29 NSCR 60/2024 – Nejvyšší soud

KSUL 23 INS 747/2024 29 NSČR 60/2024 6 5KSUL 23 INS 747/2024 29 NSČR 60/2024-A-36 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka České loděnice a. s., se sídlem v Děčíně, Vítězství 56, PSČ 405 02, identifikační číslo osoby 00152226, zastoupeného Mgr. Pavlem Voskou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Psárská 1347/1, PSČ 141 00, o insolvenčním návrhu dlužníka a věřitelů 1/ A. Y., 2/ S. Z., 3/ P. A., 4/ J. B., 5/ M. C., 6/ V. D., 7/ V. D., 8/ B. G., 9/ V. H., 10/ V. K., 11/ P. K., 12/ I. K., 13/ O. M., 14/ L. N., 15/ A. O., 16/ J. P., 17/ R. P., 18/ L. S., 19/ A. S., 20/ J. Š., 21/ R. Š., 22/ Z. Š. a 23/ J. T., zastoupených Mgr. et. Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, PSČ 405 02, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 23 INS 747/2024, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2024, č. j. KSUL 23 INS 747/2024, 4 VSPH 272/2024-A-28, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 14. února 2024, č. j. KSUL 23 INS 747/2024-A-16, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné: [1] Zjistil úpadek dlužníka (České loděnice a. s.; bod I. výroku). [2] Ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Ing. Pavla Fabiana (bod II. výroku). [3] Rozhodl, že insolvenční řízení bude vedeno jako hlavní insolvenční řízení ve smyslu článku 3 odstavce 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015, o insolvenčním řízení (bod XIV. výroku). 2. Insolvenční soud uvedl, že insolvenční navrhovatelé č. 1 až 23 (věřitelé dlužníka) podali insolvenční návrh dne 16. ledna 2024 a dne 30. ledna 2024 mu byl doručen (rovněž) dlužníkův insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení reorganizace spolu s reorganizačním plánem a zprávou o reorganizačním plánu. 3. Vycházeje z § 3 odst. 1, 2, § 25 odst. 1, 3, § 107 odst. 1, § 148 odst. 2 a § 316 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dospěl insolvenční soud k závěru, že dlužník je v úpadku, poněvadž má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Vyložil, že nebyly splněny podmínky k tomu, aby zároveň rozhodl o způsobu řešení úpadku reorganizací, neboť dlužník nepředložil reorganizační plán přijatý též alespoň polovinou zajištěných věřitelů (podle § 316 odst. 5 insolvenčního zákona). Dlužníkem odkazovaný § 347 odst. 4 insolvenčního zákona se přitom uplatní až při případném následném schvalování reorganizačního plánu. Nerozhodl však ani o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, jelikož neměl informaci o dlužníkově obratu za poslední účetní období. Proto též neustanovil insolvenčního správce navrženého dlužníkem, nýbrž insolvenčního správce určeného předsedou insolvenčního soudu ze zvláštní části seznamu insolvenčních správců podle § 25 odst. 3 insolvenčního zákona. 4. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. dubna 2024, č. j. KSUL 23 INS 747/2024, 4 VSPH 272/2024-A-28, potvrdil odvoláním napadený bod II. výroku usnesení insolvenčního soudu a odmítl odvolání proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu. 5. Odvolací soud – vycházeje z § 25 odst. 1, 2, § 26, § 141 odst. 1, § 148 odst. 2, § 149 odst. 1 a § 316 odst. 4, 5 insolvenčního zákona a ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2022, sen. zn. 29 NSČR 83/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014, uveřejněného pod číslem 47/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 47/2018“), a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sp. zn. 29 Cdo 141/2021 – dospěl k následujícím závěrům: 6. V důsledku přistoupení dlužníka k insolvenčnímu návrhu věřitelů se s insolvenčním návrhem zachází jako s dlužnickým insolvenčním návrhem, s čímž se nutně pojí i nepřípustnost dlužníkova odvolání proti rozhodnutí o úpadku podle ustanovení § 141 odst. 1 věty první insolvenčního zákona. Proto v tomto rozsahu odvolání dlužníka odmítl podle § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). 