29 ICdo 77/2023 – Nejvyšší soud

KSPH 75 INS 13946/2021 74 ICm 260/2022 29 ICdo 77/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. Ivo Schneiderky, se sídlem v Hradci Králové, Nerudova 37/32, PSČ 500 02, jako insolvenčního správce dlužnice G. U., zastoupeného Mgr. Hanou Kuchyňkovou Palizovou, advokátkou, se sídlem Hradci Králové, Československé armády 383/5, PSČ 500 03, proti žalovanému STAVMAT STAVEBNINY a. s., se sídlem v Rudné, Pod Můstkem 884/6, PSČ 252 19, identifikační číslo osoby 25 12 10 49, zastoupenému Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem, se sídlem v Praze, Vrázova 2243/7, PSČ 150 00, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 74 ICm 260/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice G. U., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 75 INS 13946/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2023, č. j. 74 ICm 260/2022, 106 VSPH 889/2022-69 (KSPH 75 INS 13946/2021), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 19. října 2022, č. j. 74 ICm 260/2022-44, určil, že pohledávka žalovaného (STAVMAT STAVEBNINY a. s.) č. P18 ve výši 316.712,80 Kč nebyla přihlášena po právu do insolvenčního řízení dlužnice (G. U.), vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 75 INS 13946/2021 (výrok I.), uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci na nákladech řízení částku 600,- Kč a státu na soudním poplatku částku 5.000,- Kč (výroky II. a III.). Ze skutkových zjištění insolvenčního soudu (ve vazbě na obsah spisu) plyne, že: 1) Usnesením ze dne 12. srpna 2021, č. j. KSPH 75 INS 13946/2021-A-8, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice, povolil jí oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil žalobce; usnesením ze dne 13. ledna 2022, č. j. KSPH 75 INS 13946/2021-B-14, (mimo jiné) schválil zprávu o přezkumu a oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. 2) Přihláškou doručenou insolvenčnímu soudu dne 8. října 2021 (č. P18) přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku z titulu směnky vlastní č. 03/505/2010 [vystavené dlužnicí v Praze dne 5. května 2010 na řad společnosti SAINT-GOBAIN Building Distribution, a. s., identifikační číslo osoby 47116277 (dále jen „remitent“) znějící na směnečnou sumu 493.680,- Kč splatnou 11. listopadu 2010, za jejíž zaplacení převzal směnečné rukojemství J. U. (dále jen „směnka“)] sestávající z jistiny ve výši 53.009,39 Kč a příslušenství ve výši 319.957,08 Kč (6% úroku z částky 493.680,- Kč od 12. listopadu 2010 do zaplacení, směnečné odměny, nákladů řízení o vydání směnečného platebního rozkazu a nákladů exekučního řízení), a to jako pohledávku nezajištěnou, nepodmíněnou a vykonatelnou na základě směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Praze dne 5. května 2011, č. j. 49 Cm 84/2011-6. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 21. října 2021 žalovaný doplnil přihlášku pohledávky o rozhodující skutečnosti týkající se vzniku pohledávky, přihlášení pohledávky a jejího částečného uspokojení v předchozím insolvenčním řízení dlužnice a jejího manžela (vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 71 INS 32431/2014), včetně procesního nástupnictví na straně oprávněného. Žalovaný dále vzal zpět přihlášku pohledávky ohledně částky 56.253,67 Kč (z titulu úroků); insolvenční soud vzal částečné zpětvzetí přihlášky na vědomí usnesením ze dne 25. října 2021, č. j. KSPH 75 INS 13946/2021-P18-3. 3) Žalobce popřel přihlášenou pohledávku co do pravosti, když žalovaný nepředložil originál směnky, a žalobce tak neměl postaveno najisto, zda-li je žalovaný jejím „držitelem“, když od rozhodnutí soudu uplynula významná doba, ve které mohlo dojít k indosamentu směnky. 4) Výše označeným směnečným platebním rozkazem Krajský soud v Praze uložil dlužnici (a J. U.), aby společně a nerozdílně zaplatili remitentovi směnečný peníz ve výši 493.680,- Kč s 6% úrokem od 12. listopadu 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu 1.645,60 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 77.156 Kč; ve výroku o náhradě nákladů řízení nabyl směnečný platební rozkaz právní moci dne 8. června 2011, ve zbývající části (již) dne 27. května 2011. 