28 Cdo 3627/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3627/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 12. 2023 Spisová značka:28 Cdo 3627/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.3627.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Církev (náboženská společnost) Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 písm. a) předpisu č. 428/2012 Sb. § 12 odst. 1 předpisu č. 428/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3627/2023-343 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Cisterciáckého opatství Vyšší Brod, se sídlem ve Vyšším Brodu, Klášter 137, identifikační číslo osoby: 00476684, zastoupeného JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, za účasti České republiky – Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, o vydání nemovitých věcí a o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 93/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2023, č. j. 4 Co 169/2018-281, ve znění opravných usnesení ze dne 1. září 2023, č. j. 4 Co 169/2018-302, a ze dne 10. října 2023, č. j. 4 Co 169/2018-320, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2023, č. j. 4 Co 169/2018-281, ve znění opravných usnesení ze dne 1. září 2023, č. j. 4 Co 169/2018-302, a ze dne 10. října 2023, č. j. 4 Co 169/2018-320, se ve výrocích II., IV., V. a VI. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 3. 2018, č. j. 11 C 93/2016-121, žalobci vydal pozemky parc. č. 1697/25, parc. č. 1755/2, parc. č. 1760/4 a parc. č. 1765/2, všechny v katastrálním území Záboří u Českých Budějovic, pozemky parc. č. 819/3 a parc. č. 818/29, oba v katastrálním území Čakovec, a pozemek parc. č. 409/3 v katastrálním území Habří u Lipí, čímž v uvedeném rozsahu nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj, ze dne 23. 3. 2016, č. j. 286248/2013/R1146/RR18081 (výrok I.). Dále zamítl žalobu o vydání pozemku parc. č. 127 v katastrálním území Holašovice (výrok II.) a další účastnici řízení uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 30.459,90 Kč (výrok III.). 2. Rozhodnutí soudu prvního stupně je odůvodněno závěrem, že byly naplněny veškeré podmínky pro vydání žalobou vymezených pozemků oprávněné osobě (žalobci) podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále „zákon č. 428/2012 Sb.“), včetně podmínek negativních, tedy že není dána ani překážka zastavěnosti pozemků ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., a ani restituční výluka ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. Shledal, že na žádném z nárokovaných pozemků není situována veřejně prospěšná stavba, jež by umožňovala vyvlastnění pozemku, či stavba coby samostatná věc ve smyslu občanskoprávních předpisů. Uvedl také, že ani jeden z požadovaných pozemků nepředstavuje prostor bezprostředně související a nezbytně nutný k užívání přilehlých pozemků. Žalobnímu žádání tudíž vyhověl (vyjma toliko pozemku parc. č. 127 v katastrálním území Holašovice, u něhož shledal překážku bránící jeho vydání oprávněné osobě). 3. Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání další účastnice řízení rozsudkem ze dne 25. 5. 2023, č. j. 4 Co 169/2018-281, ve znění opravných usnesení ze dne 1. 9. 2023, č. j. 4 Co 169/2018-302, a ze dne 10. 10. 2023, č. j. 4 Co 169/2018-320, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. týkající se pozemku parc. č. 1765/2 v katastrálním území Záboří u Českých Budějovic a pozemků parc. č. 819/3 a parc. č. 818/29, obou v katastrálním území Čakovec, potvrdil (výrok I.) a v části výroku I. ohledně pozemků parc. č. 1697/25, parc. č. 1755/2, parc. č. 1760/4, všech v katastrálním území Záboří u Českých Budějovic, a pozemku parc. č. 409/3 v katastrálním území Habří u Lipí (dále „předmětné pozemky“) rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se tyto pozemky žalobci nevydávají (výrok II.). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se žalobci vydává pozemek parc. č. 1755/12 v katastrálním území Záboří u Českých Budějovic vymezený geometrickým plánem číslo 348-36/2023 ze dne 24. 4. 2023 vyhotoveným A. L., který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a tím se ve vztahu k uvedenému pozemku nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj, ze dne 23. 3. 2016, č. j. 286248/2013/R1146/RR18081 (výrok III.). Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil rovněž tak, že se žalobci nevydávají pozemky parc. č. 1755/2 a parc. č. 1755/11, oba v katastrálním území Záboří u Českých Budějovic, vymezené geometrickým plánem číslo 348-36/2023 ze dne 24. 4. 2023 vyhotoveným A. L. (dále též „předmětné pozemky“), který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok IV.). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení (výroky V. a VI.). 4. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil existenci překážky pro vydání předmětných pozemků žalobci dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Konstatoval, že na pozemcích parc. č. 1697/25, parc. č. 1760/4, a parc. č. 1755/11, všech v katastrálním území Záboří u Českých Budějovic, a na pozemku parc. č. 409/3 v katastrálním území Habří u Lipí se nachází přístupové komunikace k okolním nemovitostem a pozemek parc. č. 1755/2 v katastrálním území Záboří u Českých Budějovic, jakož i pozemek parc. č. 409/3 v katastrálním území Habří u Lipí, je nezbytně nutný pro užívání a údržbu stavby na sousedním pozemku. Uzavřel proto s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 28 Cdo 264/2022 (označené usnesení je přístupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), že dané pozemky nelze žalobci vydat do jeho vlastnictví. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež považuje za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 občanského soudního řádu pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že odvolací soud nezkoumal existenci výlukového důvodu ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. ke dni uplatnění restitučního nároku, popřípadě ke dni svého rozhodování. Upozornil, že odvolací soud při určení, zda jsou předmětné pozemky dotčeny výlukovým důvodem, vycházel z blíže neurčeného časového okamžiku. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že nezkoumal režim veřejného užívání u předmětných pozemků, neprovedl test proporcionality ve vztahu k prosazení veřejného zájmu na zajištění komunikačního spojení nemovitostí oproti zájmu na naturální restituci a ani nezohlednil individuální rozměr věci. Dle názoru žalobce vyšel odvolací soud z nepřípustně redukované konkluze, že vede-li přes některý z předmětných pozemků cesta, není možno jej bez dalšího s poukazem na ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. vydat oprávněné osobě. Dále se domnívá, že postupem odvolacího soudu bylo zasaženo do práva žalobce na spravedlivý proces, neboť jej odvolací soud neseznámil s hodnocením důkazů, které je odlišné od hodnocení soudu prvního stupně, nepoučil jej o tom pro účely dokazování a neumožnil mu vyjádřit se k jeho novým skutkovým zjištěním a právnímu hodnocení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu tak pokládá za překvapivé. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výrocích II. a IV. zrušil. 6. Další účastnice řízení ve vyjádření k dovolání přisvědčila správnosti rozsudku odvolacího soudu a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, popřípadě zamítl. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 25. 5. 2023 v řízení, jež bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 26. 5. 2016 (srovnej bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnut