29 Cdo 1658/2012 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1658/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2014 Spisová značka:29 Cdo 1658/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1658.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Dotčené předpisy:§ 44a ZKV § 218 písm. b) o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 § 243c odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 § 44 ZKV ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:3. 7. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.8.2014IV.ÚS 2872/14JUDr. Vlasta Formánková-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1658/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v konkursní věci dlužníka FORMACE s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Mohelnici, Družstevní 11, PSČ 789 85, identifikační číslo osoby 64610608, o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 K 27/2007, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Pavlem Pospíšilem, advokátem, se sídlem v Mohelnici, Okružní 591/10, PSČ 789 85, o dovolání Mgr. Ivo Šotka, advokáta, se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, PSČ 779 00, zastoupeného Mgr. Richardem Frommerem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, PSČ 779 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. listopadu 2011, č. j. 2 Ko 10/2011-224, takto: I. Dovolání se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Usnesením ze dne 25. dubna 2007, č. j. 25 K 27/2007-9, prohlásil Krajský soud v Ostravě (dále jen „konkursní soud“) konkurs na majetek dlužníka FORMACE s. r. o. „v likvidaci“ (bod I. výroku) a správcem jeho konkursní podstaty ustavil advokáta Mgr. Ivo Šotka (dále jen „I. Š.“) [bod II. výroku]. Rozhodnutí neobsahuje odůvodnění, když konkursní soud vyšel z toho, že návrh na prohlášení konkursu podal sám dlužník. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. listopadu 2011, č. j. 2 Ko 10/2011-224, změnil usnesení konkursního soudu tak, že návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud vyšel zejména z toho, že: 1/ Konkursní řízení bylo zahájeno dne 18. dubna 2007, kdy I. Š. podal u konkursního soudu návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Podání bylo koncipováno jako dlužnický návrh a za dlužníka jej podepsal I. Š. jako správce podniku dlužníka na základě usnesení Okresního soudu v Šumperku (dále jen „exekuční soud“) ze dne 20. října 2003, č. j. E 3640/2003-32 (jímž byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem dlužníkova podniku). V návrhu na prohlášení konkursu se rovněž uvádí, že výkon rozhodnutí prodejem dlužníkova podniku byl zastaven 16. března 2007. 2/ Usnesením č. j. E 3640/2003-32 nařídil exekuční soud k návrhu oprávněného (Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky) k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 116.413,22 Kč s příslušenstvím výkon rozhodnutí prodejem podniku povinného (dlužníka) a správcem podniku povinného (dlužníka) ustanovil I. Š. 3/ Usnesením ze dne 15. února 2007, č. j. E 3640/2003-185, které nabylo právní moci dne 16. března 2007, zastavil exekuční soud výkon rozhodnutí prodejem podniku povinného (dlužníka). Učinil tak podle ustanovení § 338za odst. 3 poslední věty zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že na dražební jednání se ve dnech 20. července 2006 a 15. února 2007 nedostavil žádný zájemce o dražený podnik. Na tomto základě dospěl odvolací soud - vycházeje z ustanovení § 4 a § 4b zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - k následujícím závěrům: 1/ Odvolání, které jménem dlužníka podal jeho likvidátor, je včasné. Potud odvolací soud poukázal na své usnesení ze dne 24. února 2011, č. j. 2 Ko 37/2010-218 (jímž změnil usnesení konkursního soudu ze dne 24. května 2007, č. j. 25 K 27/2007-21, o odmítnutí dlužníkova odvolání proti usnesení o prohlášení konkursu pro opožděnost, tak, že odvolání se neodmítá). 