29 Cdo 2907/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2907/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2023 Spisová značka:29 Cdo 2907/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.2907.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Směnka Směnečný a šekový platební rozkaz Dokazování Zaměstnanci Zaměstnavatelé Neplatnost právního jednání (o. z.) Námitky Blankosměnka [ Směnka ] Dotčené předpisy:čl. I. § 10 předpisu č. 191/1950 Sb. čl. I. § 48 odst. 1 předpisu č. 191/1950 Sb. čl. I. § 75 předpisu č. 191/1950 Sb. § 77 odst. 1 předpisu č. 191/1950 Sb. § 580 odst. 1 obč. zák. § 6 obč. zák. § 2201 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 2. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 465/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2907/2023-281 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce AKRA broker, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Nový Zlíchov 3172/6, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 24 78 62 84, zastoupeného JUDr. Ivanem Radou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Na Pankráci 322/26, PSČ 140 00, proti žalovanému J. S., zastoupenému Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem, se sídlem v Praze, Vrázova 2243/7, PSČ 150 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 143/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2022, č. j. 12 Cmo 31/2023-257, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 14.423,20 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. ledna 2023, sp. zn. 7 Cm 143/2021-217, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 21. října 2021, č. j. 7 Cm 143/2021-64, jímž uložil žalovanému (J. S.), aby zaplatil žalobci (AKRA broker, s. r. o.) směnečný peníz ve výši 826.560,- Kč s 6% úrokem od 6. srpna 2021 do zaplacení, směnečnou odměnu 2.755,20 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 84.735,60 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne 15. září 2014 zaměstnancem společnosti HELICAR a. s. (dále jen „společnost H“); na základě dodatku k pracovní smlouvě ze dne 29. listopadu 2019 byl zaměstnán jako „ředitel divize AT“. 2) Smlouvami ze dne 27. dubna 2021 a 28. dubna 2021 žalobce (jako pronajímatel) pronajal nájemci (společnosti H) automobily (v těchto smlouvách konkretizované); dvě nájemní smlouvy ze dne 27. dubna 2021 podepsal za společnost H žalovaný; nájemní smlouvu ze dne 28. dubna 2021 podepsal za společnost H A. L. (dále jen „A. L.“). 3) Dne 27. dubna 2021 vystavil žalovaný v Praze vlastní směnku, kterou se zavázal zaplatit na řad žalobce dne 5. srpna 2021 směnečný peníz ve výši 826.560,- Kč. Směnka byla původně vystavena jako blankosměnka (s nevyplněnými údaji data splatnosti a směnečné sumy), a to k zajištění (případné) pohledávky žalobce za společností H z titulu škody na (označených) automobilech. 4) Fakturami vystavenými dne 9. července 2021 č. 2101153, č. 2101154 a č. 2101155, splatnými dne 16. července 2021, vyúčtoval žalobce společnosti H (mimo jiné) částky 280.351,- Kč, 373.738,- Kč a 208.879,- Kč, a to z titulu úhrady za pronájem automobilů a škod na nich způsobených. Na tomto základě soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení § 4 odst. 1, § 6, § 8, § 580 odst. 1 a § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a z ustanovení čl. I. § 10, § 48 odst. 1, § 75 a § 77 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – dospěl k závěru o nedůvodnosti námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Přitom zdůraznil, že: a) Námitka nepravosti podpisu žalovaného byla vyvrácena provedeným dokazováním (znaleckým posudkem Mgr. Jiřiny Strakové, jakož i výslechy svědků D. H., M. V. a A. L.); žalovanému muselo být zřejmé, že podepisuje směnku. V obecné rovině je přípustné, aby osoba, která není účastníkem určitého smluvního vztahu, zajistila práva z něj plynoucí tím, že podepíše ve prospěch věřitele směnku. Ze strany žalovaného nešlo ani o „neplatné jednání“, když není v rozporu s dobrými mravy, že se žalobce snažil své pohledávky z nájemních smluv zajistit směnkou vystavenou žalovaným (jako fyzickou osobou). b) Žalovaný byl seznámen „s podpisem směnky“, včetně toho, jakým způsobem může být vyplněna. Jako osobě zaměstnané u společnosti H na manažerských pozicích mu musel být znám rozdíl mezi právním jednání za společnost H (viz podpis nájemních smluv) a právním jednáním, z něhož byl zavázán sám jako fyzická osoba. c) Žalobce prokázal svůj nárok (již) předloženou platnou směnkou; nebyl povinen tvrdit a prokazovat cokoli dalšího. d) Kauzální námitky žalovaného nejsou řádně odůvodněné a projednatelné. Přitom bylo na něm, aby konkrétně uvedl, co bylo kauzou směnky, ke které nájemní smlouvě se směnka vztahovala a jaký byl obsah vyplňovacího práva. Měla-li směnka zajišťovat pouze nároky z některé z nájemních smluv, bylo na žalovaném, aby uvedl výši částky, kterou byl žalobce (podle jeho přesvědčení) oprávněn do blankosměnky doplnit, včetně toho, jaká část směnečného penízu připadá na nárok směnkou nezajištěný (a byla do blankosměnky vyplněna neoprávněně). Přitom celková částka dle (výše označených) faktur je nižší než suma směnečného peníze na směnce. Takto formulované námitky by soud musel (v případě absence dalších námitek) odmítnout. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 10. května 2022, č. j. 12 Cmo 31/2023-257, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku o náhradě nákladů námitkového řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud předeslal, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci, řádně se vypořádal s neprovedenými důkazy a po právu shledal nedůvodnými námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že je vyloučeno, aby žalovaný nevěděl, že podepisuje směnku svým jménem jako fyzická osoba; za vyvrácené považoval i jeho tvrzení o „možném lstivém podstrčení“ směnky do smluvní dokumentace a o absenci jeho vůle podepsat směnku. Jakkoli žalovanému příslušely kauzální námitky ‒ pokračoval odvolací soud ‒ povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně jejich důvodnosti (v tom smyslu, že blankosměnku žalobce doplnil v rozporu s dohodou o jejím vyplnění) tížila výhradně jeho. Jinými slovy, bylo na žalovaném, aby v námitkové lhůtě uplatnil řádně odůvodněné námitky; neučinil-li tak, soud prvního stupně je po právu vyhodnotil jako neprojednatelné. Konečně doplnil, že je „zcela nedůvodné“ tvrzení žalovaného, podle něhož soud neměl přihlížet k tvrzením žalobce učiněným po uplynutí lhůty k podáni námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné k řešení právních otázek dosud (podle jeho názoru) Nejvyšším soudem nezodpovězených. Tyto právní otázky formuluje způsobem, který lze shrnout tak, že se týkají (ne)vázanosti zaměstnance za závazky zaměstnavatele vzhledem k (ne)existenci jeho vůle v tomto směru, (ne)souladnosti chování žalobce při vystavení směnky s dobrými mravy, povinnosti soudu postupovat (i bez návrhu v rámci námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu) podle ustanovení § 588 o. z., relevantnosti námitky neexistence vůle osoby podle ustanovení § 551 o. z., jakož i (ne)možnosti, aby žalobce měnil žalobní tvrzení vážící se ke směnce v době po vydání směnečného platebního rozkazu a podání námitek, včetně otázky (ne)souladnosti ustanovení § 175 o. s. ř. s čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Dovolatel skutkově popisuje okolnosti, za nichž byla směnka vystavena, a zdůrazňuje, že plnil pracovní úkoly na základě pokynů svého zaměstnavatele (společnosti H); jako zaměstnanec neměl důvod se sám zavazovat, pročež je jeho právní jednání absolutně neplatné (§ 583 o. z.) a „de facto“ nejde o žádné právní jednání (§ 551 o. z.). Opakuje, že neměl vůli „být ručitelem“ za závazky vzniklé při zařizování záležitostí zaměstnavatele; jednání žalobce považuje za rozporné s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z.), jemuž nemůže být přiznána ani morální, ani soudní ochrana; k neplatnosti právního jednání měly soudy přihlédnout z úřední povinnosti. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, popřípadě aby změnil rozhodnutí soudů nižších stup