29 Odo 1084/2004 — Nejvyšší soud

29 Odo 1084/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2005 Spisová značka:29 Odo 1084/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1084.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 19 předpisu č. 328/1991Sb. § 1 předpisu č. hosp. zák./Sb. § 11 předpisu č. hosp. zák./Sb. § 106n předpisu č. hosp. zák./Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 1084/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobců a) L. Š., b) JUDr. L. B., a c) V. B., proti žalovanému Ing. J. V., jako správci konkursní podstaty úpadkyně M. spol. s r. o., o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 117/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2004, č.j. 13 Cmo 419/2003-64, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2004, č.j. 13 Cmo 419/2003-64 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2003, č.j. 48 Cm 117/2000-45, se ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobci JUDr. L. B. a V. B. a žalovaným, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. května 2003, č.j. 48 Cm 117/2000-45, určil, že spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních 2/10 k nemovitostem, a to k objektu bydlení čp. 400, na pozemkové parcele - zastavěné ploše č. parc. 1083 a k pozemkové parcele - zastavěné ploše č. parc. 1083, v katastrálním území M., obec m. P., zapsaným na listu vlastnictví č. 1322 (dále jen „podíl na sporných nemovitostech“), byl neoprávněně zařazen do soupisu konkursní podstaty úpadkyně M. spol. s r. o. (dále jen „společnost“, případně „úpadkyně“) a žalovaný je povinen „tyto nemovitosti“ ze soupisu konkursní podstaty ze dne 2. srpna 1999 vyřadit dnem právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a žalovanému uložil zaplatit žalobcům na nákladech řízení 10.375,- Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že žalobce L. Š. se žalobou podanou dne 26. dubna 2000 domáhal vyloučení podílu na sporných nemovitostech, s tím, že jej nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 20. června 1991 a „své vlastnické právo nikdy nepozbyl“. Postup žalovaného, který podíl na sporných nemovitostech zařadil do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, považoval za nesprávný. Připustil sice, že žalobce se podílel „vkladem na kmenovém jmění zakládané společnosti“ (pozdější úpadkyně) ve výši 20 %, přičemž toto kmenové jmění mělo být splaceno nepeněžitým vkladem - hodnotou „předmětných nemovitostí“ (jejichž vyloučení se v rozsahu podílu na sporných nemovitostech domáhal), nicméně zdůraznil, že kromě prohlášení obsaženého ve společenské smlouvě nebyl učiněn žádný úkon, kterým by bylo vlastnické právo na společnost převedeno. Jelikož v průběhu řízení L. Š. podíl na sporných nemovitostech kupní smlouvou ze dne 21. června 2001 převedl na JUDr. L. B. a V. B. (dále též jen „žalobci“), soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - připustil, aby jmenovaní vstoupili do řízení na jeho místo. V dalším průběhu řízení žalobci navrhli, aby do řízení „opětovně přistoupil“ L. Š., a soud prvního stupně i tomuto návrhu vyhověl. Zabývaje se otázkou, zda žaloba na vyloučení podílu na sporných nemovitostech ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně byla podána ve lhůtě podle ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), soud prvního stupně dovodil, že v situaci, kdy výzva k podání vylučovací žaloby byla L. Š. doručena 30. března 2000 a ten žalobu podal 26. dubna 2000, učinil tak v soudem určené třicetidenní lhůtě. Závěr o včasnosti žaloby pak je nutno - pokračoval soud prvního stupně - vztáhnout i na nabyvatele podílu na sporných nemovitostech (JUDr. L. B. a V. B.), kteří do řízení na místo L. Š. vstoupili (§ 107a o. s. ř.), a to přesto, že „singulární sukcese je neplatná“. Kupní smlouva, podle níž měli nabýt podíl na sporných nemovitostech totiž odporuje ustanovení § 18 odst. 3 ZKV, když „právo dispozice s věcí zapsanou do konkursní podstaty svědčí pouze správci konkursní podstaty“, pročež je podle ustanovení § 39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) absolutně neplatná. Pokud jde o posouzení, kdo je vlastníkem podílu na sporných nemovitostech, soud prvního stupně v prvé řadě akcentoval, že „předmětný spoluvlastnický podíl k nemovitostem nikdy nebyl registrován státním notářstvím či následně zapsán do katastru nemovitostí ve prospěch úpadkyně“. Naopak měl z výpisu z katastru nemovitostí za nepochybné, že podíl na sporných nemovitostech „byl zapsán na majitele L. Š.