29 NSCR 41/2023 – Nejvyšší soud

KSPA 56 INS 4654/2012 29 NSČR 41/2023-B-435 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka ROTONDOR s. r. o, se sídlem v Pardubicích, Fáblovka 404, PSČ 533 52, identifikační číslo osoby 28196783, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 56 INS 4654/2012, o námitce podjatosti insolvenčního správce, návrhu na jeho odvolání z funkce a na ustanovení odděleného insolvenčního správce, o dovolání věřitele LAMERTON CONSULTING LLC, se sídlem ve Spokane, 906 W 2nd Ave Ste 100, WA 992 01, Spojené státy americké, zastoupeného Mgr. Davidem Černochem, advokátem, se sídlem v Plzni, Brněnská 1154/46, PSČ 323 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2022, č. j. KSPA 56 INS 4654/2012, 2 VSPH 1001/2021-B-370, takto: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti části výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. července 2021, č. j. KSPA 56 INS 4654/2012-B-324, v bodě II. výroku. II. Ve zbývajícím rozsahu se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2022, č. j. KSPA 56 INS 4654/2012, 2 VSPH 1001/2021-B-370, mění takto: Bod I. výroku usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. července 2021, č. j. KSPA 56 INS 4654/2012-B-324, se mění tak, že návrh věřitele LAMERTON CONSULTING LLC na odvolání 1. správcovská a konkurzní v. o. s. z funkce insolvenčního správce se odmítá. Odůvodnění: 1. Podáními ze dne 13. června 2019 (B-261) a dne 4. května 2021 (B-314) LAMERTON CONSULTING LLC (dále jen „věřitel L“) vznesl námitku podjatosti insolvenčního správce, navrhl odvolání insolvenčního správce (1. správcovská a konkurzní v. o. s.) z funkce, dále (alternativně) požadoval jmenovat odděleného insolvenčního správce pro úkony spojené s pohledávkami věřitelů zastupovaných věřitelem Krmenčík & partneři, advokátní kancelář s. r. o. (dále jen „společnost K“) a pro pohledávku této společnosti. 2. Usnesením ze dne 21. července 2021, č. j. KSPA 56 INS 4654/2012-B-324, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh na odvolání 1. správcovské a konkurzní v. o. s. z funkce insolvenčního správce dlužníka (bod I. výroku) a na ustanovení odděleného insolvenčního správce pro úkony spojené s pohledávkami věřitelů zastupovaných společností K a pro pohledávku této společnosti (bod II. výroku). 3. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. prosince 2022, č. j. KSPA 56 INS 4654/2012, 2 VSPH 1001/2021-B-370, k odvolání věřitele L usnesení insolvenčního soudu potvrdil. 4. Odvolací soud vyšel (ve shodě s insolvenčním soudem) zejména z toho, že: [1] Věřitel L argumentoval v návrzích (mimo jiné) tak, že existuje propojení insolvenčního správce a společnosti K. Konkrétně, že společnost K coby advokátní kancelář zastupuje dalšího věřitele v insolvenčním řízení dlužníka ( SP ACC ADVISORY s. r. o. – dále jen „společnost S“) a sama podala svoji přihlášku za dlužníkem. Dále namítal, že v insolvenčním řízení dlužníka Centrum Dolní Břežany, s. r. o. (dále jen „společnost C“) měla společnost K poskytovat insolvenčnímu správci služby za částku 3.736.605,74 Kč a že zastoupení trvá doposud. Pohledávky věřitelů zastupovaných společností K byly uznány, avšak ostatní pohledávky byly insolvenčním správcem popřeny. Společnost K také v minulosti (před rozhodnutím o úpadku) zastupovala přímo dlužníka. Insolvenční správce podal návrh na zahájení exekuce (vůči věřiteli L), přičemž návrh byl podán soudnímu exekutorovi na hlavičkovém papíře společnosti K. Dle věřitele L je zřejmé, že společnost K a insolvenční správce koordinují své kroky, úzce spolupracují a v součinnosti podávají šikanózní exekuční návrhy proti věřiteli L. Tyto situace vyvolávají důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce. [2] Insolvenční správce ve vyjádřeních ze dne 6. srpna 2019 (B-268) a ze dne 4. června 2021 (B-319) uvedl, že se necítí být podjatý. Argumentoval (mimo jiné) tak, že a/ ani jeden z jeho společníků není advokátem, a proto běžně využívá právních služeb několika externích advokátů, b/ přihlášky pohledávek společnosti K a společnosti S byly přezkoumány dříve, než byla v insolvenčním řízení společnosti C angažována společnost K, c/ se společností K nemá dlouhodobý ani vzájemný ekonomický vztah, d/ fakturovaná