29 ICdo 60/2018 – Nejvyšší soud

KSPH 38 INS XY 38 ICm XY 29 ICdo 60/2018-692 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce INSOLV, v. o. s., se sídlem v Praze 2, Rumunská 1798/1, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 28 39 84 83, jako insolvenčního správce dlužníka A., zastoupeného Mgr. Vojtěchem Suchardou, advokátem, se sídlem v Praze, V jámě 699/1, PSČ 110 00, proti žalovanému V. T., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Michalem Šebánkem, advokátem, se sídlem v Praze, Purkyňova 74/2, PSČ 110 00, o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka A., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 38 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2017, č. j. 38 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 38 INS XY), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2017, č. j. 38 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 38 INS XY), se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 19. října 2016, č. j. 38 ICm XY, ve znění (opravného) usnesení ze dne 25. ledna 2017, č. j. 38 ICm XY: Určil, že úkony dlužníka (A.), kterými uhradil žalovanému (V. T.) postupně: - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 29. listopadu 2006 částku 64.652,- Kč, - hotově žalovanému dne 31. prosince 2006 částku 300.000,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 5. ledna 2007 částku 250.000,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 22. ledna 2007 částku 50.000,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 27. března 2007 částku 255.798,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 7. června 2007 částku 80.000,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 25. června 2007 částku 100.363,- Kč, - na účet žalovaného č. YX ze svého účtu č. YX dne 25. června 2007 částku 112.336,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 3. srpna 2007 částku 10.000,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 2. října 2007 částku 20.000,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 17. října 2007 částku 270.000,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 9. listopadu 2007 částku 26.203,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 16. listopadu 2007 částku 70.000,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 11. prosince 2007 částku 210.000,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 16. ledna 2008 částku 12.609,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 13. března 2008 částku 30.000,- Kč, - hotově žalovanému dne 29. ledna 2008 částku 350.000,- Kč, - hotově žalovanému dne 4. února 2008 částku 343.959,- Kč, - hotově žalovanému dne 24. dubna 2008 částku 350.000,- Kč, - hotově žalovanému dne 2. května 2008 částku 70.000,- Kč, - hotově žalovanému dne 28. srpna 2008 částku 156.664,- Kč, - hotově žalovanému dne 3. září 2008 částku 350.000,- Kč, - hotově žalovanému dne 25. září 2008 částku 350.000,- Kč, - hotově žalovanému dne 20. listopadu 2008 částku 290.756,- Kč, - hotově žalovanému dne 31. prosince 2008 částku 113.050,- Kč, - hotově žalovanému dne 1. července 2009 částku 70.000,- Kč, - hotově žalovanému dne 27. července 2009 částku 85.000,- Kč, - hotově žalovanému dne 31. července 2009 částku 59.200,- Kč, jsou vůči věřitelům neúčinné (výrok I.). Zamítl žalobu o určení, že úkony dlužníka, kterými uhradil žalovanému postupně: - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 4. května 2005 částku 20.000,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 4. července 2005 částku 50.000,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 26. července 2005 částku 30.000,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 30. srpna 2005 částku 300.000,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 21. prosince 2005 částku 220.000,- Kč, - hotově žalovanému dne 30. prosince 2005 částku 121.035,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 14. července 2006 částku 34.000,- Kč, - na účet žalovaného č. XY ze svého účtu č. XY dne 4. srpna 2006 částku 80.000,- Kč, jsou vůči věřitelům neúčinné (výrok II.). Žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 17.114,24 Kč (výrok III.). Přitom šlo o druhé rozhodnutí insolvenčního soudu o věci samé. První (zamítavý) rozsudek insolvenčního soudu ze dne 15. září 2011, č. j. 38 ICm XY, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. března 