29 Cdo 3609/2013 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3609/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2014 Spisová značka:29 Cdo 3609/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3609.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Správce konkursní podstaty Dotčené předpisy:§ 14 odst. 1 písm. a) ZKV § 8 odst. 2 ZKV Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 4. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3609/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, proti žalovaným 1/ JUDr. R. K., zastoupenému Mgr. Ing. Tomášem Veselým, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, PSČ 530 02, 2/ Lázním Luhačovice, a. s., se sídlem v Luhačovicích, Lázeňské náměstí 436, PSČ 763 26, identifikační číslo osoby 46347828, zastoupenému JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou, se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, PSČ 763 26 a 3/ České republice - České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 1292/25, PSČ 225 08, o zaplacení částky 20 miliónů Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 25 C 313/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 12. dubna 2012, č. j. 23 Co 558/2011-328, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 63.646,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně druhého žalovaného. III. Žalobce a první a třetí žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobou podanou 6. srpna 2007 se žalobce (J. H.) domáhal vůči žalovaným (1/ JUDr. R. K., 2/ Lázním Luhačovice, a. s. a 3/ České republice - České správě sociálního zabezpečení) toho, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku 20 miliónů Kč, coby náhrady škody, kterou mu způsobil první žalovaný jako bývalý správce jeho konkursní podstaty a za kterou společně a nerozdílně s prvním žalovaným odpovídají druhý žalovaný jako bývalý a třetí žalovaný jako současný zástupce věřitelů v konkursu vedeném na majetek žalobce. Škoda měla žalobci vzniknout tím, že první žalovaný v době, kdy vykonával funkci správce konkursní podstaty žalobce, nespravoval řádně žalobcův majetek a nevymáhal po Ing. Marcele Heršálkové (dále jen „M. H.“), správkyni konkursní podstaty úpadkyně V. S. (dále jen „V. S.“), náhradu škody, kterou způsobila žalobci tak, že část jeho majetku vyhodila na skládku a část zničila neodborným zacházením a skladováním (část majetku byla zřejmě rozkradena a rozprodána). Pohledávky žalobce vůči M. H. se tak promlčely (nebyly včas vymáhány), v důsledku čehož žalobci ušel zisk z jeho podnikatelské činnosti. Z téhož jednání dovozuje žalobce i odpovědnost druhého a třetího žalovaného, dovozuje, že (tím) porušili povinnosti dle § 11 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Rozsudkem ze dne 1. července 2011, č. j. 25 C 313/2008-274, Okresní soud v Pardubicích žalobu zamítl (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (body II. až IV. výroku). Okresní soud - vycházeje z ustanovení § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), § 8 odst. 2, § 11 odst. 7, § 12, § 14 odst. 1 písm. a/ a § 27 odst. 4 ZKV - dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 1/ Jestliže škoda na majetku žalobce vznikla jednáním M. H., pak měla být žalována ona a žaloby, jejichž podání žádal po prvním žalovaném, mohl podat i žalobce (na jehož majetek byl prohlášen konkurs po více než 21 měsících od prohlášení konkursu na majetek V. S.). 2/ Žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalovanými a vznikem škody. 3/ Jestliže první žalovaný bez patřičných dokladů nezahajoval řízení, o jejichž kladném výsledku měl pochybnosti, pak postupoval řádně, neboť nezatěžoval konkursní podstatu případnými náklady řízení. 4/ Zástupce věřitelů z povahy své funkce odpovídá pouze věřitelům a nenese odpovědnost za jednání správce konkursní podstaty. 5/ Žalobce dostatečně nevylíčil, z jakého důvodu požaduje na náhradě škody právě 20 miliónů Kč a nevyužil možnosti obrátit se (při tvrzené nečinnosti správce konkursní podstaty) na konkursní soud dle § 12 ZKV. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 12. dubna 2012, č. j. 23 Co 558/2011-328, potvrdil rozsudek okresního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý až čtvrtý výrok) a o nákladech státu (pátý výrok). Odvolací soud dospěl po přezkoumání rozsudku okresního soudu k následujícím závěrům: 1/ Kdyby se prokázalo, že tím, že správce konkursní podstaty žalobce porušil povinnost vykonávat svou činnost s odbornou péčí (§ 8 odst. 2 ZKV), vznikla žalobci škoda, odpovídal by za škodu správce konkursní podstaty dle § 420 odst. 1 obč. zák.; srov. „R 88/2003“ (jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2003, sp. zn. 25 Cdo 2123/2001, uveřejněný pod číslem 88/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu). K podání takové žaloby je žalobce (úpadce) legitimován i za trvání konkursního řízení vedeného na jeho majetek; srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 757/2010 (jde o rozsudek ze dne 29. června 2011). 2/ Správce konkursní podstaty musí při výkonu své funkce postupovat tak, aby se do konkursní podstaty dostal veškerý dosažitelný majetek úpadce a aby byly vymoženy jeho pohledávky. Tuto povinnost však nelze vykládat tak, že správce konkursní podstaty je povinen sepsat do konkursní podstaty a následně uplatnit jakékoli úpadcovy nároky. Předtím, než uplatní úpadcovy nároky např. formou žaloby, musí posoudit s odbornou péčí pravděpodobnost úspěchu ve sporu. 3/ Žalobce tvrdí, že mu svědčí pohledávka vůči třetí osobě, která zadržela jeho movité věci (kdyby se tak nestalo, věci by mohl používat při podnikání a dosáhnout s nimi zisku). Zisk mu měl ujít ve výši 20 miliónů Kč. 4/ Obecně lze uvažovat o tom, že zadržením věcí, jež užívá k podnikání, ušel podnikateli zisk, který by bylo možné očekávat při obvyklém běhu věcí. Žalobce však nikdy nedoložil, že by při obvyklém běhu věcí dosáhl v rozhodném období zisku užíváním zadržovaných věcí. Potud žalobce nikdy nevyvrátil obranu prvního žalovaného, že právě při obvyklém běhu věcí nebylo možné očekávat vytvoření zisku. Žalobcovo podnikání totiž (dle prvního žalovaného) nebylo nikdy ziskové. Pro uplatnění pohledávky nedisponoval žalobce (případně žalovaní) důkazy, jimiž by ji mohl prokázat v soudním řízení, když řádně nevedl účetnictví. Ostatně nelze přehlížet ani to, že movité věci byly žalobci ve většině vráceny ještě před prohlášením konkursu na jeho majetek. Minimálně tyto otázky (si) musel zodpovědět první žalovaný při úvaze, zda tvrzenou pohledávku uplatní soudně. Žalobce neprokázal, že by pohledávku prvnímu žalovanému doložil tak, aby bylo možné uzavřít, že ohledně ní unese v soudním řízení břemeno tvrzení i břemeno důkazní. 5/ I v této věci žalobce za účelem prokázání pohledávky navrhuje pouze důkaz znaleckým posudkem o možném zisku z užívání věcí, aniž by doložil, že by v jeho věci byl dosažen zisk. Lze tedy stěží uvažovat o tom, že žalobce prokázal pohledávku žalovaným (již) v průběhu konkursního řízení. 6/ Žalobci nic nebránilo v tom, aby tvrzenou pohledávku uplatnil vůči třetí osobě sám, a to i po prohlášení konkursu. Mohl tak předejít vzniku škody, jestliže se domníval, že škoda mu vzniká tím, že správce konkursní podstaty nevyvolal soudní řízení vůči třetí osobě. V situaci, kdy žalobci nic nebránilo, aby nároky uplatnil sám, lze stěží uvažovat o existenci příčinné souvislosti mezi jednáním správce konkursní podstaty a vznikem škody. 7/ Prohlášením konkursu přechází oprávnění nakládat s majetkem podstaty (tedy i s pohledávkami dlužníka) na správce konkursní podstaty (§ 14 odst. 1 písm. a/ ZKV), jemuž tak svědčí (zásadně) aktivní legitimace k vymáhání dlužníkových pohledávek (srov. např. bod XXIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 52/1998“), z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1655/2009 (jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2010, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2012, pod číslem 2), a sp