29 Cdo 2533/2019 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2533/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2021 Spisová značka:29 Cdo 2533/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.2533.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Reorganizace Insolvence Započtení pohledávky Dotčené předpisy:§ 320 odst. 1 IZ. § 324 odst. 3 IZ. § 327 IZ. § 82 odst. 3 písm. b) IZ. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2533/2019-257 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce 1. správcovské a konkurzní v. o. s., se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 67, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 26126788, jako insolvenčního správce dlužníka Centra Dolní Břežany, s. r. o., identifikační číslo osoby 27251110, zastoupeného JUDr. Romanem Krmenčíkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, PSČ 530 02, proti žalovanému SPRÁVĚ s. r. o., se sídlem v Praze 10, Františka Diviše 944, PSČ 104 00, identifikační číslo osoby 46887202, zastoupenému Mgr. Jiřím Wytrzensem, advokátem, se sídlem v Praze 8, U Mlýnského kanálu 699/20, PSČ 186 00, o zaplacení částky 1.392.920 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 254/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského souduv Praze ze dne 10. dubna 2019, č. j. 23 Co 53/2019-229, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. prosince 2018, č. j. 26 C 254/2016-172, v bodě III. a IV. výroku o náhradě nákladů řízení, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení. II. Ve zbytku se dovolání zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 18. prosince 2018, č. j. 26 C 254/2016-172, Obvodní soudpro Prahu 10: [1] Zastavil řízení o částce 37.828 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku). [2] Uložil žalovanému (SPRÁVĚ s. r. o.) zaplatit žalobci (1. správcovské a konkurzní v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka Centra Dolní Břežany, s. r. o.) částky 257.831 Kč, 125.548 Kč, 188.322 Kč, 474.482 Kč a 307.578 Kč (vždy s příslušenstvím tvořeným specifikovaným zákonným úrokem z prodlení) [bod II. výroku]. [3] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 118.491,95 Kč (bod III. výroku). [4] Uložil žalovanému zaplatit České republice na soudním poplatku ze žaloby částku 69.646 Kč (bod IV. výroku). 2. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce má nárok na (v bodě II. výroku specifikované) částky coby pohledávky ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1. prosince 2010, přičemž tyto pohledávky nezanikly zápočtem (učiněným v době po zveřejnění návrhu na reorganizaci dlužníka v insolvenčním rejstříku), neboť žalovaný (ani) netvrdil, že by své pohledávky vůči dlužníkovi přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka. 3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě II., III. a IV. výroku (první výrok) a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 36.415,45 Kč (druhý výrok). 4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 140 odst. 2 a 3, § 320 odst. 1 a 3, § 324 odst. 3 a § 327 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům: [1] Dohody o započtení vzájemných pohledávek dlužníka (jejichž přiznání se žalobce, jako insolvenční správce dlužníka, domáhá v projednávané věci) a žalovaného (vycházející ze smlouvy o poskytování služeb ze dne 1. ledna 2013 a z dohody o vykonání práce ze dne 1. ledna 2013) uzavřené v době od 7. října 2013 do 3. března 2015 nepřivodily zánik (takto) započítávaných pohledávek, neboť od zveřejnění návrhu na povolení reorganizace věřitele dlužníka [České spořitelny, a. s. (dále jen „věřitel Č.