2012, č. j. 38 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 38 INS XY), nejprve (k odvolání žalobce) potvrdil. Poté, kdy Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. července 2014, sen. zn. 29 ICdo 22/2012, zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 1. března 2012 a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, však odvolací soud usnesením ze dne 16. března 2015, č. j. 38 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 38 INS XY), zrušil první rozsudek insolvenčního soudu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Insolvenční soud (ve vztahu k vyhovujícímu výroku ve věci samé a v něm konkretizovaným platbám ˗ dále jen „sporné platby“) vyšel z toho, že: 1) Žalovaný je jednatelem dlužníka a byl jím i v době, kdy dlužník činil sporné platby. 2) Žalovaný (jako nájemce) a společnost DELCIS ČR, a. s. (jako pronajímatel ˗ dále jen „společnost D“) uzavřeli dne 12. listopadu 2002 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem nebytových prostor v obchodním centru Nový Smíchov. 3) Téhož dne uzavřeli dlužník a žalovaný dohodu o provozování prodejny, kterou měl žalovaný podle výše uvedené nájemní smlouvy v nájmu, a smlouvu o spolupráci, jejímž předmětem bylo zprostředkování obchodů pro dlužníka v obchodním centru Nový Smíchov za sjednanou provizi. „Dlužník tyto prostory provozoval pod svou značkou a v těchto prostorách docházelo v letech 2005 až 2008 k uzavírání zakázek ve prospěch dlužníka“. Z realizovaných zakázek náležela žalovanému provize, jejíž výše činila „10 % až 25 % z celkové hodnoty realizovaných zakázek, přičemž zahrnovala i náklady související s provozem a údržbou prodejny. 4) V letech 2005 až 2008 dlužník vyvíjel podnikatelskou činnost, průběžně plnil své „pohledávky“ (správně „závazky“), a to nejen vůči věřitelům, ale i vůči svým zaměstnancům a pojišťovnám. 5) K úpadku dlužníka „došlo“ až v průběhu roku 2008, čemuž odpovídají i podané přihlášky do insolvenčního řízení; v té době dlužník již měl více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které nebyl schopen plnit, popřípadě je plnil, avšak nikoli poměrně. Peněžní prostředky zčásti použil k placení „nájmu“, což vyplývá i z přehledu stavu finančních prostředků, když pronajímatel nepřihlásil do insolvenčního řízení žádnou pohledávku vyplývající z nezaplaceného nájmu. 6) Podle přiznání k dani z příjmů právnických osob činil výsledek hospodaření dlužníka k 31. prosinci 2005 mínus 3.918.691,- Kč, k 31. prosinci 2006 mínus 8.832.146,- Kč, k 31. prosinci 2007 mínus 2.670.656,- Kč a k 31. prosinci 2008 mínus 8.489.224,- Kč. Z přihlášených pohledávek věřitelů plyne, že tyto byly splatné v roce 2008 až 2009, a to s výjimkou pohledávky věřitele č. 7, která byla splatná od roku 2007, věřitele č. 13 s pohledávkou za dlužníkem „od listopadu 2006“ a věřitele č. 14 s pohledávkou „od ledna 2007“. 7) Insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno dne 25. června 2009; insolvenční soud usnesením ze dne 5. října 2009, č. j. KSPH 38 INS XY, zjistil úpadek dlužníka a následným usnesením ze dne 30. listopadu 2009, č. j. KSPH 38 INS XY, prohlásil konkurs na majetek dlužníka. 8) Žalobu v dané věci podal insolvenční správce 5. října 2010. Na tomto základě insolvenční soud ˗ cituje ustanovení § 65 odst. 2 a 3 a § 136 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ustanovení § 235, § 240, § 241, § 242 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), jakož i ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích ˗ uzavřel, že: a) Žalovaný (jako jednatel dlužníka) je osobou blízkou dlužníku. b) Dohoda o provozování prodejny a smlouva o spolupráci jsou platnými právními úkony. Obě smlouvy byly uzavřeny v době, kdy stejně jako v následujících letech byla podnikatelská činnost dlužník úspěšná. c) Dlužník sice od roku 2006 vykazoval záporný výsledek hospodaření, nebylo však prokázáno, že by byl „v úpadkové situaci“, jak potvrzuje i skutečnost, že mu Česká spořitelna, a. s. poskytla dne 31. března 2005 úvěr ve výši 9.800.000,- Kč, což „by zajisté neučinila, pokud by dlužník v té době vykazoval výrazné ztráty a nebyl schopen úvěr v době jeho poskytnutí splácet“. d) Jde-li o sporné platby, žalovaný (jako jednatel dlužníka a jeho většinový společník) si musel být (na základě účetních dokladů dlužníka) vědom zhoršující se situace dlužníka jakož i toh