29 Cdo 5943/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 5943/2016 citace  Právní věta:Konkurenční doložka sjednaná mezi akciovou společností a členem jejího představenstva pro dobu po zániku funkce člena představenstva se řídí obecnou úpravou obsaženou v § 2975 o. z. Smluvní strany vyhoví požadavku ustanovení § 2975 odst. 1 o. z. tehdy, lze-li z ujednání o konkurenční doložce dovodit, jakou činnost a v jakém rozsahu nesmí zavázaná strana po určitou dobu vykonávat. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 11. 2018 Spisová značka:29 Cdo 5943/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.5943.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurenční doložka Akciová společnost Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Zdánlivé právní jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 2975 o. z. § 441 předpisu č. 90/2012Sb. § 442 předpisu č. 90/2012Sb. § 2518 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:16. 1. 2019 Publikováno ve sbírce pod číslem:103 / 2019 Anotace:Žalobci vykonávali v době od 22. 5. 2012 do 28. 1. 2015 funkci členů představenstva žalované. Ve smlouvě o výkonu funkce člena představenstva byla sjednána konkurenční doložku, kterou se žalobci zavázali, že se „po ukončení této smlouvy zdrží po dobu šesti měsíců výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem podnikání společnosti a měla by vůči ní soutěžní povahu“. Za omezení vyplývající z konkurenční doložky se žalovaná zavázala zaplatit žalobcům ve smlouvě stanovené peněžité plnění. Žalovaná však žalobcům ničeho neuhradila s odůvodněním, že konkurenční doložka je zdánlivým právním jednáním, neboť neobsahuje všechny náležitosti vyžadované § 2975 odst. 1 o. z. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož se na spornou konkurenční doložku aplikuje § 2975 o. z. Úpravu zákazu konkurence člena představenstva vůči akciové společnosti obsaženou v § 441 z. o. k., v projednávané věci použít nelze, neboť tato platí pouze pro dobu výkonu funkce. Nejvyšší soud se tak na základě podaného dovolání ve svém rozhodnutí musel vypořádat s otázkou výkladu § 2975 o. z. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 5943/2016-113 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a) P. O., narozeného XY, bytem XY, a b) A. H., narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Jakubem Vepřkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Tyršova 1714/27, PSČ 702 00, proti žalované O., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Petrem Pyšným, advokátem, se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, PSČ 710 00, o zaplacení 628.116 Kč s příslušenstvím a 518.400 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 211/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 2016, č. j. 5 Cmo 187/2016-65, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 2016, č. j. 5 Cmo 187/2016-65, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2016, č. j. 15 Cm 211/2015-31, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 3. 2016, č. j. 15 Cm 211/2015-31, zamítl žalobu o zaplacení 628.116 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a 518.400 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.). [2] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1/ Žalobci vykonávali v době od 22. 5. 2012 do 28. 1. 2015 funkci členů představenstva žalované. 2/ Oba žalobci uzavřeli dne 16. 9. 2014 s žalovanou (obsahově totožné) smlouvy o výkonu funkce člena představenstva. 3/ V článku VIII. smluv o výkonu funkce si strany sjednaly konkurenční doložku, kterou se žalobci zavázali, že se „po ukončení této smlouvy zdrží po dobu 6 (slovy šest) měsíců výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem podnikání společnosti a měla by vůči ní soutěžní povahu“ (článek 8.1.). Za omezení vyplývající z konkurenční doložky se žalovaná zavázala zaplatit žalobcům ve smlouvě stanovené peněžité plnění (článek 8.2.). 4/ Dopisem ze dne 19. 8. 2015 byla žalovaná žalobci vyzvána k zaplacení peněžitého plnění z konkurenční doložky, a to ve výši 628.116 Kč žalobci a) a 518.400 Kč žalobci b). 5/ Žalovaná žalobcům ničeho neuhradila s odůvodněním, že sjednaná konkurenční doložka je zdánlivým právním jednáním, neboť neobsahuje všechny náležitosti vyžadované § 2975 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). [3] Soud prvního stupně - opíraje se zejména o „komentářovou“ literaturu [Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014] - dospěl k závěru, podle něhož se na spornou konkurenční doložku aplikuje § 2975 o. z. Úpravu zákazu konkurence člena představenstva vůči akciové společnosti obsaženou v § 441 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), v projednávané věci použít nelze, neboť tato platí pouze pro dobu výkonu funkce. [4] Kogentní úprava § 2975 o. z. stanoví podstatné náležitosti konkurenční doložky, tj. vymezení území, na které se zákaz konkurence vztahuje, okruh činnosti, na kterou zákaz dopadá, a okruh osob, kterých se zákaz týká, přičemž následkem absence kterékoliv z těchto náležitostí je nicotnost právního jednání. Jelikož v řízení posuzovaná konkurenční doložka obsahuje dle soudu pouze věcné vymezení (a postrádá místní a osobní vymezení), jedná se o nicotné (zdánlivé) právní jednání a žalobou uplatněným nárokům žalobců nelze vyhovět. [5] K odvolání obou žalobců Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý). [6] Odvolací soud se po skutkové i právní stránce zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a - ve vztahu k námitkám žalobců, jež poukazovali na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 29 Cdo 1053/2007, a ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2049/2009 - zdůraznil, že v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je třeba na konkurenční doložku sjednanou pro dobu po zániku funkce člena představenstva aplikovat obecnou úpravu obsaženou v občanském zákoníku. [7] Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci společné dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení (níže uvedených) otázek hmotného práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny. Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [8] Dovolatelé předně brojí proti aplikaci obecné právní úpravy konkurenční doložky obsažené v § 2975 o. z., neboť na spornou konkurenční doložku v projednávané věci je třeba přednostně použít speciální ustanovení, a to „svou povahou bližší“ § 441 z. o. k. upravující zákaz konkurence člena představenstva po dobu výkonu jeho funkce, nebo § 2518 o. z. ve spojení s § 59 odst. 1 z. o. k. normující konkurenční doložku v rámci úpravy obchodního zastoupení (tj. „formy příkazu“). [9] Výklad § 2975 o. z. provedený soudy nižších stupňů, podle něhož konkurenční doložka musí splňovat kumulativně všechny tři náležitosti vymezené v prvním odstavci, rovněž není správný. Poukazujíce na ustanovení § 441 z. o. k., § 2518 o. z., § 310 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, jakož i na důvodovou zprávu k občanskému zákoníku dovolatelé dovozují, že takový výklad obecných ustanovení o konkurenční doložce není legitimní, neboť žádná ze speciálních úprav tak přísné požadavky na náležitosti doložky neklade. [10] Citujíce odbornou literaturu [Tichý, L. in Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. (§ 1 až 645). Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1354], dovolatelé namítají, že i v případě přijetí shora uvedeného výkladu za situace, kdy konkurenční doložka neobsahuje některou z vyžadovaných náležitostí, ustanovení § 2975 o. z. nestanoví sankci zdánlivosti konkurenční doložky. Pojem „nepřihlíží se“ je jen vyjádřením zákazu (rozporu s právní normou) ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. Následkem absence některé z náležitostí je tak - v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 508/2009 - toliko relativní neplatnost ujednání, které se mohli dovolat pouze žalobci; ti tak však neučinili. [11] Dovolatelé v rámci své argumentace podpůrně odkazují i na § 574, § 577 a § 2975 odst. 3 o. z. a uzavírají, že