29 ICdo 63/2023 – Nejvyšší soud

KSCB 28 INS 9210/2020 39 ICm 2785/2021 29 ICdo 63/2023-204 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka IMMO Slaný a. s., se sídlem v Praze 2, Svobodova 86/2, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 28146387, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 28 INS 9210/2020, o insolvenčním návrhu věřitele BOHEMIA SILVER s. r. o., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00198528, zastoupeného JUDr. Ing. Martinou Šourkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. června 2021, č. j. KSCB 28 INS 9210/2020-A-44, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června 2021, č. j. KSCB 28 INS 9210/2020, 4 VSPH 713/2021-A-49, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 39 ICm 2785/2021, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Martinem Danajovičem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Koněvova 857/47, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2022, č. j. 39 ICm 2785/2021, 103 VSPH 431/2022-180 (KSCB 28 INS 9210/2020), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 1. června 2021, č. j. KSCB 28 INS 9210/2020-A-44, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zastavil insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka (IMMO Slaný a. s.) [bod I. výroku]. [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 129 odst. 1 a § 130 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – odůvodnil zastavení insolvenčního řízení tím, že insolvenční navrhovatel (BOHEMIA SILVER s. r. o.) vzal insolvenční návrh zpět před rozhodnutím o úpadku dlužníka. 3. O odvolání dlužníka rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. června 2021, č. j. KSCB 28 INS 9210/2020, 4 VSPH 713/2021-A-49, tak, že: [1] Odmítl odvolání proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. června 2021 (první výrok, část věty za středníkem). [2] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. června 2021 v bodu II. výroku (první výrok, část věty před středníkem). [3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 130 insolvenčního zákona – dospěl k závěru, že dlužník není osobou oprávněnou k podání odvolání proti usnesení o zastavení insolvenčního řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, jelikož není insolvenčním navrhovatelem (§ 130 odst. 4 insolvenčního zákona). 5. Dlužník podal 7. října 2021 proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. června 2021 a proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. června 2021 žalobu pro zmatečnost, domáhaje se jejich zrušení. Žalobu odůvodnil tím, že u insolvenčního soudu o věci rozhodoval vyloučený soudce [JUDr. Ing. Zdeněk Strnad, Ph. D., MPA (dále jen „Z. S.“)]. 6. Usnesením ze dne 9. února 2022, č. j. 39 ICm 2785/2021-155, insolvenční soud: [1] Zamítl žalobu pro zmatečnost (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 7. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 14 odst. 1, § 229 odst. 1 písm. e/, § 234 odst. 3, § 235 odst. 1 a § 235e odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl k závěru, že je důvod žalobu pro zmatečnost zamítnout, jelikož: [1] Je opožděná (dlužník ji podal 7. října 2021, ačkoliv tříměsíční lhůtu k jejímu podání je nutno počítat od 23. června 2021, kdy nabylo právní moci usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. června 2021). [2] Z. S. nebyl ve věci podjatým. [3] Zastavením insolvenčního řízení insolvenční soud dlužníku vyhověl. 8. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. prosince 2022, č. j. 39 ICm 2785/2021, 103 VSPH 431/2022-180 (KSCB 28 INS 9210/2020), potvrdil usnesení insolvenčního soudu. 9. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 229 odst. 1 písm. e/, odst. 4, § 232, § 234 odst. 1 a § 235e odst. 2 o. s. ř. – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu ze dne 9. února 2022 k následujícím závěrům: 10. Důvod zamítnout žalobu pro zmatečnost pro opožděnost nebyl dán (dlužník ji podal v tříměsíční lhůtě počítané od 7. července 2021, kdy mu bylo doručeno usnesení odvolacího soudu ze dne 23. června 2021). 11. Dlužník uplatnil pouze jediný důvod zmatečnosti, spočívající podle § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. v tom, že u insolvenčního soudu ve věci rozhodl podjatý soudce; podjatost soudců odvolacího soudu, kteří vydali usnesení ze dne 23. června 2021, dlužník nenamítal, takže pro tento důvod nebyla žaloba pro zmatečnost proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. června 2021 namístě. 12. Insolvenční soud rozhodl správně, neboť nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit podjatost soudce Z. S. II. Dovolání a vyjádření k němu 13. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 7. prosince 2022 podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek: [1] Může být soudce vyloučen z projednání a rozhodnutí věci pro svůj nepřátelský poměr k osobě ovládající nebo vlastnící insolvenčního dlužníka? [2] Může být soudce vyloučen z projednání a rozhodnutí věci pro svůj nepřátelský poměr k osobě, která není účastníkem řízení ani jeho zástupcem, ale která má k účastníku řízení, k jeho zástupci nebo k projednávané věci zvláštní vztah? 14. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel obsáhle argumentuje ve prospěch závěru, že o zastavení insolvenčního řízení rozhodoval vyloučený soudce (Z. S.). Odvolacímu soudu rovněž vytýká nepřezkoumatelnost napadeného usnesení. III. Přípustnost dovolání 16. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 17. S přihlédnutím k době skončení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (23. června 2021, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení insolvenčního řízení) je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 30. června 2021, přičemž i v rovině posuzování přípustnosti dovolání jsou pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu (ve znění, jež nedoznalo změn od vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka) a insolvenčního zákona: § 218 (o. s. ř.) Odvolací soud odmítne odvolání, které (…) b/ bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn; (…) § 229 (o. s. ř.) (1) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže (…) e/ rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící, (…) (4) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. § 130 (insolvenčního zákona) (1) Je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí. (2) Je-li insolvenčních navrhovatelů více a insolvenční návrh vezme zpět jen některý z nich, insolvenční soud řízení zastaví jen ve vztahu k navrhovateli, který vzal návrh zpět. (3) Byl-li insolvenční návrh vzat zpět až po vydání rozhodnutí o úpadku nebo poté, co jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu již nabylo právní moci, insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné. (4) Osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je pouze insolvenční navrhovatel. (5) Byl-li insolvenční návrh vzat zpět proto, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení uhradil pohledávku insolvenčního navrhovatele, má se při rozhodování o náhradě nákladů insolvenčního řízení v pochybnostech za to, že dlužník zavinil zastavení insolvenčního řízení. § 142 (insolvenčního zákona) Jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou (…) b/ zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, (…) § 146 (inso