“ a v současné době „je zapsán“ na žalobce. Odkazuje na ustanovení § 47 a § 134 odst. 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. prosince 1991, soud prvního stupně uzavřel, že společnost se nikdy nestala vlastníkem podílu na sporných nemovitostech, když „ustanovení o potřebě registrace převodu vlastnictví u státního notářství se vztahovalo i na prohlášení o nepeněžitém vkladu do obchodní společnosti, které je svou povahou kupní smlouvou“. Jelikož podíl na sporných nemovitostech nebyl do soupisu majetku konkursní podstaty zapsán po právu, soud prvního stupně konečně zkoumal, zda právo, které vylučovalo jeho zařazení do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí žalobcům. Aktivní věcnou legitimaci L. Š. přitom dovodil z titulu jeho vlastnického práva k podílu na sporných nemovitostech (viz výše zmíněný závěr o neplatnosti kupní smlouvy ze dne 21. června 2001) a v případě žalobců z titulu smlouvy o smlouvě budoucí, jež byla mezi L. Š. jako budoucím prodávajícím a žalobci jako budoucími kupujícími uzavřena 6. května 1998 a jejímž předmětem byl budoucí prodej podílu na sporných nemovitostech. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 20. května 2004, č.j. 13 Cmo 419/2003-64, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, ve znění že ze soupisu konkursní podstaty úpadkyně se vylučuje podíl na sporných nemovitostech, ve vztahu k žalobcům JUDr. L. B. a V. B. potvrdil a ve vztahu k žalobci L. Š. jej změnil tak, že žalobu zamítl (první výrok). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). Odvolací soud se především zabýval otázkou „účinnosti nabytí vlastnického práva k nemovitosti“ společností. Cituje ustanovení § 109 odst. 3 a § 111 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „hosp. zák.“), ustanovení § 47 a § 134 odst. 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. prosince 1991 a ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, akcentoval, že občanský zákoník výslovně vázal účinnost smlouvy, jejímž předmětem byl převod podílu na nemovitostech, na registraci státním notářstvím. Tuto zásadu pak aplikoval i na vztahy založené hospodářským zákoníkem, když „soudní praxe dospěla k výjimce z tohoto pravidla pouze v případě, kdy vzhledem k ustanovení § 1 odst. 2 hosp. zák. bylo ke dni uzavření smlouvy předmětem obchodní činnosti kupujícího obchodování s nemovitostmi ve smyslu jejich koupě a prodeje“. V poměrech projednávané věci shora uvedený závěr znamená, že potřeba registrace převodu vlastnictví státním notářstvím se vztahovala i na prohlášení o nepeněžitém vkladu do obchodní společnosti, jímž se mezi společníkem a společností „navazuje právní vztah svou povahou odpovídající kupní smlouvě, přičemž nejde o převod do socialistického vlastnictví“. Považuje za správný právní názor soudu prvního stupně, podle něhož se úpadkyně nestala vlastníkem podílu na sporných nemovitostech, odvolací soud přitakal i jeho dalším závěrům, pokud jde o aktivní věcnou legitimaci žalobců, jakož i co do včasnosti žaloby na vyloučení podílu na sporných nemovitostech ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně. Přitom zdůraznil, že věcná legitimace svědčí každému subjektu, jenž je zápisem věci do soupisu konkursní podstaty dotčen na svých právech nebo povinnostech k ní, tj. nejen vlastníku věci, nýbrž i osobám dalším (např. osobám povinným ze smlouvy o úschově, ze smlouvy o uskladnění, ze smlouvy o výpůjčce a podobně). Věcná legitimace tak - pokračoval odvolací soud - svědčí i těm, kdo jako budoucí kupující mají právní zájem na tom, aby předmět budoucí kupní smlouvy nebyl zpeněžen v konkursu v případě, že by budoucí prod