29 Cdo 1259/2020 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1259/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2022 Spisová značka:29 Cdo 1259/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.1259.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Majetková podstata Reorganizace Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 157 odst. 1 IZ. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 7. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1259/2020-140 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce CRUZ DEL SUR, a. s., se sídlem v Praze 7, Farského 1121/9, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 04408764, zastoupeného Mgr. Robertem Klenkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, PSČ 110 00, proti žalovanému RAVAK a. s., se sídlem v Příbrami, Obecnická 285, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 25612492, zastoupenému JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, o zaplacení 216 821,27 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 6 C 56/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2019, č. j. 23 Co 253/2019-114, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 470,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 8. července 2019, č. j. 6 C 56/2019-71, uložil žalovanému (RAVAK a. s.) uhradit žalobci (CRUZ DEL SUR, a. s.) částku 216 821,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení 9,75 % ročně od 24. ledna 2019 do zaplacení (výrok I.) a na nákladech řízení částku 54 557 Kč (výrok II.). 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: [1] Usnesením ze dne 16. února 2017, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-A-250, rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) o úpadku dlužníka společnosti OLEO CHEMICAL, a. s. (dále jen „dlužník“) a (mimo jiné) ustanovil znalce za účelem ocenění majetkové podstaty, a to společnost Equity Solutions Appraisals s.r.o. (dále jen „znalec“) [bod V. výroku]. [2] Dne 25. dubna 2017 znalec vyhotovil znalecký posudek č. 115-2952/2017 (dále též jen „znalecký posudek“; B-27), jenž byl dne 11. května 2017 jednomyslně schválen schůzí věřitelů (protokol ze schůze věřitelů, bod 5. programu; B-54). [3] Insolvenční správce přípisem ze dne 6. června 2017 vyzval žalobce, žalovaného a Specializovaný finanční úřad jako zajištěné věřitele, aby uhradili podle § 157 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), společně a nerozdílně ˝ odměny a hotových výdajů uhrazených znalci za zpracování znaleckého posudku, tj. 254 100 Kč včetně daně z přidané hodnoty. [4] Žalobce dne 3. října 2017 uhradil částku 254 100 Kč na účet dlužníka. [5] Ústavní soud nálezem ze dne 18. ledna 2018, sp. zn. II. ÚS 1162/17, zrušil usnesení insolvenčního soudu č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-A-250 [výrok II. (o povolení reorganizace) a navazující výroky V., X. a XIII.]. [6] Dne 7. ledna 2019 žalobce vyzval žalovaného k úhradě poměrné části z ˝ odměny a hotových výdajů znalce, jež činí 216 821,27 Kč. Částku žalobce stanovil s ohledem na poměr hodnoty zajištění určený znaleckým posudkem, tedy 85,33 % z 254 100 Kč. [7] Žalovaný podáním ze dne 24. ledna 2019 plnění odmítl s tím, že znalec byl ustanoven protiústavně a tudíž výzva insolvenčního správce byla učiněna na základě zrušeného rozhodnutí. Pokud povinnost žalovaného uhradit předmětnou částku vůbec vznikla, pak ztratila právní podklad a zanikla. [8] V rámci insolvenčního řízení byl vypracován doplněk č. 1 ke znaleckému posudku ze dne 31. ledna 2019, který však nebyl schválen. 3. Na tomto základě se soud prvního stupně – cituje § 157 insolvenčního zákona – měl za podstatné, že v rámci insolvenčního řízení byl vypracován znalecký posudek, který byl schválen schůzí věřitelů a z něhož insolvenční soud stále vychází. Insolvenčního řízení se účastní celá řada zajištěných i nezajištěných věřitelů, avšak podle znaleckého posudku mají nejvýhodnější postavení pouze tři z nich, a to žalobce, žalovaný a Specializovaný finanční úřad, kteří tak mají povinnost uhradit polovinu nákladů na znalecký posudek v poměru hodnot jejich zajištění určených právě znaleckým posudkem. Protože znalec ocenil majetek tvořící předmět zajištění celkovou částkou 277 277 000 Kč, z čehož na žalovaného připadá hodnota předmětu zajištění 236 598 000 Kč, tedy fakticky podíl 85,33 % z celkové hodnoty, činí podíl žalovaného na nákladech znaleckého posudku celkem 216 821,27 Kč z částky, kterou za zajištěné věřitele uhradil žalobce. 4. Za dané situace měl soud prvního stupně obranu žalovaného za nedůvodnou, neboť všechny podmínky pro postup dle § 157 insolvenčního zákona byly splněny. Žalovaný je k datu 24. ledna 2019 v prodlení s peněžitým plněním, neboť žalobci tímto dnem sdělil, že ničeho platit nebude, ačkoliv jej žalobce k plnění řádně vyzval, proto mu soud přiznal i právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 5. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalovanému uhradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 22 942 Kč (druhý výrok). 6. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž, cituje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 100/2013“), dospěl k závěru, že rozhodnutí touto vadou netrpí. 7. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že byly naplněny předpoklady pro vznik povinnosti žalovaného uhradit poměrnou část odměny a hotových výdajů za znalecký posudek. Povinnost k úhradě nákladů znalce mají všichni znaleckým posudkem určení zajištění věřitelé na základě výzvy insolvenčního správce, v níž byla stanovena lhůta k úhradě částky tvořící polovinu již vyplacených nákladů znalci. 8. Ani odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaného, že se výzva insolvenčního správce stala v důsledku dalšího vývoje insolvenčního řízení (po vydání nálezu Ústavního soudu, jímž bylo částečně zrušeno usnesení insolvenčního soudu o povolení reorganizace) obsoletní. Výzva insolvenčního správce byla učiněna v souladu s § 157 odst. 1 insolvenčního zákona poté, co byla vyplacena odměna znalci, čímž již žalovanému vznikla povinnost k úhradě poměrné části odměny znalce. Lhůta k zaplacení uplynula ještě před rozhodnutím Ústavního soudu. 9. K dalším námitkám odvolací soud uvedl, že § 157 odst. 1 insolvenčního zákona zcela jednoznačně stanoví, že při určení zajištěných věřitelů, kteří mají povinnost uhradit do majetkové podstaty polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci, se vychází ze závěrů znaleckého posudku, a to včetně výše hodnot jejich zajištění. 10. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny, uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dalšímu řízení. 11. Dovolatel především namítá, že žaloba je předčasná, neboť jeho pohledávky dosud nebyly v insolvenčním řízení zjištěny. Míní, že by bylo nespravedlivé, aby se věřitel, jehož pohledávka byla popřena a v důsledku toho neobdržel žádné plnění, podílel na nákladech ve prospěch věřitelů, kteří byli zcela či částečně uspokojeni. 12. Kromě toho dovolatel zpochybňuje věcnou správnost znaleckého posudku a výzvy insolvenčního správce k úhradě poměrné části odměny znalce. Má za to, že znalec pochybil, když pro účely znaleckého posudku a výpočtu zajištění nezohlednil pohledávku věřitele č. 13 M. U. (dále jen „věřitel M. U.“). Ačkoliv byla pohledávka tohoto věřitele popřena, měl by se – platí-li teze, že se povinnost k úhradě nákladů znaleckého posudku vztahuje i na věřitele, jejichž pohledávka byla popřena – podílet na úhradě odměny znalce rovněž on. Označený věřitel však byl znalcem opomenut. Podle dovolatele soudy nemohou odmítnout přezkum závěrů znalce, neboť v takovém případě neexistují žádné právní prostředky k ochraně před tím, že znalec učiní ve znaleckém posudku „právní“ chybu. 13. D