7. Insolvenční soud nepochybil, ustanovil-li insolvenčním správcem osobu určenou předsedou soudu postupem podle ustanovení § 25 odst. 2 insolvenčního zákona; dlužníkem požadovaný postup podle § 25 odst. 1 insolvenčního zákona nebyl možný, jelikož nebylo rozhodnuto o povolení reorganizace. Dlužník též namítal, že insolvenční soud nerozhodl o způsobu řešení jeho úpadku reorganizací a že insolvenčním správcem měl být ustanoven Mgr. Bc. David Vandrovec, jehož určil v předloženém reorganizačním plánu, avšak netvrdil žádné relevantní důvody pro vyloučení ustanoveného insolvenčního správce z insolvenčního řízení a takové skutečnosti se nepodávají ani z obsahu insolvenčního spisu. 8. V projednávané věci nelze považovat za zcela chybný postup insolvenčního soudu, jenž nespojil s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o způsobu jeho řešení, neboť své důvody vyložil v odůvodnění. K tomu odvolací soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2020, sen. zn. 29 NSČR 137/2018, uveřejněné pod číslem 47/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 83/2020, z nichž plyne, že insolvenční soud nemusí vždy bezpodmínečně spojit s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o způsobu jeho řešení (o povolení předjednané reorganizace), ale může si takové rozhodnutí vyhradit k samostatnému rozhodnutí vydanému do tří měsíců (§ 149 odst. 1 insolvenčního zákona). II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení těchto otázek procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny: [1] Je v rámci tzv. předjednané reorganizace ve smyslu ustanovení § 316 odst. 5 insolvenčního zákona nutné přikládat souhlasy těch věřitelů, kteří nejsou dlužníkem sestaveným reorganizačním plánem dotčeni, neboť podle něj budou 100 % uspokojeni? [2] Je insolvenční soud oprávněn vyhradit si rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka na pozdější dobu, předloží-li dlužník, který nesplňuje kvantitativní kritéria pro přípustnost reorganizace podle ustanovení § 316 odst. 4 insolvenčního zákona, návrh na povolení tzv. předjednané reorganizace? [3] Je insolvenční soud oprávněn neustanovit insolvenčního správce určeného reorganizačním plánem, předloží-li dlužník, jenž nesplňuje kritéria podle ustanovení § 316 odst. 4 insolvenčního zákona, návrh na povolení tzv. předjednané reorganizace? 10. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty prvé o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení odvolacího soudu, tak výroky I. a II. usnesení insolvenčního soudu, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položeným otázkám následovně: 12. Napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo pravomocně rozhodnuto o návrzích na tzv. předjednanou reorganizaci a na ustanovení insolvenčního správce určeného reorganizačním plánem. 13. V rámci tzv. předjednané reorganizace podle § 316 odst. 5 insolvenčního zákona není nutné přikládat souhlasy věřitelů, kteří nejsou dlužníkem sestaveným reorganizačním plánem dotčeni, neboť podle něj budou plně uspokojeni. Ustanovení § 316 odst. 5 insolvenčního zákona je totiž třeba vykládat v kontextu § 347 odst. 4 insolvenčního zákona, podle něhož se skupina věřitelů, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny, vždy považuje za skupinu, která reorganizační plán přijala. Tomu svědčí i systematický výklad, jelikož insolvenční zákon preferuje sanační způsob řešení úpadku dlužníků a řešení úpadku konkursem je zejména určeno pro případy nepoctivosti dlužníků, popřípadě objeví-li se objektivní překážky. 14. Insolvenční soud není oprávněn vyhradit si rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka na pozdější dobu ani neustanovit insolvenčního správce určeného reorganizačním plánem, předložil-li dlužník, jenž nesplňuje kvantitativní kritéria podle § 316 odst. 4 insolvenčního zákona, návrh na povolení tzv. předjednané reorganizace, jelikož by tím došlo k nepřípustnému ohýbání pravidel insolvenčního zákona o tzv. předjednané reorganizaci. 15. Kdyby soudy správně vyřešily tyto procesní otázky, bylo by jediným možným řešením současné rozhodnutí (ve smyslu § 148 odst. 2 insolvenčního zákona) o úpadku, o povolení reorganizace a o ustanovení insolvenčního správce určeného reorganizačním plánem podle § 25 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona. 16. Pro úplnost dovolatel dodává, že nesprávnými rozhodnutími soudy