28 Cdo 2540/2000 – Nejvyšší soud

28 Cdo 2540/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Milana Pokorného, CSc., v právní věci žalobců A) J. F., B) M. Š., roz. F. C) V. Ch., rozené F., všech zastoupených advokátem, proti žalovanému T., zastoupenému advokátem, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 9 C 368/93-159, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 1. 2. 2000, č.j. 12 Co 598/99-175, takto: Dovolání se zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou dne 29. 10. 1993 u Okresního soudu v Olomouci domáhali se žalobci vydání rozsudku, jímž mělo být žalovanému uloženo vydat řeznickou kóji č. 4 vpravo v nemovitosti č.p. 25 v O., k.ú. O., a dále měla být žalovanému uložena vydat žalobci podíl na nemovitosti č.p. 25 se stavební parcelou č. 448 v O., k.ú. O., který je dán zlomkem 1/x, kde x je rovno celkovému počtu spoluvlastnických podílů na tomto majetku vydaných žalovaným všem oprávněným osobám s tím, že vydání je třeba provést do 15 dnů od právní moci rozsudku. Petit žaloby pak změnil podáním došlým okresnímu soudu dne 3. 11. 1994 tak, že navrhovali uložení povinnosti žalovanému vypracovat, vydat a navrhnout vklad do katastru nemovitostí příslušného pro kat. úz. O. podáním písemného prohlášení ke Katastrálnímu úřadu v O., že v budově (domě) č.p. 25 v O. na stavební ploše p.č. 448 o výměře 1.039 m2 v kat. úz. O. vymezuje jednotky podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů). Toto prohlášení musí splňovat veškeré formální a obsahové náležitosti definované ust. § 5 odst. 3, § 4 cit. zák. s tím, že jako jednotky se vymezují zejména nebytové prostory označované dosud jako řeznické kóje podle dřívějších předpisů zapisované samostatně v pozemkové knize a nacházející se v přízemí (pasáž) budovy, když vymezení i jiných jednotek se nevylučuje. Dále žalobci navrhli uložení povinnosti žalovanému vypracovat a uzavřít v souladu s příslušnými ustanoveními z.č. 403/1990 Sb., v platném znění, dohodu o vydání věci splňující současně veškeré další náležitosti smlouvy o převodu vlastnictví jednotky dle ust. § 6 (a příp. též § 7) z.č. 72/1994 Sb., v rozsahu blíže popsaném ve změně návrhu. Podáním ze dne 19. 9. 1995 pak navrhli rovněž vydání určovacího výroku o tom, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu ust. § 3 z.č. 403/1990 Sb. v platném znění ve vztahu k věci definované dosud jako řeznická kóje č. 4 vpravo v přízemí domu č.p. 25 na stavební ploše p.č. 448 v kat. úz. O., přičemž povinnou osobou (organizací) ve smyslu ust. § 4, 5 cit. zák. je žalovaný, jakož i určení, že vypořádání nároků žalobců ve vztahu k věci vůči žalovanému se řídí úpravou z. č. 403/1990 Sb., v platném znění ve spojení s úpravou z.č. 72/1994 Sb. Okresní soud v Olomouci jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 12. 1996, č.j. 9 C 368/93-120 vyhověl žalobě na uložení povinnosti žalovanému vypracovat a uzavřít v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 403/1990 Sb., v platném znění, dohodu o vydání věci, v níž vydávajícím je žalovaný, vydávanou věcí je nebytová prostora označená dosud jako řeznická kóje č. 4 vpravo v přízemí domu č.p. 25 na stavební ploše parcela č. 448 v katastrálním území O., příjemci - nabyvateli jsou J. F., 7. května č. 80, L. u Z. n. M. k ideální jedné třetině, M. Š., V. K. č.p. 666 k ideální jedné třetině a V. Ch., r.č., O. k ideální třetině. Rozhodl současně o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 5. 1998, č.j. 12 Co 250/97-132, uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Učinil tak z důvodů procesní povahy vztahujících se k neujasněnosti předmětu řízení, vyslovil však přitom závazný právní názor na meritorní posouzení žaloby z hlediska do té doby uplatněných žalobních tvrzení a dostupných výsledků důkazního řízení. Podle odvolacího soudu založil zákon č. 403/1990 Sb. v ustanovení § 2 právo oprávněných osob na vydání věcí odňaté podle předpisů v tomto zákoně uvedených. Z toho vyplývá požadavek existence takové věci ku dni účinnosti uvedeného zákona, tj. ku dni 1. 11. 