29 Cdo 4285/2011 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4285/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 11. 2013 Spisová značka:29 Cdo 4285/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.4285.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Náklady řízení Úpadek Dotčené předpisy:§ 1 odst. 2 ZKV § 4 odst. 2 ZKV § 121 odst. 3 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 12. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4285/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci dlužníka ICEC - HOLDING, a. s., se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, Boleslavova 710/19, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 25357484, zastoupeného JUDr. Marcelou Vilímkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Karolinská 661/4, PSČ 186 00, o návrhu věřitelů a/ České republiky - Ministerstvo financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, PSČ 118 10, zastoupené Mgr. Radkou Šimkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, V kolkovně 921/3, PSČ 110 00, b/ VIPAP VIDEM KRŠKO d. d., se sídlem v Kršku, Tovarniška 18, PSČ 8270, Slovinská republika, c/ Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350 a d/ Mgr. Ivo Tichovského, advokáta, se sídlem v Ostravě - Slezské Ostravě, Jaklovecká 1249/18, PSČ 710 00, jako správce podniku dlužníka, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 K 39/2001, o dovolání navrhujícího věřitele a/ proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. června 2011, č. j. 3 Ko 11/2011-1439, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Dovolatel je povinen zaplatit dlužníku na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1.300,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně dlužníka JUDr. Marcely Vilímkové. Odůvodnění: Usnesením ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 39 K 39/2001-1372, zamítl Krajský soud v Ostravě (dále jen „konkursní soud“) návrh, jímž se věřitelé a/ Česká republika - Ministerstvo financí, b/ VIPAP VIDEM KRŠKO d. d., c/ Československá obchodní banka, a. s. a d/ Mgr. Ivo Tichovský, jako správce podniku dlužníka (v rozhodnutí konkursního soudu je označen pod písmenem e/) domáhali prohlášení konkursu na majetek dlužníka ICEC-HOLDING, a. s. (bod I. výroku). Dále konkursní soud rozhodl o nákladech řízení mezi dlužníkem a navrhujícími věřiteli a/ až c/ (bod II. výroku) a o nákladech řízení mezi dlužníkem a navrhujícím věřitelem d/ (bod III. výroku). Šlo o v pořadí třetí rozhodnutí konkursního soudu, když usnesení ze dne 8. února 2002, č. j. 39 K 39/2001-107, jímž konkursní soud návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka zamítl poprvé, zrušil Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. listopadu 2004, č. j. 1 Ko 74/2004-373 a usnesení ze dne 14. prosince 2007, č. j. 39 K 39/2001-959, jímž konkursní soud návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka zamítl podruhé, zrušil Vrchní soud v Olomouci (v bodech I. a III. výroku) usnesením ze dne 25. září 2009, č. j. 3 Ko 78/2008-1118. Konkursní soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že z navrhujících věřitelů doložil svou aktivní věcnou legitimaci (splatnou a vykonatelnou směnečnou pohledávkou za dlužníkem ve výši 226.155.190,54 Kč a splatnou a vykonatelnou pohledávku za dlužníkem z úvěrové smlouvy ve výši 433.146.110,28 Kč s příslušenstvím) pouze navrhující věřitel a/ a dlužník nemá jiné závazky po lhůtě splatnosti (žádný z označených věřitelů dlužníka, jež konkursní soud oslovil, existenci pohledávky vůči dlužníku nepotvrdil). Na tomto základě konkursní soud uzavřel - vycházeje z ustanovení § 1 odst. 2 a 3 a § 4 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - že zde není mnohost věřitelů dlužníka a úpadek dlužníka tak nebyl osvědčen. K odvolání navrhujících věřitelů a/ a c/ Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. června 2011, č. j. 3 Ko 11/2011-1439, potvrdil usnesení konkursního soudu v bodech I. a II. výroku vůči těmto věřitelům (první výrok), odmítl (dle § 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) odvolání navrhujícího věřitele a/ proti bodu III. výroku (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud po doplnění dokazování dvěma listinami dospěl k následujícím závěrům. 