29 Cdo 736/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 736/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2017 Spisová značka:29 Cdo 736/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.736.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společnost s ručením omezeným Společník Náhrada škody Jednatel Zastoupení Odměna advokáta Ručení Zneužívání výkonu práv a povinností Plná moc Dotčené předpisy:§ 131a odst. 1 obch. zák. § 21 odst. 2 o. s. ř. § 3 odst. 1 obč. zák. § 265 obch. zák. § 56a odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 6. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 736/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Dr. S. P., M.B.A., zastoupeného Mgr. Tomášem Radou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Široká 432/11, PSČ 370 01, proti žalované ENVI a. s., se sídlem v Třeboni, Dukelská 145, PSČ 379 01, identifikační číslo osoby 47217731, zastoupené JUDr. Svatomírem Mlčochem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Karla Tomana 1038/9, PSČ 370 06, o zaplacení 447.264 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1923/2011, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2015, č. j. 8 Cmo 56/2015-233, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2015, č. j. 8 Cmo 56/2015-233, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. listopadu 2014, č. j. 13 Cm 1923/2011-206, uložil žalované zaplatit žalobci 414.737,50 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 32.526,50 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.) a státu (výroky IV. a V.). Vyšel přitom (mimo jiné) z toho, že: 1) Žalovaná (v té době ENVI, s. r. o.), jejímž jménem jednal žalobce coby její společník, uzavřela dne 23. září 2009 s advokátní kanceláří KŠB Servis v. o. s. (dále jen „advokátní kancelář K“) smlouvu o poskytování právních služeb (dále též jen „smlouva“). Advokátní kancelář K se ve smlouvě zavázala poskytovat žalované právní služby související s jejím zastupováním v soudním řízení o náhradu škody vedeném vůči jejím jednatelům u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 8/2009. 2) Strany smlouvy si sjednaly, že advokátní kanceláři K náleží odměna za poskytnuté služby účtovaná na základě pevné částky za odpracovanou hodinu s následujícími sazbami: advokát - společník 5.000 Kč za hodinu, advokát 4.000 Kč za hodinu, koncipient 2.500 Kč za hodinu (čl. 1. 1. smlouvy). Vedle odměny za počet odpracovaných hodin měla advokátní kancelář K dle smlouvy nárok na náhradu případných nákladů účelně vynaložených v souvislosti s poskytováním právních služeb, např. nákladů na ubytování, stravné, cestovné a tzv. ztrátové časy (ve výši poloviny sazby příslušného právníka), nákladů vynaložených na poštovné, správní poplatky, tisk a kopírování, telefonní či faxová spojení (čl. 2. 2. smlouvy). 3) Smluvní strany si dále dohodly, že smlouvou se řídí i právní služby poskytnuté v předmětné věci před uzavřením smlouvy (čl. 7. 3. smlouvy). 4) Dne 30. září 2009 učinil žalobce vůči advokátní kanceláři K ručitelské prohlášení, v němž se zavázal, že na základě první výzvy od advokátní kanceláře K uspokojí veškeré splatné pohledávky, jež má advokátní kancelář K vůči žalované, jestliže žalovaná řádně a včas nesplní své závazky vůči advokátní kanceláři K dle smlouvy o poskytování právních služeb, a to aniž by bylo třeba předchozí výzvy advokátní kanceláře K vůči žalované. 5) Advokátní kancelář K vystavila žalované dne 13. listopadu 2009 (první) fakturu č. 1 - 2477/2009 na částku 189.904 Kč za právní služby poskytnuté v období od 1. září 2009 do 31. října 2009. Přípisem ze dne 11. prosince 2009 vyzvala žalobce coby ručitele k zaplacení 189.904 Kč, neboť žalovaná tuto částku nezaplatila. 6) Dne 7. dubna 2010 vystavila advokátní kancelář K žalované (druhou) fakturu č. 1 - 477/2010 na částku 203.761 Kč za právní služby poskytnuté od 1. listopadu 2009 do 28. února 2010 a dne 14. května 2010 (třetí) fakturu č. 1 - 843/2010 na částku 53.599 Kč za právní služby poskytnuté od 1. dubna 2010 do 30. dubna 2010. 