částka (za poskytnuté právní služby) byla podstatně nižší, než uvádí věřitel L, e/ v insolvenčním řízení dlužníka Lektus, s. r. o., se skutečně cítil být podjatý, sám proto požádal o odvolání z funkce, v každém novém řízení případnou podjatost prověřuje, f/ návrh na exekuci byl podán s vytištěným záhlavím společnosti K nedopatřením, neboť správce použil starší vzor exekučního návrhu v programu MS WORD, který obdržel za jiným účelem a pro jiné řízení. [3] Společnost K ve vyjádření ze dne 2. srpna 2019 (B-267) s odkazem na zákonnou povinnost mlčenlivosti uvedla, že v návrhu věřitele L je řada nesprávností, účelové je i tvrzení o výši odměny v insolvenčním řízení společnosti C. 5. Odvolací soud – vycházeje z § 24, § 31 odst. 1 a § 32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – nejprve předeslal, že věřitel nemůže být s podaným odvoláním úspěšný již proto, že není osobou, jíž zákon přiznává legitimaci k podání návrhu na odvolání insolvenčního správce z funkce. K podání takového návrhu je totiž podle § 31 odst. 1 insolvenčního zákona oprávněn jen dotčený insolvenční správce a věřitelský orgán. Jinou věcí by bylo, kdyby insolvenční soud shledal důvodnou argumentaci věřitele L o vyloučení správce z insolvenčního řízení ve smyslu § 24 insolvenčního zákona a přikročil k jeho odvolání z funkce i bez návrhu; to se však v daném případě nestalo. 6. Zabývaje se odvolací argumentací věřitele L a odkazuje na usnesení ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 4/2015, uveřejněné pod číslem 136/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že společnost K nemá výrazný vliv na chod insolvenčního řízení a insolvenční správce není podjatý. Společnost K, jež není s insolvenčním správcem nikterak personálně propojena, jej zastupovala (toliko) v rámci jiného insolvenčního řízení, v daném řízení jej nezastupuje (a nezastupovala), přičemž přihlásila svoji pohledávku za dlužníkem do insolvenčního řízení a zastupuje (resp. označená advokátka) pouze společnost S, a to navíc pouze v incidenčních sporech. 7. Tvrzení o třetích osobách, jejich vzájemném propojení a vlivu na insolvenčního správce jsou natolik vágní a nekonkrétní, že na jejich základě nelze učinit žádné konkrétní závěry. Rovněž důkazní návrhy k nim nelze akceptovat, neboť není zřejmé, jaký konkrétní důkaz má být proveden k prokázání specifikované skutečnosti. 8. Pohledávky věřitelů společnosti S i společnosti K byly již před vydáním napadeného usnesení přezkoumány a incidenční spory o nich jsou ukončeny, pročež návrh na ustanovení odděleného insolvenčního správce pro úkony spojené s pohledávkami těchto věřitelů je obsoletní. 9. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel L dovolání, jehož přípustnost opírá (posuzováno dle obsahu) o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že se odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení otázky, která nebyla dovolacím soudem doposud řešena a dále má být právní otázka posouzena jinak. Dovolatel namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 10. Dovolatel považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, že dovolatel nebyl aktivně legitimován podat námitku podjatosti insolvenčního správce. Odvolací soud pak v tomto směru dle dovolatele zcela opomenul, že podání ze dne 4. května 2021, ačkoliv nadepsané jako návrh „Návrh na odvolání insolvenčního správce“ bylo námitkou podjatosti, kdy právo věřitele podat tuto námitku není dotčeno § 31 insolvenčního zákona. Nesplnění podmínek v § 31 insolvenčního zákona, pak nemůže být důvodem pro zamítnutí námitky podjatosti. Otázku, zda účastník může podat v insolvenčním řízení námitku podjatosti insolvenčního správce, ačkoliv není osobou vyjmenovanou v § 31 insolvenčního zákona, považuje za (v judikatuře dovolacího soudu) doposud neřešenou. 11. Dovolatel cituje § 24 insolvenčního zákona a zdůrazňuje, že postačí důvodně pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce. Tyto pochyby spatřuje dovolatel zejména v tom, že insolvenční správce použil hlavičkový papír společnosti K (leč jí nebyl zastoupen) v exekučním návrhu, pročež existuje vazba mezi insolvenčním správcem a společností K. Dovolatel má dále za to, že důvodem podjatosti insolvenčního správce je zejm