2/ K podání návrhu na prohlášení konkursu je oprávněn především dlužník sám a dále pak jeho věřitelé, doloží-li, že mají proti dlužníkovi splatnou pohledávku (§ 4 odst. 2 ZKV). Zvláštní oprávnění k podání návrhu na prohlášení konkursu přiznává zákon o konkursu a vyrovnání dále správci podniku dlužníka, avšak pouze za splnění předpokladů stanovených v § 4b ZKV. K nim patří zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce prodejem podniku dlužníka, a to jen tehdy, je-li důvodem zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce předlužení dlužníkova podniku (§ 338n odst. 6 a § 338w odst. 3 o. s. ř.) a dlužník zároveň nemá jiný podnik. V takovém případě podává správce dlužníkova podniku návrh na prohlášení konkursu nikoliv jménem dlužníka, ale jménem svým. Jde o navrhovatele, který je oprávněn podat návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, aniž by dokládal existenci své pohledávky za dlužníkem. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. 29 Cdo 699/2008, uveřejněné pod číslem 23/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 23/2009“); usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. 3/ V posuzované věci sice byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem podniku dlužníka, nikoli však pro předlužení dlužníkova podniku. V odůvodnění usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí prodejem podniku exekuční soud naopak uvedl, že dlužníkův podnik není předlužen. 4/ Podmínky stanovené v § 4b ZKV pro vznik práva správce podniku domáhat se vydání usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka tak nebyly splněny a I. Š. (jako bývalý správce dlužníkova podniku) nebyl oprávněn podat návrh na prohlášení konkursu ani svým jménem ani jménem dlužníka. Za tohoto stavu měl být návrh na prohlášení konkursu zamítnut pro nedostatek aktivní věcné legitimace (M. Š) bez zkoumání, zda dlužník je v úpadku, k čemuž odvolací soud přikročil změnou usnesení konkursního soudu. 5/ Odvolací soud dále - vycházeje z ustanovení § 44a ZKV - neshledal (ve smyslu § 44 odst. 2 věty druhé ZKV) důvody pro jiné rozhodnutí o zániku účinků prohlášení konkursu (než jak vyplývají z ustanovení § 44a odst. 1 a 2 ZKV), s tím, že o zproštění funkce správce a o nákladech konkursu (které je nutno odlišovat od nákladů řízení, o jejichž náhradě bylo rozhodnuto druhým výrokem), rozhodne konkursní soud. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání I. Š. a (proti všem jeho výrokům) dlužník. I. K dovolání I. Š. I. Š. opírá přípustnost dovolání o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle I. Š. „je nezpochybnitelným faktem“, že v okamžiku podání návrhu na prohlášení konkursu byl dlužník v úpadku ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 ZKV, jelikož na jeho majetek bylo vedeno několik exekucí a navíc zastavil platby. Ustanovení § 4b ZKV řeší pouze situaci, za níž je správce podniku „povinen“ podat návrh na prohlášení konkursu. „V žádném případě však neřeší situaci, kdy je správce podniku oprávněn podat návrh na prohlášení konkursu“. „Bylo by zcela nelogické a formalistické“ (pokračuje I. Š.), kdyby správce podniku nebyl oprávněn podat návrh na prohlášení konkursu, jestliže zjistí, že společnost je v úpadku, ať již jde o úpadek ve formě insolvence nebo předlužení. V tomto konkrétním případě byl správce podniku navíc vyzván k podání návrhu na prohlášení konkursu soudem. Ustanovení § 4b ZKV nevylučuje aktivní legitimaci správce podniku k podání návrhu na prohlášení konkursu „z důvodu zjištění úpadku úpadce“. Oprávnění správce podniku jednat za dlužníka (včetně podání návrhu na prohlášení konkursu) vyplývá mimo jiné z ustanovení § 338k odst. 6 o. s. ř. (míní I. Š.). „Při aplikaci výše specifikovaných zákonných ustanovení nezbývá než uzavřít, že správce podniku je oprávněn podat insolvenční návrh jménem dlužníka v situaci, kdy zjistí, že je dlužník v úpadku a navíc má povinnost tento návrh podat, pokud zjistí, že dlužník je v úpadku formou předlužení. Návrh podaný správcem podniku je nutné posoudit jako návrh podaný dlužníkem“ (uzavírá I. Š.). II. K dovolání dlužníka. Dlužník opírá přípustnost dovolání o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ a § 238a odst. 1 o. s. ř., namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné roz