28 Cdo 1609/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1609/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 8. 2024 Spisová značka:28 Cdo 1609/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.1609.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhradní pozemek Dokazování Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 229/1991 Sb. § 7 předpisu č. 513/2012 Sb. § 213 odst. 4 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1609/2024-869 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně J. P., zastoupené JUDr. Danielem Honzíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o převodu zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 64/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2023, č. j. 62 Co 181/2023-752, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku celkem 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Daniela Honzíka, advokáta se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 62 Co 181/2023-752, Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 3. 2023, č. j. 8 C 64/2015-676, v odvoláním napadeném (meritorním) výroku I tak, že se nahrazuje projev vůle žalované (převádějící) uzavřít s žalobkyní (nabývající) smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, vzniklého oddělením z původního pozemku parc. č. XY dle označeného geometrického plánu coby nedílné součásti rozsudku, a pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Žalovaná byla současně zavázána k náhradě specifikovaných nákladů řízení, jež vznikly žalobkyni „v řízení před soudy všech stupňů“ (výrok II). 2. Rozhodováno bylo o žalobkyní uplatněném nároku na převod jiných (náhradních) zemědělských pozemků v režimu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“). Odvolací soud poté, co zopakoval a doplnil dokazování, vzal za prokázané, že restituční nárok žalobkyně coby oprávněné osoby nebyl dosud plně uspokojen v důsledku liknavého a svévolného postupu žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu České republiky), že žalobkyni přiřknuté pozemky nejsou k danému účelu nevhodné (z vlastnictví státu nepřevoditelné) a jejich cena nepřevyšuje výši neuspokojeného nároku (náhrady). 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná (dále také jen „dovolatelka“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká, že nepostupoval procesně korektním způsobem, jestliže rozsudek soudu prvního stupně nezrušil jako nepřezkoumatelný, namísto toho provedl rozsáhlé dokazování, jež dovolatelka považuje za excesivní, čímž suploval činnost soudu prvního stupně a porušil zásadu dvojinstančnosti řízení. Vytýkaný postup podle mínění dovolatelky nemohou aprobovat ani okolnosti projednávané věci či snaha soudu o hospodárnost řízení. Za nesprávný dovolatelka považuje i odvolacím soudem přijatý závěr o vhodnosti (převoditelnosti) žalobkyni přiřknutých pozemků jako náhradních, jestliže se odvolací soud dostatečně nezabýval možnými překážkami převoditelnosti pozemků z vlastnictví státu, a to i se zřetelem na obcí podanou žádost o bezúplatný převod pozemku podle § 7 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, spokojil-li se se sdělením Státního pozemkového úřadu žadatelce, že její žádosti o převod pozemků nehodlá vyhovět. 4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. 5. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Předně lze odkázat na závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu obecně postihující problematiku poskytování náhradních pozemků oprávněné osobě k uspokojení jejího nároku dle zákona č. 229/1991 Sb. (srov. např. i rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, reflektující i nálezovou judikaturu Ústavního soudu – srov. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, uveřejněný pod číslem 531/2005 Sb.) a k tomu i zkoumání „vhodnosti“ (převoditelnosti) pozemků nezahrnutých do veřejné nabídky (tam, kde postup žalované či jejího předchůdce nesl znaky liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace). 7. Vhodnými náhradními pozemky, jimiž lze uspokojit restituční nárok oprávněné osoby dle zákona č. 229/1991 Sb., jest rozumět pozemky, jež by byly zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu (srov. § 11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.), a v takových případech je zákonem zapovězena i možnost uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemku (srov. § 11a odst. 13 zákona č. 229/1991 Sb.). 8. I z odkazu uvedeného v poznámce 26) pod čarou k ustanovení § 11a odst. 2 a § 11a odst. 13 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění účinném od 1. 11. 2019 (do 31. 10. 2019 se obdobná právní úprava nacházela v ustanovení § 11a odst. 12 zákona č. 229/1991 Sb.) jest v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019, či ve vztahu k dřívější právní úpravě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010) konečně dovodit, že s účinností od 1. 1. 2013 smlouvu o bezúplatném převodu pozemku, coby pozemku náhradního ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., nelze bez dalšího uzavřít, jestliže na jeho převod bylo uplatněno právo podle § 7 zákona č. 503/2012 Sb. Takto vyslovené konkluze lze přitom přiměřeně aplikovat i na žádosti podle § 10 zákona č. 503/2012 Sb., a žádosti podle § 20 zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon, ve znění pozdějších předpisů (přiměřeně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017). 9. K potenciální (ne)zařaditelnosti pozemku do veřejné nabídky náhradních pozemků, potažmo nemožnosti uzavřít smlouvu o jeho převodu s oprávněnou osobou v situaci, kdy bylo uplatněno právo na jeho přednostní převod ze strany obce dle zvláštního právního předpisu (§ 11a odst. 13 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění účinném od 1. 11. 2019), konkrétně § 7 nebo § 10 zákona č. 503/2012 Sb., srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019, ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2019, ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020, či ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1497/2020. 10. Výše uvedeným konkluzím ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud nikterak nezpronevěřil, uzavřel-