28 Cdo 3520/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3520/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 4. 2025 Spisová značka:28 Cdo 3520/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.3520.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Závazek (o. z.) Dotčené předpisy:§ 11a odst. 5 předpisu č. 458/2000 Sb. § 555 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. § 556 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. § 556 odst. 2 předpisu č. 89/2012 Sb. § 558 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. § 558 odst. 2 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3520/2024-306 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: VEMEX Energie a.s., IČO 28903765, se sídlem v Praze 6, Evropská 2591/33e, zastoupená Mgr. Ondřejem Vaňkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 379/18, proti žalované: ARGAS CNC s.r.o., IČO 04012151, se sídlem Předslav, Němčice 82, zastoupená Mgr. Antonínem Wirthem, advokátem se sídlem v Klatovech, Kpt. Jaroše 94, o zaplacení 72 808,21 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 5 C 47/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. května 2024, č. j. 64 Co 40/2024-262, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. května 2024, č. j. 64 Co 40/2024-262, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. 2. Podle § 556 odst. 2 o. z. při Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) výše označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. 10. 2023, č. j. 5 C 47/2023-225, ve výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 72 808,21 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení z částky 72 608,21 Kč jdoucím od 9. 4. 2022 do zaplacení a z částky 200 Kč jdoucím od 3. 6. 2022 do zaplacení a úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil jej v nákladovém výroku II (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 3. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 72 808,21 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky energie ze dne 5. 6. 2018, ve znění dodatku ze dne 1. 3. 2021, dodávala žalované elektrickou energii, přičemž jí dne 30. 12. 2021 oznámila, že se s účinností od 10. 1. 2022 zvyšuje její cena (z 1 724 Kč/MWh ve vysokém tarifu a 1 523 Kč/MWh v nízkém tarifu na 5 940 Kč/MWh ve vysokém tarifu a 5 290 Kč/MWh v nízkém tarifu), v důsledku čeho žalovaná dne 28. 1. 2022 s účinky k 28. 2. 2022 od smlouvy odstoupila; žalobkyně v přítomném sporu uplatňuje doplacení cenového navýšení za dobu od 10. 1. 2022 do 28. 2. 2022, včetně pokuty 200 Kč za zaslání upomínky. 4. Soud prvního stupně žalobu zamítl (z důvodu chybného vyúčtování provedeného fakturou č. 2211005619, v němž bylo „nesprávně kalkulováno s daní z přidané hodnoty“), dovozuje přitom, že uplatněná pohledávka není dosud splatná a žaloba byla podána předčasně. Odvolací soud naproti tomu uzavřel, že v situaci, v níž žalobkyně v rozporu se smluvním ujednáním obsaženým v čl. II bodu 8 obchodních podmínek tvořících na základě dodatku ze dne 1. 3. 2021 součást smluvního vztahu účastníků řízení (dle něhož, pokud je smlouva uzavřena na dobu určitou, může kterákoliv smluvní strana zabránit prodloužení smlouvy na další období tak, že doručí druhé straně nejpozději 90 dnů přede dnem ukončení účinnosti smlouvy písemné oznámení, že si nepřeje její pokračování a trvá na ukončení smlouvy k uvedenému datu, jinak se doba trvání smlouvy prodlužuje, a to i opakovaně, na stejnou dobu, na kterou byla uzavřena, nejméně o 12 měsíců, nejvíce o 24 měsíců, a to za ceny podle aktuálně platného produktu flexi, který je uveřejněný na internetových stránkách dodavatele /dále jen automatická prolongace/; jde-li o novou cenu po automatické prolongaci doby trvání smlouvy po uplynutí základní doby trvání smlouvy či předchozí automatické prolongaci, která byla zveřejněna před uplynutím lhůty pro oznámení o nepokračování smlouvy a zákazník tak měl možnost se s ní seznámit a učinit rozhodnutí, zda chce ve smlouvě pokračovat, nedochází ke zvýšení ceny ani změně jiných smluvních podmínek ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů /energetický zákon/, ve znění pozdějších předpisů) a zněním § 11a odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., účinným do 31. 12. 2021 (dle něhož, zvýší-li dodavatel cenu za dodávku elektrické energie nebo změní-li jiné smluvní podmínky, je zákazník oprávněn bez uvedení důvodu odstoupit od smlouvy do tří měsíců od data zvýšení ceny nebo změny jiných smluvních podmínek; to neplatí, pokud dodavatel oznámí zvýšení ceny nebo změnu jiných smluvních podmínek nejpozději třicátý den přede dnem jejich účinnosti a současně zákazníka poučí o jeho právu na odstoupení od smlouvy – v takovém případě je zákazník oprávněn bez uvedení důvodu odstoupit od smlouvy nejpozději desátý den přede dnem zvýšení ceny nebo změny jiných smluvních podmínek), oznámila žalované jednostranné zvýšení ceny elektrické energie až 30. 12. 2021, ačkoliv cena byla navyšována již s účinností od 10. 1. 2022, nemá na zaplacení zvýšené ceny elektrické energie (cenového rozdílu oproti dosavadní úpravě) požadované za dobu od 10. 1. 2022 do 28. 2. 2022 (kdy žalovaná od smlouvy odstoupila) nárok. Žalobu proto zamítl. 5. Žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání. Kladla otázku, zda smluvní ujednání účastníků řízení lze vyložit tak, že v případě oznámení o zvýšení ceny elektrické energie učiněného ve lhůtě kratší než třicet dnů od cenového navýšení nemá dodavatel elektrické energie (pro případ odstoupení zákazníka od smlouvy) na úhradu zvýšené ceny nárok. Měla za to, že jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, případně že se odvolací soud při výkladu právního jednání účastníků řízení odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1872/2023, a ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 505/2018. Vyjadřovala názor, že smluvní ujednání účastníků řízení ani znění § 11a odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., účinné do 31. 12. 2021 (s účinností od 1. 1. 2022 uvedený zákon posuzovanou právní problematiku ve vztahu mezi podnikajícími právnickými osobami již neřešil – zabýval se toliko vztahy mezi dodavatelem energie a spotřebitelem či podnikající fyzickou osobou), pro případ, kdy bylo zvýšení ceny elektrické energie oznámeno ve lhůtě kratší než třicet dnů od cenového navýšení, nárok dodavatele na úhradu zvýšené ceny elektrické energie (za dobu do odstoupení zákazníka od smlouvy) nevylučovaly. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. 7. Po zjištění, že dovolání směřující proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobkyní) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., je Nejvyšší soud shledal přípustným (podle § 237 o. s. ř.) pro řešení otázky výkladu právního jednání účastníků řízení, jež byla odvolacím soudem vyřešena odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou). 8. Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka je ani nenamítá. 9. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 10. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, prot