29 ICdo 71/2022 – Nejvyšší soud

KSBR 27 INS 15574/2017 71 ICm 1076/2020 29 ICdo 71/2022-143 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce A. I., zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou, se sídlem v Biskoupkách 33, PSČ 664 91, proti žalovanému obci Dukovany, se sídlem v Dukovanech 99, PSČ 675 56, identifikační číslo osoby 00289329, zastoupenému JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem, se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 32/26, PSČ 674 01, o zrušení usnesení o schválení smíru, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 71 ICm 1076/2020, jako incidenční spor    v    insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 15574/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. prosince 2021, č. j. 71 ICm 1076/2020, 14 VSOL 311/2021-105 (KSBR 27 INS 15574/2017), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Návrhem ze dne 5. února 2020, doplněným podáním ze dne 16. května 2020 se žalobce (Aleš Indra) domáhal zrušení usnesení ze dne 7. ledna 2020, č. j. 70 ICm 5219/2017-78, jímž Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) v řízení o určení pravosti pohledávky (v incidenčním sporu v insolvenční věci žalobce vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 27 INS 15574/2017) schválil smír uzavřený mezi ním a žalovaným (obcí Dukovany). Tvrdil, že smír uzavřel v omylu založeném na nesprávném závěru soudu, že pohledávka žalovaného byla v insolvenčním řízení popřena toliko co do pravosti, nikoli co do výše. Přitom z vyrozumění insolvenční správkyně ze dne 30. listopadu 2017 plyne, že „dlužník popřel předmětnou pohledávku v celém rozsahu nejen co do její pravosti, ale i do celé její výše“. Dále tvrdil, že odůvodnění usnesení o schválení smíru nekoresponduje s obsahem protokolu o jednání ze dne 7. ledna 2020, v němž se neodráží skutečnost, že soud splnil povinnost, kterou mu ukládá ustanovení § 99 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). 2. Rozsudkem ze dne 19. července 2021, č. j. 71 ICm 1076/2020-59, insolvenční soud zamítl návrh žalobce na zrušení usnesení o schválení smíru (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). 3. Insolvenční soud dospěl k závěru, že uzavřený smír není podle hmotného práva neplatný, takže není důvod zrušit usnesení o jeho schválení. 4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok) a nařídil insolvenčnímu soudu, aby provedl opravu záhlaví a výroků rozsudku ze dne 19. července 2021, č. j. (72) 71 ICm 1076/2020-59, tak, že označí účastníky podle jejich procesního postavení v tomto řízení (třetí výrok). 5. Usnesením ze dne 18. ledna 2022, č. j. (72) 71 ICm 1076/2020-112, insolvenční soud opravil záhlaví a výroky rozsudku ze dne 19. července 2021 označením účastníků v jejich správném procesním postavení. 6. Soudy obou stupňů vyšly zejména z toho, že: [1] Usnesením ze dne 2. října 2017, č. j. KSBR 27 INS 15574/2017-A-6, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka A. I. (žalobce), povolil mu oddlužení a insolvenční správkyní dlužníka ustanovil Mgr. Radku Šimkovou. [2] Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobce pohledávku za žalobcem (přihláška P5) v celkové výši 156 117,90 Kč (z toho jistinu 95 594,50 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 60 523,40 Kč) z titulu smlouvy o nájmu nemovitostí a zařízení ze dne 18. prosince 2009. Pohledávka žalovaného sestává z odsouhlaseného zůstatku započtení pohledávek k 31. prosinci 2011 ve výši 46 909 Kč, z úhrady za svoz odpadu (za prosinec 2010 ve výši 1 102 Kč, za leden a únor 2011 ve výši 1960 Kč, za březen 2011 ve výši 1 200 Kč a za duben 2011 ve výši 1 120 Kč), z úhrady vodného a stočného ve výši 7 055 Kč a 2 427 Kč a z úhrady za vyúčtování elektrické energie ve výši 34 223,50 Kč. [3] Ve vyrozumění ze dne 30. listopadu 2017, doručeném žalovanému dne 4. prosince 2017, insolvenční správkyně sdělila žalovanému, že jeho přihlášenou nevykonatelnou pohledávku popřel dlužník. [4] Rozsudkem ze dne 28. června 2017, č. j. 7 C 60/2013-291, uložil Okresní soud Brno ˗ venkov nynějšímu žalobci (tamnímu žalovanému) zaplatit nynějšímu žalovanému (tamnímu žalobci) částku 95 594,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 25. června 2011 do zaplacení a další úrok z prodlení v částce 18 107,40 Kč. Rozsudek dosud nenabyl právní moci. [5] Z protokolu o jednání před insolvenčním soudem ze dne 7. ledna 2020 (č. l. 72) ve věci vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn.  