29 Cdo 3714/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3714/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 10. 2024 Spisová značka:29 Cdo 3714/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.3714.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přikázání pohledávky Insolvenční řízení Exekuce Náhrada škody Exekuční příkaz Dotčené předpisy:§ 313 o. s. ř. § 314a o. s. ř. § 315 o. s. ř. § 2910 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3714/2023-140 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce GREENMAIL s. r. o., se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova 510/3, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 26450143, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 259/55, PSČ 602 00, proti žalovanému Tomko a partneři, v. o. s., se sídlem v Praze 3, Řipská 1676/25, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 01696262, zastoupenému Mgr. Filipem Lorenzem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Římská 1222/33, PSČ 120 00, o zaplacení částky 89 355,42 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 451/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2023, č. j. 28 Co 420/2022-87, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2023, č. j. 28 Co 420/2022-87, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 29. června 2022, č. j. 6 C 451/2021-54, Obvodní soud pro Prahu 3 uložil žalovanému (Tomko a partneři, v. o. s.) zaplatit žalobci (GREENMAIL s. r. o.) částku 89 355,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 4. ledna 2021 do zaplacení (bod I. výroku) a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 51 105,16 Kč (bod II. výroku). 2. Soud prvního stupně vyšel zejména z těchto zjištění: [1] Žalobce má vůči M. K. (dále jen „M. K.“ nebo „povinný“) úvěrovou pohledávku ve výši 89 355,42 Kč, která byla právnímu předchůdci žalobce přiznána rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 27. srpna 2009, č. j. 6 C 210/2003-141, ve znění usnesení ze dne 26. ledna 2010, č. j. 6 C 210/2003-173. [2] Dne 16. února 2011 byla nařízena exekuce na majetek M. K. [3] Usnesením ze dne 23. prosince 2016, č. j. KSPH 67 INS 25363/2016-A-12, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zjistil úpadek M. K. a povolil jeho řešení oddlužením. [4] Žalobce předmětnou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení M. K. dne 23. ledna 2017. [5] Usnesením ze dne 12. listopadu 2020, č. j. KSPH 67 INS 25363/2016-B-49, insolvenční soud zrušil schválené oddlužení M. K., zastavil insolvenční řízení a uložil žalovanému vyplatit M. K. z majetkové podstaty deponovanou částku do 15 dnů od právní moci usnesení (právní moci nabylo dne 19. prosince 2020). [6] Dne 29. prosince 2020 soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., vydal exekuční příkaz č. j. 067 EX 344/11-638, k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má M. K. vůči žalovanému, zakázal žalovanému vyplatit, provést na pohledávku započtení či jinak nakládat s pohledávkou od doručení exekučního příkazu a uložil žalovanému pohledávku vyplatit soudnímu exekutorovi. Exekuční příkaz byl žalovanému doručen 30. prosince 2020 a téhož dne nabyl právní moci. [7] V době po 30. prosinci 2020 žalovaný vyplatil M. K. částku 89 355,42 Kč. 3. Soud prvního stupně ˗ odkazuje na § 313 odst. 1 a 3, § 314a odst. 1, § 315 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), dále na § 36 odst. 1, § 109 odst. 1 písm. c/, § 418 odst. 1 a 8 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a na ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ˗ dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby. Konstatoval, že usnesením ze dne 12. listopadu 2020 bylo žalovanému uloženo vyplatit M. K. deponovanou částku z majetkové podstaty a M. K. tak vznikla pohledávka za žalovaným. Jelikož soudní exekutor vydal exekuční příkaz až po skončení insolvenčního řízení, „nebyl nikterak obcházen zákaz provedení exekuce“. Od 30. prosince 2020 žalovaný nemohl s pohledávkou nakládat a byl povinen deponovanou část majetkové podstaty zaslat soudnímu exekutorovi. Vyplacením částky 89 355,42 Kč M. K. žalovaný porušil tzv. arrestatorium podle § 313 o. s. ř. Žalovaný se nezprostil své povinnosti postiženou pohledávku vyplatit žalobci. Žalovaný měl postupovat svědomitě a s odbornou péči, tedy v souladu s usnesením insolvenčního soudu ze dne 12. listopadu 2020 a s rozhodnutím soudního exekutora ze dne 29. prosince 2020. 4. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 89 355,42 Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok), a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 42 350 Kč (druhý výrok). 5. Odvolací soud ˗ cituje § 2910 o. z. ˗ na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nárok na náhradu škody vůči žalovanému může být úspěšně uplatněn jen v případě, jestliže žalobce nedosáhl uspokojení své pohledávky vůči tomu, „kdo by k ní byl jinak povinen, což je v projednávané věci dlužník“; potom by žalobci vznikla tvrzená škoda. Dále uvedl, že M. K. obdržel od žalovaného majetkovou hodnotu ve výši žalované částky, která mohla být „zabavena“ soudním exekutorem. Přitom není zřejmé, zda soudní exekutor vyplacenou částku vymáhal po M. K, a s jakým výsledkem. Není ani zřejmé, zda exekuční řízení trvá nebo bylo skončeno. Žalobce tyto rozhodné skutečnosti přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nedotvrdil a neprokázal. K jednání byl žalobce řádně předvolán, přičemž jednáno bylo v jeho nepřítomnosti (zástupce žalobce se dostavil opožděně až „po rozhodnutí“ odvolacího soudu) 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 7. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Konkrétně jde o tyto otázky: [1] Je žalobce v žalobě o náhradu škody proti insolvenčnímu správci povinen tvrdit a prokázat, že se proti osobě (dlužníku), které insolvenční správce poukázal plnění (v rozporu se zákonem vyplatil žalobou vymáhané finanční prostředky), domáhal náhrady škody, jakým způsobem a s jakým výsledkem a zda (jak) skončilo exekuční řízení, které proti dlužníku bylo vedeno? [2] Může odvolací soud v odvolacím řízení o žalobě o náhradu škody proti insolvenčnímu správci žalobce poučit o povinnosti tvrdit a prokázat, zda se po dlužníku domáhal náhrady škody, kdy, jakým způsobem a s jakým výsledkem, zda a jak skončilo exekuční řízení, které proti dlužníku bylo vedeno? 8. Dovolatel se především vymezuje proti závěru odvolacího soudu, že byl povinen tvrdit a prokazovat, zda se po dlužníku domáhal náhrady škody, kdy, jakým způsobem a s jakým výsledkem. Namítá, že právní řád takovou podmínku pro přiznání nároku neupravuje. Tyto skutečnosti nejsou skutečnostmi prokazujícími, že žalovaný zaviněně porušil zákonem stanovenou povinnost, že žalobci vznikla škoda a že mezi vznikem škody a jednáním žalovaného je dána příčinná souvislost. 9. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že měl prokázat, že se vůči dlužníku domáhal náhrady škody. Dovolatel totiž za dlužníkem žádný nárok z titulu náhrady škody nemá. Odvolací soud nemohl dovolatele poučovat dle § 119a o. s. ř. ve spojení s § 205a o. s. ř. o nutnosti dotvrdit skutečnosti a důkazy, které nejsou náležitostí pro vyhovění uplatněného nároku, nýbrž procesní obranou žalovaného. 10. Žalovaný ve vyjádření považuje dovolání za nedůvodné a navrhuje je zamítnout. 11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 12. Dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel zpochybňuje napadené rozhodnutí pouze v části, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku o věci samé. Druhým výrokem napadeného rozhodnutí (o nákladech řízení před soudy obou stupňů) se proto dovolací soud nezabýval (dovolací argumentace se tohoto výroku netýká). Ostatně, kdyby tomu bylo jinak, byl by důvod dovolání v tomto rozsahu odmítnout podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o.