“)] dne 25. února 2013 v insolvenčním rejstříku (A-25) nebylo přípustné započtení vzájemných pohledávek dlužníka a žalovaného. Insolvenční soud v projednávané věci neurčil předběžným opatřením jinak. Nepřípustnost započtení nastala přesto, že návrh na povolení reorganizace věřitele Č. neměl všechny zákonem požadované náležitosti. [2] Závěr, že i vadný návrh na povolení reorganizace vyvolává účinky uvedené v § 324 odst. 3 insolvenčního zákona, je zřejmý již s ohledem na ustanovení § 327 odst. 1 větu druhou insolvenčního zákona, podle kterého účinky podání návrhu na povolení reorganizace zanikají (mimo jiné) rozhodnutím, kterým insolvenční soud odmítne návrh na povolení reorganizace, nebyl-li tento (vadný) návrh k výzvě soudu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat (§ 320 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona). [3] Z uvedeného zároveň jednoznačně vyplývá, že účinky podání návrhu na povolení reorganizace zanikají ex nunc, tedy právní mocí rozhodnutí podle § 327 odst. 1 insolvenčního zákona. [4] K námitce (opakovaného) jednostranného započtení vzájemných (výše uvedených) pohledávek uplatněné žalovaným v průběhu řízení (dne 16. října 2017 a 11. prosince 2018) [coby procesní obrany dle § 98 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu(dále též jen „o. s. ř.“)], odvolací soud uzavřel, že v situaci, kdy žalovaný pohledávky za dlužníkem nepřihlásil do insolvenčního řízení, je nelze započíst vůči pohledávkám dlužníka, neboť nejsou (resp. nemohou být) splněny zákonné podmínky pro započtení (v době po rozhodnutí o úpadku dlužníka) uvedené v § 140 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona. Jelikož řečené platí i ve vztahu k pohledávkám za majetkovou podstatou, je bez právního významu tvrzení žalovaného, že pohledávky za dlužníkem, jež jednostranně započítává vůči v projednávané věci uplatněným pohledávkám dlužníka proti němu, jsou pohledávkami za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. b) a h) insolvenčního zákona. [5] Řešení otázky, zda podání (vadného) návrhu na povolení reorganizace věřitelem Č. bylo nepoctivým jednáním ve smyslu § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je v daném případě bezpředmětné, když zákaz toho, aby věřitel Č. z takového jednání těžil, nemá v předmětném řízení žádný zjevný význam. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. jednak argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jednak argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. 6. Dovolatel předkládá (posuzováno podle obsahu dovolání) tyto otázky: [1] Jaký je vztah soukromoprávního jednání podání návrhu na povolení reorganizace k procesním pravidlům? Je-li takový návrh podán z nepoctivého důvodu, jak se k této skutečnosti mají postavit soudy? Platí zásada poctivosti ve smyslu ustanovení § 6 o. z. napříč právním řádem, tedy i na procesní postup soukromého subjektu aplikujícího procesní předpisy? [2] Mohlo by prodlení insolvenčního soudu s odmítnutím návrhu na povolení reorganizace zakládat odpovědnost státu za škodu způsobenou rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem? [3] Lze na návrh na povolení reorganizace, který postrádá vůli navrhovatele reorganizaci uskutečnit, hledět jako na právní úkon či právní jednání? Může nicotné, zdánlivé nebo absolutně neplatné jednání způsobit (zveřejněním v insolvenčním rejstříku) účinky zákazu započtení? Je nutné, aby insolvenční soud rozhodoval o absolutně neplatnémprávním úkonu, nicotném či zdánlivém právním jednání učiněném v insolvenčním řízení? Je pouze a jen na insolvenčním soudu zabývat se návrhem na povolení reorganizace, nebo jsou k tomu oprávněny i soudy v jiných sporech? [4] Sleduje-li někdo podáním návrhu na povolení reorganizace jiný účel, než jaký je s ním spojován v insolvenčním zákoně, tedy obchází zákon a zneužívá tohoto institutu, je aplikovatelné ustanovení § 8 o. z. o zákazu zneužití práva i na tento procesní postup? Je zásada zákazu zjevného zneužití práva ve smyslu ustanovení § 8 o. z. nadřazena pravidlům insolvenčního řízení? [5] Je-li vzat zpět účelově podaný návrh na povolení reorganizace, má zpětvzetí účinky ex tunc nebo ex nunc? [6] Jestliže insolvenční správce odmítl plnění za řádně poskytnuté služby na základě smlouvy o spolupráci, přičemž plnění z této smlouvy se týká plnění poskytnutého věřitelem dlužníku v době od zahájení insolvenčního