č. j. 70 ICm 5219/2017 (ve sporu o určení pravosti pohledávky žalovaného) vyplývá, že insolvenční soud v rámci pokusu o smírné ukončení sporu seznámil účastníky řízení s výsledky přípravy jednání, podle nichž je spor veden zejména z důvodu, že v období, kdy měl žalovaný (dlužník) v nájmu nemovitosti uvedené v žalobě, působila v těchto nemovitostech i další osoba, která se podle žalovaného má podílet na úhradě vyúčtovaných nákladů za topení, vodné, stočné a svoz odpadu. Insolvenční soud konstatoval, že: „dle jeho předběžného názoru byla dlužníkem žalobcova pohledávka popřena toliko co do pravosti, nikoli co do výše. Pokud tedy v tomto řízení bude prokázáno, že žalovaný se má podílet na úhradách služeb souvisejících s nájmem i jen zčásti, bude o pohledávce žalobce rozhodnuto jako o pohledávce, která je po právu. Za této situace jsou účastníci řízení ochotni spor ukončit dohodou a dospěli k závěru, že uzavřou soudní smír“. [6] Soud schválil smír v tomto znění: „Určuje se, že žalobcova pohledávka vůči žalovanému ze Smlouvy o nájmu nemovitostí a zařízení ze dne 18. 12. 2009, ve spojení s Dohodou o cessi práv ze Smlouvy o nájmu nemovitostí a zařízení z 28. 04. 2010 s dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 18. 12. 2009, vedená v insolvenčním řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 15574/2017 (přihláška pohledávky č. 5) ve výši 145 000 Kč, je po právu a žalovaný se zavazuje zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 4 000 Kč k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě do 15-ti od právní moci usnesení o schválení soudního smíru". 7. Odvolací soud  ̶  cituje § 99 o. s. ř., dále § 1903 a § 1904 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a odkazuje na označenou judikaturu Nejvyššího soudu  ̶  dospěl k následujícím závěrům. 8. Správný je závěr insolvenčního soudu, podle něhož je žaloba o zrušení schváleného smíru včasná, když byla podána v době před právní mocí usnesení o schválení smíru. 9. Ve sporu o pravost pohledávky podle § 159 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona není vyloučeno uzavření smíru. 10. Námitky vznesené žalobcem (dlužníkem) nemohou zpochybnit soulad uzavřeného smíru s hmotným právem. V řízení o zrušení usnesení o schválení smíru mohou být přezkoumávány pouze obecné předpoklady pro platnost právního jednání, tedy jeho srozumitelnost, určitost a vážnost, případně rozpor s dobrými mravy. Nemůže být přezkoumávána oprávněnost původně uplatněného nároku (původního sporu), který byl smírem narovnán, a to ani tehdy, kdyby tato pochybnost vzešla z následně zjištěných skutečností. V přezkoumávané věci tudíž nemůže být přezkoumávána platnost dohody o započtení ani z ní vycházejícího uznání závazku. 11. Důvodem pro neplatnost schváleného smíru není žalobcem tvrzený omyl vyvolaný nesprávným poučením soudu před uzavřením smíru podle § 99 odst. 1 o. s. ř., neboť omyl nebyl vyvolán lstí některou ze stran. Omyl nemohl být vyvolán ani poučením soudu při jednání před uzavřením smíru, neboť před jeho uzavřením soud zdůvodnil, proč podle jeho právního názoru žalobce zřejmě nebude ve sporu úspěšný. Tím žalobce nemohl uvést v omyl; naopak dal mu prostor pro uvážení, zda přistoupí k uzavření smíru nebo nikoliv, a to navíc v situaci, kdy byl v řízení zastoupen advokátem. 12. Přezkum v řízení o zrušení usnesení o schválení smíru je omezen na zjištění, zda tvrzený důvod neplatnosti má původ v dohodě o narovnání, jež byla podkladem pro smír. Důvod neplatnosti, který má původ ve skutečnostech předcházejících uzavření dohody, přezkoumávat nelze. 13. Proti prvnímu a druhému výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení insolvenčního soudu o schválení smíru zrušuje v celém rozsahu a aby insolvenčnímu soudu uložil pokračovat v řízení o incidenční žalobě vedené pod sp. zn. 70 ICm 5219/2017. 14. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe do