3 Tdo 1059/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1059/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 1059/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.1059.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úmysl přímý Adhezní řízení Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku § 206 odst. 4 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:9. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1059/2025-4485 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2025 o dovolání, které podala 1) nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch obviněného Silvestra Mikuláštíka, a 2) obviněný Silvestr Mikuláštík, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2025, č. j. 6 To 20/2025–4416, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 8/2023, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se k dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2025, č. j. 6 To 20/2025-4416, ve výroku, jímž bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody, vč. odkázání poškozené se zbytkem uplatněného a soudem nepřiznaného nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen (ve výroku, jímž odvolací soud zrušil prvostupňový rozsudek v adhezním výroku a ve zbytku ponechal prvostupňový rozsudek nedotčen). IV. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 1. 2025, č. j. 28 T 8/2023–4375, byl obviněný Silvestr Mikuláštík (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb., za což byl odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon mu byl podle § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 81 odst. 1 tr. zákoníku, podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Zlínský kraj, Územním pracovištěm v Rožnově pod Radhoštěm, škodu ve výši 9.245.814 Kč. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný tohoto zločinu zkráceně řečeno dopustil tím, že jako osoba samostatně výdělečně činná, podnikající pod obchodním názvem Silvestr Mikuláštík a s přiděleným IČ v období nejméně od 16. 1. 2017 do 26. 5. 2020 do svého účetnictví a měsíčních výkazů daňových přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), které předkládal správci daně, zahrnul údajně přijatá plnění od jiných subjektů, u kterých ovšem ve skutečnosti k uskutečnění zdanitelného plnění nedošlo a fakturované zboží či služby dodány nebyly, v důsledku čehož v rozporu s § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, neoprávněně zvýšil odpočty DPH, čímž neoprávněně vylákal výhodu na DPH v celkové výši 133.700 Kč a současně zkrátil DPH v celkové výši 9.112.114 Kč, svým jednáním tak způsobil celkovou škodu ve výši 9.245.814 Kč. 3. Naproti tomu byl obviněný rozsudkem soudu prvního stupně podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. 9. 2023, č. j. 2 KZV 40/2021-132, pro skutek popsaný v tomto výroku. Stran tohoto skutku byla poškozená se svým nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. O odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 5. 2025, č. j. 6 To 20/2025-4416, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené majetkovou škodu ve výši 360.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozenou odkázal se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k nim 5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 6 To 20/2025, a to v rozsahu, v jakém tímto rozsudkem bylo nově rozhodnuto výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. o nároku poškozené na náhradu škody, podala dovolání nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch obviněného, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Upozornila, že vzhledem k institutu dodatečného vyměření daně je správce daně oprávněn v případech, ve kterých se po vyměření daně zjistí, že tato stanovená daňová povinnost je nesprávně nižší oproti zákonné daňové povinnosti, dodatečně daň vyměřit ve výši rozdílu mezi daní původně vyměřenou a daní stanovenou. Zkrácená nebo neodvedená daň se tudíž nevymáhá žalobou proti povinnému v občanskoprávním řízení, ale na její nedoplatek vydá finanční úřad platební výměr, který je sám o sobě podkladem pro doplacení a vymáhání zkrácené (neodvedené) platby a zároveň exekučním titulem pro případný nucený výkon rozhodnutí. Rovněž nesrovnalosti při vyplacení nadměrného odpočtu by byly řešeny v rámci daňového řízení. Vzhledem k tomu v adhezním řízení ani nepřichází v úvahu nahrazovat uvedený postup rozhodnutím soudu podle § 228 tr. ř. a vytvářet tak jiný podklad pro další postup a event. i pro výkon rozhodnutí. Rozhodnutí vydané v adhezním řízení, jímž byl (nesprávně) přiznán nárok, který pro nedostatek pravomoci soudu nelze uplatnit a přiznat v občanskoprávním řízení, není způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce). 7. Nárok státu vyplývající ze zkrácené (neodvedené) daně pak může být nárokem na náhradu škody, který však nemůže příslušný finanční orgán uplatňovat podle § 43 odst. 3 tr. ř. v trestním řízení proti subjektu povinnému k zaplacení daně (srov. přiměřeně č. 34/1987 a č. 22/2005-II. Sb. rozh. tr.). Proto je třeba, aby soud rozhodl na počátku hlavního líčení usnesením podle § 206 odst. 4 tr. ř. per analogiam, že tento nárok na náhradu škody nemůže uplatňovat v trestním (adhezním) řízení. V rozsudku pak soud již o takovém uplatněném nároku nerozhoduje ve smyslu § 228 a § 229 tr. ř. 8. Rozhodnutí podle § 206 odst. 3, 4 tr. ř. per analogiam má místo právě v úvodní fázi řízení před soudem, kdy soud dospěje k závěru, že konkrétní osobě práva poškozeného zřejmě nepřísluší, resp. že její účasti brání okolnosti uvedené v § 44 odst. 2 a 3 tr. ř. Pokud i odvolací soud v napadeném rozhodnutí přes svůj zásah do výroku o náhradě škody rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. a zavázal obviněného k náhradě majetkové škody ve výši 360.000 Kč vůči poškozené České republice zastoupené příslušným finančním úřadem a současně podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, postupoval v rozporu se skutečností, že nárok na zaplacení daně vůči obviněnému vznikl již dodáním zboží (poskytnutím služby) za úplatu obviněným jako osobou povinnou k dani, a nevznikl tedy z jednání, které má znaky trestného činu. 9. Odvolací soud tedy správně napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil v části týkající se výroku o náhradě škody. Tento výrok z rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním napadán není. Následně ovšem odvolací soud již neměl nově rozhodovat podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že vynesl výrok o povinnosti k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a výrok podle § 229 odst. 2 tr. ř. Právě tyto výroky z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je nutno na podkladě podaného dovolání zrušit. 10. S ohledem na popsané skutečnosti nejvyšší státní zástupkyně závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 6 To 20/2025, a to ve výroku, kterým byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Zlínský kraj, Územním pracovištěm v Rožnově pod Radhoštěm, majetkovou škodu ve výši 360.000 Kč, a ve výroku, kterým byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem svého nárok