28 Cdo 2670/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2670/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 2. 2013 Spisová značka:28 Cdo 2670/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.2670.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Církev (náboženská společnost) Převod vlastnictví Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1 písm. d) předpisu č. 212/2000Sb. § 2 odst. 1 předpisu č. 212/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 2. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.4.2013III.ÚS 1255/13prof. JUDr. Jan Musil, CSc.zrušeno2.4.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2670/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Židovská obec Brno, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1922/3, zastoupena JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, proti žalované: Česká republika – Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem v Brně, Kounicova 24, o uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnictví k pozemkům, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 31/2008, o dovolání žalobkyně proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu a dovolání žalované proti výroku II. téhož rozsudku ze dne 31. 5. 2012, č. j. 26 Co 444/2010-382, takto: I. Dovolání žalobkyně proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu se zamítá. II. Dovolání žalované proti výroku II. rozsudku téhož soudu se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byla ve výroku II. potvrzena část výroku I. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2010, č. j. 47 C 31/2008-241, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 5. 2010, č. j. 47 C 31/2008-249, kterou byla žalovaná zavázána uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví k „částem zemského povrchu“ – nově vytvořeným pozemkům v obci Brno, katastrálním území P., v geometrickém plánu vyhotoveném G.K.S. spol. s r. o. pod č. 1290-117/2011, ověřeném Ing. P. V. dne 7. 11. 2011, označeným čísly 933/25, 933/26, 937/3, 937/4, 937/6, 940/13 a k pozemkům p. č. 938, o. č. 941, p. č. 942, zapsaným v katastru nemovitostí pro katastrální území P. Ve výroku III. rozsudku odvolacího soudu byl zčásti změněn výrok I. rozsudku soudu prvního stupně; odvolací soud zamítl žalobu o uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnictví ve prospěch žalobkyně k pozemkům v obci Brno a katastrálním území P., v geometrickém plánu vyhotoveném G.K.S. spol. s r. o. pod č. 1290-117/2011, ověřeném Ing. P. V. dne 7. 11. 2011, označeným čísly 940/2, 940/3, 940/16, 940/17, 940/18. Ve výroku I. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zrušení části výroku I. rozsudku soudu prvního stupně a o zastavení řízení o uzavření dohody o bezúplatném převodu vlastnictví ve prospěch žalobkyně k nově vytvořeným pozemkům v katastrálním území P., v geometrickém plánu vyhotoveném G.K.S. spol. s r. o. pod č. 1290-117/2011, ověřeném Ing. P. V. dne 7. 11. 2011, označeným čísly 933/6, 937/5, 940/1, 940/6, 940/14, 940/15. Ve výroku IV. rozsudku odvolacího soudu byl změněn výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalované se ukládá povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8.525,- Kč. Ve výroku V. rozsudku odvolacího soudu byla žalované uložena povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 950,- Kč. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví k některým pozemkům zapsaným v katastru nemovitostí na LV č. 345, pro obec Brno a kat. úz. P. Předmětné pozemky byly ve vlastnictví žalobkyně do doby, než jí byly v rozhodném období od 29. 9. 1938 do 8. 5. 1945 (zákon č. 212/2000 Sb., o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem) odňaty. V roce 1948 došlo k obnovení vlastnického práva spolku Židovský dům v Brně k nemovitostem, které dříve vlastnil, a to v důsledku prohlášení neplatnosti příslušného právního jednání za okupace (viz dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb.). Dne 13. 12. 1950 (dodatek ke kupní smlouvě, vztahující se k zaplacení kupní ceny, byl sepsán dne 29. 1. 1951) byla mezi spolkem Židovský dům v Brně (jako prodávajícím) a Československým státem (jako kupujícím) uzavřena kupní smlouva o převodu pozemků a budovy zapsaných v katastru nemovitosti na někdejším LV č. 345. Převod pozemků byl učiněn za účelem vybudování tělovýchovného a výcvikového střediska. Předmětem prodeje byly pozemky a budova, přičemž kupní cena byla stanovena na 520.000,- Kč (300.000,- Kč za pozemky a 220.000,- Kč za budovu). Soud prvního stupně rozhodoval ve věci poté, co Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3906/2007, předchozí rozhodnutí odvolací instance (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2007, č. j. 26 Co 721/2006-98, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 3. 8. 2007, č. j. 26 Co 721/2006-105) i rozsudek soudu prvního stupně jemu předcházející (rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2006, č. j. 47 C 269/2004-76) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně se v nyní posuzovaném řízení cítil vázán právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným ve výše označeném rozsudku. Soud prvního stupně tedy věc posoudil opětovně s tím, že prejudikoval právní závěr, zda předmětné pozemky vyhovují podmínkám § 1 odst. 1 zákona č. 212/2000 Sb. Dospěl k tomu, že všechny pozemky lze bezúplatně převést, jelikož na žádném z nich nestojí neodstranitelná stavba - a námitku, že na pozemcích jsou tenisové kurty, hřiště, objekt zásahové jednotky a komunikace, které žalovaná potřebuje nezbytně k plnění svých funkcí, soud jako důvodnou neshledal. Odvolací soud pak rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrdil, částečně zrušil a řízení v této části zastavil, a ve zbylé části jej změnil (viz shora). Odkázal přitom rovněž na zmiňovaný rozsudek nejvyšší instance a neztotožnil se s názorem strany žalované, podle níž vyhovění žalobě a převodu pozemků brání závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení sp. zn. 28 Cdo 5405/2008. Ke zrušení části rozsudku soudu prvního stupně a následnému zastavení řízení vedlo odvolací soud částečné zpětvzetí žaloby, které žalobkyně učinila v návaznosti na důkazy provedené zpracovaným znaleckým posudkem (geometrickým plánem), upřesňujícím vyznačení pozemků (některé nebyly v rozhodné době ve vlastnictví právního předchůdce žalobkyně). Soudem ustanovený znalec dospěl totiž k závěru, že ne všechny nárokované pozemky se kryjí s pozemky zapsanými na LV č. 626 pro kat. úz. S. B. – V., tedy s pozemky dříve ve vlastnictví spolku Židovský dům Brno. Ke změně části rozsudku soudu prvního stupně vedly odvolací soud následující závěry: Nebylo možné pozemek parc. č. 940/3 hodnotit jako nezastavěný, protože je na něm umístěn objekt (tzv. likusák) – montovaná stavba umístěná na podestě – podezdívce. Nadto je objekt užíván jako ubytovna zásahové jednotky, tedy jde o objekt se zvláštním režimem; z tohoto důvodu je budova obehnána plotem, který odděluje od okolního prostoru nejen tuto stavbu, ale také plochu pozemků označených čísly 940/2, 940/16, 940/17, 940/18. Plocha těchto pozemků vytváří spolu s touto stavbou (zast. plocha p. č. 940/3) a stavbou sousední (p. č. 940/4) jeden funkční celek, sloužící žalované k plnění jejích úkolů. K potvrzení části rozsudku soudu prvního stupně vedl odvolací soud závěr, že pozemky byly právnímu předchůdci žalobkyně odňaty v rozhodné restituční době a v době účinnosti zákona č. 212/2000 Sb. byly a dosud jsou ve vlastnictví státu. Odvolací soud též dovodil, že není možné uzavřít, že by bylo převodem určených pozemků na žalobkyni znemožněno užívání dalších pozemků ve sportovním areálu, byť by bylo nutné provést jisté, nikoliv však zásadní úpravy. Podle soudu zbylé nemovitosti v areálu vytváří dostatečné zázemí k tomu, aby mohl jako doposud sloužit k plnění těch jeho funkcí, které jsou nezbytné k plnění úkolů policie. Proti rozsudku podaly dovolání jak žalobkyně, tak i žalovaná, každá ve vztahu k jinému výroku rozsudku. Žalobkyně podala prostřednictvím právního zástupce dovolání proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu. Jeho přípustnost odvozovala z diformity rozsudků soudu prvního stupně a soudu odvolacího (v předmětné části) a jako důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci. Brojila zejména proti posouzení objektu tzv. likusáku jako stavby trvalého charakteru, směřovala tedy k vyhovění žalobě v celém zbylém