3 Tdo 1102/2020 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1102/2020-3268 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2021 o dovolání, které podal obviněný V. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 7 To 70/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 39/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného V. B. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 2 T 39/2018 byl obviněný V. B. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 27. 11. 2015 jako vedoucí Stavebního úřadu Městského úřadu XY, se sídlem XY, XY, okres Praha-západ, vydal rozhodnutí Stavebního úřadu Městského úřadu XY (dále jen „stavební úřad“), sp. zn. S-SÚ-0236/03 Ga, č. j. SÚ - 01408/15-Bu, jímž rozhodl o prodloužení termínu provádění terénních úprav skládky XY na dobu do 31. 1. 2021 ve prospěch samostatně podnikající fyzické osoby J. F., podnikajícím pod obchodním jménem E., IČ XY, se sídlem XY, XY (dále jen ,,J. F.“), přestože věděl, že předchozí rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. S-SÚ 0236/03 Ga, č. j. SÚ - 15053/4/10-Bu, které rovněž osobně vydal a které fakticky nově vydaným rozhodnutím ze dne 27. 11. 2015 prodlužoval o dalších 6 let, bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2015, sp. zn. 47 A 26/2013-289, čímž vědomě porušil své povinnosti uvedené v ustanovení § 16 odst. 1 zák. č. 312/2002 Sb., o úřednících územně samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů, když ve správním řízení nehájil veřejný zájem a zájem vlastníků pozemků, ale rozhodnutí vydal cíleně se záměrem opatřit neoprávněný prospěch podnikateli J. F., který v rámci svého podnikání, spočívajícího v údajné rekultivaci pozemků, ve skutečnosti však v neoprávněném provozování skládky, inkasoval od svých obchodních partnerů finanční prostředky za možnost složení odpadového materiálu v území běžně nazývaném „Skládka XY“ okres Praha-západ, a to jednak na pozemcích v katastrálním území XY – pozemku parc. číslo XY vlastníka Metropolitní kapitula u Svatého Víta v Praze, IČ 144 51 115, se sídlem Hrad III. nádvoří 48/2, Praha 1 – Hradčany, pozemcích parc. číslo XY a XY v podílovém spoluvlastnictví J. S., nar. XY, K. S., nar. XY, O. S., nar. XY, V. S., nar. XY, D. S., nar. XY, a J. V., nar. XY, pozemku parc. č. XY vlastníka Obec XY, IČ XY, se sídlem XY, XY, pozemku parc. č. XY vlastníka M. H., nar. XY, pozemku parc. č. XY vlastníka D. K., nar. XY, pozemku parc. č. XY v podílovém spoluvlastnictví E. N., nar. XY, R. S., nar. XY, a V. S., nar. XY, pozemcích parc. č. XY a XY v podílovém spoluvlastnictví I. K., nar. XY, a E. V., nar. XY, pozemcích parc. č. XY, XY, XY a XY vlastníka obchodní korporace A., s. r. o., IČ XY, se sídlem XY, XY, pozemcích parc. č. XY a XY v podílovém spoluvlastnictví F. L., A. L., J. M., a A. M., pozemku parc. č. XY vlastníka českého státu, zastoupeného Státním pozemkovým úřadem, IČ 01312774, se sídlem Husinecká l024/11a, Praha 3 – Žižkov, pozemku parc. č. XY vlastníka V. F., a jednak na pozemcích v katastrálním území XY – pozemku parc. č. XY vlastníka obchodní korporace D. Ch., IČ XY se sídlem XY, XY, pozemku parc. č. XY vlastníka obec XY, IČ XY, se sídlem XY, XY, když obžalovaný jednal současně s vědomím, že vlastníkům pozemků, na kterých je skládka bez jejich souhlasu provozována, bude dalším ukládáním materiálu na těchto pozemcích způsobena škoda, přičemž následně bylo rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje pod sp. z. SZ 065992/2016/KUSK REG/Vo, č. j. 091682/2016/KUSK ze dne 22. 6. 2016, které nabylo právní moci dne 1. 7. 2016, předmětné rozhodnutí obžalovaného o prodloužení doby terénních úprav ze dne 27. 11. 2015 jako nezákonné zrušeno. Za to byl obviněný odsouzen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 2 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání, zaměstnání nebo funkce ve veřejné správě spojených s rozhodováním ve správním řízení na dobu 7 (sedmi) roků. