29 NSCR 29/2009 – Nejvyšší soud

KSOS 31 INS 3370/2008 29 NSČR 29/2009-A-108 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka VaK Bruntál a. s., se sídlem v Bruntálu, třída Práce 42, PSČ 792 01, identifikační číslo osoby 47675861, zastoupeného Mgr. Ondřejem Bendou, advokátem, se sídlem v Ostravě - Slezské Ostravě, Občanská 18, PSČ 710 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 3370/2008, o insolvenčním návrhu věřitele FOCUS - METAL, s. r. o., se sídlem ve Valašském Meziříčí, Jiráskova 399/11, PSČ 757 01, identifikační číslo osoby 62303414, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě 1, Poštovní 2, PSČ 702 00, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. července 2009, č. j. KSOS 31 INS 3370/2008, 3 VSOL 85/2009 - A - 89, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Dovolatel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.800,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce dlužníka, advokáta Mgr. Ondřeje Bendy. O d ů v o d n ě n í: Usnesením ze dne 20. února 2009, č. j. KSOS 31 INS 3370/2008-A-50, zamítl Krajský soud v Ostravě (dále též jen „insolvenční soud“) insolvenční návrh, jímž se věřitel FOCUS-METAL, s. r. o., domáhal osvědčení úpadku dlužníka VaK Bruntál a. s. (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Insolvenční soud - odkazuje na ustanovení § 3, § 103 odst. 2 a § 105 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - dospěl k závěru že insolvenční navrhovatel nedoložil svou splatnou pohledávku vůči dlužníku. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: 1/ Insolvenční navrhovatel uplatňuje pohledávku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení a náhrady škody, vzešlého z toho, že dlužník bez právního důvodu užíval označené pozemky. Pohledávka byla insolvenčnímu navrhovateli přiznána rozhodčím nálezem ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. RN 09/2007, vydaným rozhodcem Mgr. Martinem Mojžíškem (dále též jen „rozhodčí nález“). 2/ U Okresního soudu ve Frýdku - Místku je pod sp. zn. 19 C 329/2007 veden spor o zrušení rozhodčího nálezu. 3/ Rozhodnutím Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 12. května 2008, č. j. 19 C 329/2007-147, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. července 2008, č. j. 57 Co 330/2008-157, byla odložena vykonatelnost rozhodčího nálezu do právní moci rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 19 C 329/2007. Odklad vykonatelnosti byl odůvodněn tím, že žalobci (dlužníku) může s ohledem na postup žalovaných hrozit v důsledku neprodleného provedení exekuce závažná majetková újma. Na tomto skutkovém základě insolvenční soud uzavřel, že ve věci posouzení dopadu odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu je třeba vycházet z výkladu „a minori ad maius“. Brání-li odklad vykonatelnosti vedení výkonu rozhodnutí na majetek dlužníka, je nutno jej vztáhnout i na ochranu dlužníka před insolvenčním návrhem, potud, že takovým rozhodnutím je vázán i insolvenční soud. Odtud insolvenční soud dovodil, že pohledávka, u které je odložen výkon rozhodnutí, nemůže sloužit k doložení věřitelovy pohledávky v insolvenčním řízení. K odvolání insolvenčního navrhovatele Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. července 2009, č. j. KSOS 31 INS 3370/2008, 3 VSOL 85/2009-A-89, potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud - jenž na věc aplikoval zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 30. června 2009 - doplnil skutkový stav věci o následující zjištění: 1/ Usnesením Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 2. února 2009, č. j. 19 C 329/2007-425, které ve spojení s (potvrzujícím) usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2009, č. j. 57 Co 137/2009-433, nabylo právní moci 25. května 2009, bylo řízení o žalobě o zrušení rozhodčího nálezu přerušeno do pravomocného skončení trestního řízení zahájeného usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, ze dne 20. listopadu 2008, č.j. OKFK-311-597/PČ-2008-279. 2/ Podáním doručeným odvolacímu soudu dne 9. července 2009 oznámil Moravskoslezský kraj, že na základě usnesení zastupitelstva kraje č. 5/277 ze dne 17. června 2009 převzal ručení za všechny dlužníkovy dluhy. 