7) Advokátní kancelář K vystavila žalobci dne 8. dubna 2010 potvrzení, že jí částku 189.904 Kč (z první faktury) zaplatil 15. prosince 2009. Dne 25. listopadu 2010 pak vystavila žalobci potvrzení o zaplacení částek 203.761 Kč (z druhé faktury) a 53.599 Kč (z třetí faktury) k témuž dni. 8) Žalobce vyzval žalovanou přípisem ze dne 29. listopadu 2010 k úhradě nákladů právního zastoupení advokátní kanceláří K v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Cm 8/2009. Přípisem ze dne 14. prosince 2010 žalovaná sdělila žalobci, že odmítá úhradu provést, neboť se necítí být smlouvou o poskytování právních služeb vázána; nadto je podle ní sjednaná odměna nepřiměřeně vysoká. 9) Dne 10. října 2011 došlo ke změně právní formy žalované ze společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost. 10) Přípisem ze dne 9. prosince 2011 vyzval žalobce žalovanou, aby mu zaplatila 189.904 Kč z titulu ručení, lhůtu splatnosti stanovil do 14. prosince 2011. Žalovaná žalobci přípisem ze dne 2. ledna 2012 sdělila, že mu požadovanou částku nezaplatí. Následně žalobce vyzval žalovanou přípisem ze dne 20. dubna 2012 k zaplacení 203.761 Kč a 53.599 Kč z titulu ručení se lhůtou splatnosti do 30. dubna 2012, na což žalovaná reagovala přípisem ze dne 3. května 2012, v němž opět odmítla uhradit žalobcem požadované částky. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně nejprve konstatoval, že je nutné rozlišovat mezi žalobcem coby společníkem podávajícím žalobu jménem společnosti podle § 131a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a žalobcem coby ručitelem ve smyslu § 303 a násl. obch. zák. Oprávnění žalobce uzavřít jménem žalované smlouvu o poskytování právních služeb vyplývá výslovně z ustanovení § 131a odst. 1 věty druhé obch. zák. Pokud by žalobce- teoreticky vzato - v souvislosti se smlouvou o poskytování právních služeb svého práva zastupovat žalovanou zneužil, porušil by tím § 56a odst. 1 obch. zák. a žalovaná by se mohla domáhat náhrady škody (proti společníku, nikoli proti ručiteli) takovýmto porušením vzniklé, dovodil soud s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo 871/2002, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročníku 2003, pod číslem 57, který je veřejnosti dostupný - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách Soud se proto zabýval jen skutečnostmi a tvrzeními souvisejícími s ručitelským závazkem žalobce. Nejprve vysvětlil, proč není nárok žalobce promlčený, a následně konstatoval, že s ohledem na uspokojení věřitele (advokátní kanceláře K) ručitelem (žalobcem) bez vědomí dlužnice (žalované) může tato v souladu s § 306 odst. 2 a § 309 obch. zák. uplatnit veškeré námitky, jež měla vůči věřiteli, proti ručiteli. Soud se tak mohl zabývat otázkou (ne)přiměřenosti požadované odměny jak z důvodu výše dohodnutých sazeb, tak z důvodu tvrzeného nadhodnocení počtu provedených úkonů právní služby. K tomu soud uzavřel, že v řízení „nebylo prokázáno“, že by dohodnutá výše hodinové sazby odměny advokátní kanceláře K byla neobvyklá (za tímto účelem provedl soud dokazování písemnými vyjádřeními advokátních kanceláří, předloženými žalobcem) a žádným z důkazů nebyla zpochybněna ani věrohodnost údajů obsažených v přílohách jednotlivých faktur týkajících se jednotlivých úkonů právní služby a hotových výdajů. Žalobce tak - dle názoru soudu - nebyl povinen platit pouze částky týkající se úkonů provedených přede dnem uzavření smlouvy o poskytování právních služeb (tj. před 23. zářím 2009), tedy celkem 32.526,66 Kč. Tyto úkony právní služby totiž nemohly být poskytnuty na základě smlouvy sjednané po jejich uskutečnění; jejich „právní základ“ musel být ve vztahu k žalovanému jiný (např. z titulu bezdůvodného obohacení, netvrdí-li žalobce existenci jiné smlouvy), přičemž na tom nic nemění ani článek 7. 3. smlouvy, jenž tyto úkony režimu smlouvy podřizuje. Za závazek žalované zaplatit advokátní kanceláři K za právní služby poskytnuté před uzavřením smlouvy žalobce neručil. Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvoláním obou účastníků řízení zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K oprávnění žalobce uzavřít jménem žalované smlouvu o poskytování právních služeb odvolací soud uvedl, že spor podle § 131a obch. zák. může vést jménem společnosti její