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 2 T 39/2018, podal obviněný V. B. odvolání, které směřoval do výroku o vině i trestu. Odvolání podal rovněž státní zástupce, a to v neprospěch obviněného do výroku o vině i trestu. O podaných odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 7 To 70/2019, a to tak, že napadené rozhodnutí k odvolání obviněného a státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným spácháním přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 27. 11. 2015 jako vedoucí Stavebního úřadu Městského úřadu XY, se sídlem XY, XY, okres Praha-západ, vydal rozhodnutí Stavebního úřadu Městského úřadu XY (dále jen „stavební úřad“), sp. zn. S-SÚ-0236/03 Ga, č. j. SÚ - 01408/15-Bu, jímž rozhodl o prodloužení termínu provádění terénních úprav skládky XY na dobu do 31. 1. 2021 ve prospěch samostatně podnikající fyzické osoby J. F., podnikajícím pod obchodním jménem E., IČ XY, se sídlem XY, XY (dále jen „J. F.“), přestože věděl, že předchozí rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. S-SÚ 0236/03 Ga, č. j. SÚ - 15053/4/10-Bu, které rovněž osobně vydal a které fakticky nově vydaným rozhodnutím ze dne 27. 11. 2015 prodlužoval o dalších 6 let, bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2015, sp. zn. 47 A 26/2013-289, čímž vědomě porušil své povinnosti uvedené v ustanovení § 16 odst. 1 zák. č. 312/2002 Sb., o úřednících územně samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů, když ve správním řízení nehájil veřejný zájem a zájem vlastníků pozemků, ale rozhodnutí vydal cíleně se záměrem opatřit neoprávněný prospěch podnikateli J. F., který v rámci svého podnikání, spočívajícího v údajné rekultivaci pozemků, ve skutečnosti však v neoprávněném provozování skládky, inkasoval od svých obchodních partnerů finanční prostředky za možnost složení odpadového materiálu v území běžně nazývaném „Skládka XY“ okres Praha-západ, v přesně nestanovené výši, minimálně však ve výši 500.000 Kč, a to jednak na pozemcích v katastrálním území XY – pozemku parc. číslo XY vlastníka Metropolitní kapitula u Svatého Víta v Praze, IČ 144 51 115, se sídlem Hrad III. nádvoří 48/2, Praha 1 – Hradčany, pozemcích parc. číslo XY a XY v podílovém spoluvlastnictví J. S., nar. XY, K. S., nar. XY, O. S., nar. XY, V. S., nar. XY, D. S., nar. XY, a J. V., nar. XY, pozemku parc. č. XY vlastníka Obec XY, IČ XY, se sídlem XY, XY, pozemku parc. č. XY vlastníka M. H., nar. XY, pozemku parc. č. XY vlastníka D. K., nar. XY, pozemku parc. č. XY v podílovém spoluvlastnictví E. N., nar. XY, R. S., nar. XY, a V. S., nar. XY, pozemcích parc. č. XY a XY v podílovém spoluvlastnictví I. K., nar. XY, a E. V., nar. XY, pozemcích parc. č. XY, XY, XY a XY vlastníka obchodní korporace A., s. r. o., IČ XY, se sídlem XY, XY, pozemcích parc. č. XY a XY v podílovém spoluvlastnictví F. L., A. L., J. M., a A. M., pozemku parc. č. XY vlastníka českého státu, zastoupeného Státním pozemkovým úřadem, IČ 01312774, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 – Žižkov, pozemku parc. č. XY vlastníka V. F., a jednak na pozemcích v katastrálním území XY – pozemku parc. č. XY vlastníka obchodní korporace D. Ch., IČ XY, se sídlem XY, XY, pozemku parc. č. XY vlastníka obec XY, IČ XY, se sídlem XY, XY, přičemž následně bylo rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje pod sp. zn. SZ 065992/2016/KUSK REG/Vo, č. j. 091682/2016/KUSK ze dne 22. 6. 2016, které nabylo právní moci dne 1. 7. 2016, předmětné rozhodnutí obžalovaného o prodloužení doby terénních úprav ze dne 27. 11. 2015 jako nezákonné zrušeno. Za to byl odsouzen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 2 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání, zaměstnání nebo funkce ve veřejné správě spojených s rozhodováním ve správním řízení na dobu 7 (sedmi) roků. II. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 7 To 70/2019, podal obviněný prostřednictvím svých právních zástupců dovolání (vyhotovené obhájcem Mgr. Lukášem Trojanem na č. l. 3244–3249, vyhotovené obhájcem Mgr. Miroslavem Kučerkou na č. l. 3251–3254), přičemž uplatnil dovolací důvod podle