1990. Pojem věci platné právo explicitně nedefinuje, právní praxe i teorie však zastává výklad, podle něhož věcí v právním smyslu je ovladatelný hmotný předmět sloužící potřebám lidí. Tomuto požadavku samostatné věci předmět sporu - řeznická kóje č. 4 - nevyhovuje, neboť jako samostatná věc neexistovala a ani dnes neexistuje. Z argumentace žaloby dovozující, že kóje je samostatnou jednotkou podle zákona č. 72/1994 Sb. bez dalšího vyplývá, že v současné době kóje jako samostatná věc neexistuje. Samotná okolnost, že kóje byla před odnětím státem podle tehdy platné právní úpravy § 361 Obecného zákoníku občanského z roku 1811 předmětem výlučného vlastnictví otce žalobců jako spoluvlastnická část domu č.p. 25, třebas nebyla oddělena, nelze pro potřeby nyní probíhajícího řízení nic vytěžit, neboť pozdější předpisy pojem tzv. reálného spoluvlastnictví nepřevzaly. Nynější právní úprava (§ 4 zákon č. 72/1994 Sb.) umožňuje vznik spoluvlastnictví domu podle tohoto zákona představované spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a vlastnictví jednotky, a to buď písemným prohlášením vlastníka budovy a převodem první jednotky, nebo smlouvou o výstavbě. Právo vymezit v budově jednotky podle tohoto zákona přísluší podle § 5 odst. 1 věta první uvedeného zákona vlastníku budovy. Z textu tohoto předpisu ani jiných zákonů však nelze dovodit možnost, aby takováto povinnost mu byla uložena. Uvedený závěr je podporován rovněž důsledky vyplývajícími z ustanovení § 11 věty druhé zákona č. 403/1990 Sb., v platném znění, podle něhož oprávněné osobě nepřísluší uplatňovat jiné nároky související s vydáním věcí, než jsou uvedeny v tomto zákoně. O nově upravené žalobě respektující pokyny zrušovacího usnesení odvolacího soudu rozhodl poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 4. 1999, č.j. 9 C 368/93-159 tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Ve vztahu k vymezení předmětu vydání, nabytí vlastnictví k němu otcem žalobců a způsobu odnětí jeho vlastnického práva vyšel ze zjištění, že podle kupní smlouvy uzavřené v Prostějově dne 4. 6. 1920 mezi J. N. a J. F., která byla zanesena v knihovní vložce 725, katastrální obec O., že J. N. prodává jatka, neboli "F." č. 4 vpravo, zapsanou v knihovní vložce 725 v O., se všemi právy a povinnostmi panu J. F. Rovněž zjistil z výpisu z knihovní vložky č. 25 katastrálního území O., že v této knihovní vložce je zapsán dům "H. č.25" na stavební ploše 448, naposledy bylo jeho vlastníkem "S. d. ř. a u. v O.". Podle rozhodnutí finanční odboru ONV v O. ze dne 2. 3. 1964 bylo vloženo vlastnické právo pro Československý stát - T. Nyní je v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 390 jako vlastník nemovitosti č.p. 25 na stavební ploše 448 veden Čs. stát - T. Z potvrzení Okresního úřadu v O., č.j. Fin.maj. I-447/88-1959-Řa/1991/Ns, ze dne 5. 4. 1991, soud prvního stupně zjistil, že nemovitost - řeznická kóje č. 4 vpravo, zapsaná ve vložce 725 katastrální území O., přešla do vlastnictví státu na základě rozhodnutí ONV O., zn.Fin.maj. I-447/88-1959-Řa ze dne 30. 9. 1961 podle § 5 vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a § 11 vyhlášky č. 88/59 Úředního listu, a to do správy T., kupní cena nebyla vyplacena, vlastníkem nemovitosti v té době byl J. F. Z úmrtního listu J. F. jinak vyplývá, že tento zemřel 16. 4. 1950. Soud prvního stupně jinak zjistil z výpovědi žalobců, že jejich otec jako řezník byl mimo jiné členem Svépomocného družstva řezníků a uzenářů, provozoval živnost v předmětné řeznické kóji, kterou koupil od J. N. Tato kóje mu byla odňata podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., a to bez jakékoliv finanční náhrady. Do té doby (do roku 1961) dostávala matka žalobců od národního podniku T.- Kč měsíčně nájemného. Z písemné výzvy ze dne 5. 2. 1991 zjistil dále soud, že všichni tři žalobci jako oprávněné osoby vyzvali žalovaného v souladu se zákonem č. 403/1990 Sb. k vydání řeznické kóje č. 4 vpravo v nemovitosti v O., katastrální území O. Žalovaný přípisem adresovaným J. F. ze dne 21. 5. 1991 zaslal dohodu o vydání věci podle zákona č. 403/1990 Sb. k podpisu všemi příjemci věci. Tito dopisem ze dne 18. 6. 1991 vyslovili nesouhlas s dohodu, neboť tato neobsahovala volný přístup žalobců do kóje, nebyla podepsána statutárním zástupcem žalovaného a nebyla opatřena razítkem. Návrh dohody předložený povinnou osobou se nezmiňuje o sjednání smlouvy o pronájmu kóje, která je znehodnocena skladovaným materiálem a dohoda rovněž nestanoví dobu platnosti a tím i časový termín vyklizení řeznické kóje. Poté již žalovaný neprojevil ochotu k uzavření jakékoli