5) Remitent zanikl v důsledku vnitrostátní fúze sloučením se společností W.A.W. spol. s. r. o. (nově Saint-Gobain Building Distribution CZ, spol. s r. o.), jako nástupnickou společností, na kterou přešlo jmění zanikající společnosti (remitenta). Projekt vnitrostátní fúze sloučením byl podepsán 22. června 2010 s rozhodným dnem fúze 1. ledna 2010. K 18. lednu 2016 nástupnická společnost změnila firmu na STAVMAT STAVEBNINY Rudná s. r. o.; následně tato společnost zanikla fúzí sloučením s žalovaným jako nástupnickou společností, s tím, že rozhodným dnem přeměny byl 1. leden 2016. 6) Usnesením ze dne 25. července 2011, č. j. 29 EXE 11047/2011-8, Okresní soud Praha - východ nařídil podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu k uspokojení pohledávky remitenta exekuci na majetek dlužnice; provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Ondřej Hanák, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5. Usnesením ze dne 6. dubna 2017, č. j. 147 EX 470/11-216, soudní exekutor „připustil změnu“ účastníka řízení na straně oprávněného, s tím, že na místo dosavadního oprávněného vstoupil do exekučního řízení žalovaný. 7) V rámci insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu na majetek dlužnice a J. U. pod sp. zn. KSPH 71 INS 32431/2014 vyslovil insolvenční soud souhlas s tím, aby (tamní) insolvenční správkyně Mgr. Šárka Mixová vydala žalovanému (jako zajištěnému věřiteli) z majetkové podstaty dlužníků částku 439.845,65 Kč; dále byla v daném insolvenčním řízení uspokojena pohledávka žalovaného co do výše 824,96 Kč. 8) Žalovaný v průběhu řízení insolvenčnímu soudu oznámil, že originál směnky vzhledem ke stěhování archivu „prozatím nebyl dohledán“ (viz podání na č. l. 15); následně u jednání dne 12. října 2022 výslovně uvedl, že originál směnky „nemá k dispozici“. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 192 odst. 1, § 193, a § 199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) ‒ předeslal, že žalobce popřel vykonatelnou pohledávku žalovaného co do pravosti z důvodu, že žalovaný nepředložil originál směnky. Přitom věřitelem ze směnky může být totiž pouze její majitel, tj. osoba, která „ji drží v rukou, ovládá směnečnou listinu a je také touto listinou legitimována. Rozsudek (směnečný platební rozkaz) dosvědčuje toliko skutečnost, že věřitel byl majitelem (držitelem) směnky v době jeho vydání, nikoli však nyní“. Současně neměl za aplikovatelné závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 21. prosince 2017, sen. zn. 29 ICdo 99/2015, když v poměrech projednávané věci žalobce krom tvrzení, podle něhož žalovaný nepředložil originál směnky, zpochybnil též skutečnost, zda je žalovaný s ohledem na časový odstup od vydání směnečného platebního rozkazu stále jejím držitelem. Jelikož právo ze směnky svědčí pouze jejímu majiteli (držiteli), dospěl insolvenční soud k závěru, že žalobce popřel pohledávku žalovaného po právu. Vrchní soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 20. února 2023, č. j. 74 ICm 260/2022, 106 VSPH 889/2022-69 (KSPH 75 INS 13946/2021), změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu zamítl a žalovanému neuložil povinnost k úhradě soudního poplatku (první výrok); dále rozhodl o náhradě nákladů řízní před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud – vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu, cituje ustanovení § 177 odst. 1 insolvenčního zákona a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudcích sen. zn. 29 ICdo 99/2015 a ze dne 26. ledna 2021, sen. zn. 29 ICdo 55/2019 ‒ dospěl k závěrům od insolvenčního soudu odlišným. Potud zdůraznil, že věřitel vykonatelné pohledávky dokládá její existenci zásadně jen pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, jímž mu byla přihlašovaná pohledávka přiznána, což platí i v případě vykonatelných směnečných pohledávek (typově směnečných pohledávek přiznaných pravomocným a vykonatelným směnečným platebním rozkazem). Námitku, podle níž věřitel neosvědčil existenci přihlašované vykonatelné pohledávky, neboť nepředložil originál směnky ‒ pokračoval odvolací soud ‒ nelze uplatnit jako způsobilý důvod popření pravosti přihlášené pohledávky, když jde o nepřípustné jiné právní posouzení věci. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k řešení právní otázky, která (podle jeho názoru) nebyla v rozhodovací praxi Nejvyšším soudem zodpovězena, a to, zda je insolvenční správce oprávněn po právu popřít pravost vykonatelné pohledávky přihlášené z titulu směnky (a požadovat po věřite