči V. L. Nelze tedy, podle názoru odvolacího soudu, dovozovat ze skutečnosti, že tyto platby neučinil sám žalovaný V. L. /nýbrž jeho rodiče/ protiprávní zvýhodnění na straně tohoto žalovaného. Byla proto žaloba žalobce proti tomuto žalovanému zamítnuta a v tomto smyslu odvolací soud změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně. O nákladech řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 224, § 142 i § 148 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 19. 3. 2004 a dovolání ze strany žalobce bylo podáno u Okresního soudu v Benešově dne 6. 5. 2004, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel ve svém dovolání navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazoval žalobce na to, že jeho dovolání