3/ Podle výpisu z usnesení 5. zasedání zastupitelstva Moravskoslezského kraje konaného dne 17. června 2009 k usnesení rady kraje č. 19/1092 ze dne 17. června 2009 rozhodlo zastupitelstvo Moravskoslezského kraje pod bodem 3/ s odkazem na ustanovení § 35 odst. 2 písm. i/ zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, o převzetí ručitelského závazku za všechny dluhy dlužníka a o vydání prohlášení ručitele týkající se dlužníkových dluhů za podmínky nabytí akcií krajem dle bodu 2/ usnesení zastupitelstva. 4/ Dne 2. července 2009 vydal Moravskoslezský kraj písemné ručitelské prohlášení, ve kterém prohlásil pod bodem 1., že splní mimo jiné povinnosti uložené dlužníku rozhodčím nálezem, nebude-li toto rozhodnutí zrušeno pravomocným rozhodnutím soudu. Pod bodem 8. ručitelského prohlášení dále prohlásil, že splní veškeré dluhy, které dlužníku vznikly nebo vzniknou vůči všem jeho věřitelům do dne pravomocného usnesení soudu o zastavení insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníku u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 3370/2008 a u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. (správně pod sen. zn.) 3 VSOL 85/2009, jestliže tyto dluhy nesplní řádně a včas dlužník, dále pod bodem 9. ručitelského prohlášení prohlásil, že splní veškeré dluhy, které dlužníku vznikly nebo vzniknou vůči všem jeho věřitelům, a to z veškerých soukromoprávních nebo veřejnoprávních vztahů založených dvoustrannými či jednostrannými právními úkony, rozhodnutími soudu, rozhodců, nebo správních orgánů, anebo založených přímo zákonem, či z veškerých soukromoprávních nebo veřejnoprávních vztahů založených porušením soukromoprávních nebo veřejnoprávních povinností, nebo založených protiprávními stavy, jestliže tyto veškeré dluhy nesplní dlužník. Na takto doplněném skutkovém základě odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 1, § 3 a § 143 odst. 2 a 4 insolvenčního zákona - uzavřel, že: 1/ Insolvenční soud správně dovodil, že insolvenční navrhovatel nedoložil existenci své splatné pohledávky vůči dlužníku, pročež není věcně legitimován k podání insolvenčního návrhu. Ačkoliv jde o pohledávku pravomocně přiznanou rozhodčím nálezem a vykonatelnou, odvolací soud ji má za spornou vzhledem k probíhajícímu řízení o zrušení rozhodčího nálezu (dle § 31 a násl. zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů) a k tomu, že v onom řízení byla pravomocně odložena vykonatelnost rozhodčího nálezu. Podle odvolacího soudu pak není účelem insolvenčního řízení, aby v něm bylo prováděno dokazování za účelem zjištění existence pohledávek proti dlužníkovi; potud odvolací soud odkázal na závěry obsažené (pro konkursní poměry) v bodě VIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 204/2003, uveřejněném pod číslem 64/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež má za plně aplikovatelné i pro řízení insolvenční. 2/ V průběhu odvolacího řízení nastala nová skutečnost, spočívající v tom, že za dlužníkovy dluhy se zaručil Moravskoslezský kraj. To je ve smyslu ustanovení § 143 odst. 4 insolvenčního zákona dalším důvodem pro zamítnutí insolvenčního návrhu. Námitku insolvenčního navrhovatele, že není prokázáno splnění podmínek pro platné ručitelské prohlášení za závazky dlužníka (že o něm nerozhodly rada a zastupitelstvo), neměl odvolací soud za důvodnou, stejně jako výhradu, že ručitelské prohlášení je neurčité (neboť se nevztahuje na všechny dlužníkovy závazky) a podmíněné ve vztahu k pohledávkám insolvenčního navrhovatele a rozhodce Mgr. Martina Mojžíška. Potud odvolací soud pokládal za dostačující důkazy, jež provedl v odvolacím řízení, konkrétně důkaz výpisem z usnesení 5. zasedání zastupitelstva Moravskoslezského kraje konaného dne 17. června 2009, které odkazuje na usnesení rady kraje č. 19/1092 ze dne 17. června 2009, a ze kterého vyplývá rozhodnutí zastupitelstva o zaručení se za závazky dlužníka, a dále důkaz samotným ručitelským prohlášením ze dne 2. července 2009, s ohledem na jeho obsah uvedený pod body 8. a 9.; z těchto důkazů dle odvolacího soudu vyplývá ručení Moravskoslezského kraje za veškeré dluhy dlužníka. Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nespráv