1/ Navrhující věřitel a/ doložil svou splatnou pohledávku za dlužníkem a tedy i svou aktivní věcnou legitimaci. 2/ Navrhující věřitel b/ svou pohledávku za dlužníkem neosvědčil. Původní navrhující věřitel d/ opakovaně tvrdil, že již nemá žádnou pohledávku za dlužníkem (svůj návrh na prohlášení konkursu vzal zpět a konkursní soud potud již dříve řízení pravomocně zastavil). Nynější navrhující věřitel d/ existenci pohledávky za dlužníkem ani netvrdil. 3/ Pohledávka navrhujícího věřitele c/ ve výši 6.500,- Kč není doložena, když ji 14. června 2007 zaplatil za dlužníka Mgr. T. T. (dále jen „T. T.“), přičemž zpochybnění legitimity jediného dlužníkova akcionáře (společnosti STARFISH LIMITED - dále jen „společnost S“) a plné moci, na jejímž základě takto T. T. jednal za společnost S, je nepodstatné vzhledem k ustanovení § 332 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) nebo k ustanovením § 33 odst. 2 věty první a § 534 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Srov. též rozhodnutí (jde o rozsudek) Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Odo 1693/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2009, pod číslem 84 (rozhodnutí je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). 3/ Pohledávka navrhujícího věřitele c/ z titulu přiznané náhrady nákladů řízení ve výši 367.371,50 Kč zanikla zaplacením na účet navrhujícího věřitele c/ dne 10. listopadu 2010, což bylo prokázáno listinou o vkladu této částky předloženou při jednání před konkursním soudem. Za dlužníka ji uhradil T. T. na základě ústní dohody o převzetí závazku uzavřené s dlužníkem. Pohledávka, která T. T. vůči dlužníku takto vznikla, dosud není splatná. Námitku, že nebyl prokázán důvod provedené platby (a tedy šlo o plnění bez právního důvodu), nemá odvolací soud za důvodnou. 4/ Tvrzení navrhujícího věřitele c/ při odvolacím jednání (že nebyla zaplacena celá tato pohledávka, vzhledem k úroku z prodlení z titulu platby zpožděné o 15 dnů) není způsobilým odvolacím důvodem, jelikož navrhující věřitel c/ uplatnil tyto nové skutečnosti v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř. 5/ Nebyla prokázána existence dalších dlužníkových věřitelů. Poukaz navrhujícího věřitele c/ na bod IX. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 52/1998“), není případný. Tam užitý odkaz na „vyšetřovací zásady“ je použit pouze v tom smyslu, že soud zkoumá existenci dalších splatných závazků dlužníka u osob, které jsou v návrhu na prohlášení konkursu označeny jako další věřitelé dlužníka. Tomuto požadavku konkursní soud v této věci dostál. 6/ K namítanému účelovému obcházení zákona o konkursu a vyrovnání dlužníkem (jenž svým postupem pouze zakrývá úpadek) je nutno uvést, že pro rozhodování o návrhu na prohlášení konkursu není podstatné, zda dlužník splňoval znaky úpadku v průběhu řízení, nýbrž to, zda je splňuje ke dni vydání rozhodnutí (§ 66a odst. 1 ZKV, § 154 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.). V řízení bylo doloženo, že dlužník není schopen plnit své splatné závazky vůči navrhujícímu věřiteli a/, nikoli však to, že by měl dlužník více věřitelů. Úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti nebo předlužení (§ 1 odst. 2 a 3 ZKV) tak nebyl doložen. 7/ Úkony, jimiž byla odložena splatnost závazků dlužníka nebo jimiž si věřitelé postupovali pohledávky za dlužníkem, nemá odvolací soud za neplatné ve smyslu § 39 obč. zák. a poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 365/2002 (jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 141) není případný. 8/ Má-li dlužník jediného věřitele se splatnými pohledávkami, pak tomuto věřiteli nic nebrání uplatnit svá práva cestou výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Účelem konkursního řízení je totiž právě vypořádání nároků více věřitelů postupem dle zákona o konkursu a vyrovnání a uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku (§ 1 ZKV). Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal navrhující věřitel a/ dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst.