3 Tdo 1117/2013 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1117/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 11. 2013 Spisová značka:3 Tdo 1117/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1117.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 228 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 12. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1117/2013-16 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2013 o dovolání obviněné N. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 22. 5. 2013, č. j. 55 To 124/2013-255, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 8/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2013, č. j. 5 T 8/2013-234, byla obviněná N. B. uznána vinnou přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na tom skutkovém základě, že „dne 24. 2. 2010 v době od 01.00 do 02.29 hod., v kuchyni bytu, ve druhém patře osmipodlažního domu na adrese O., I. P. P., v důsledku vzájemné fyzické potyčky s L. V., společným nedbalostním jednáním převrhla láhev s neznámou hořlavinou, do které pak při pokračující potyčce převrhli na stole stojící zapálenou vonnou svíčku, v důsledku čehož došlo v kuchyni bytu k požáru, který se rozšířil na ostatní části bytové jednotky, a dále došlo k rozšíření zplodin hoření do ostatních bytů a společných prostor domu a následnému ohrožení ostatních nájemníků domu, přičemž k ohrožení na životě a k hrozícímu výbuchu nedošlo jen díky včasnému zásahu Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje, avšak kdyby nedošlo k včasnému zásahu výše uvedených hasičů, tak by se požár rozšířil na celou bytovou jednotku, v důsledku čehož by hrozilo poškození spojovacích armatur plynového potrubí v prostoru instalační šachty, čímž by se značně zvýšila intenzita požáru, a dále mohlo dojít k vytvoření výbušné koncentrace zemního plynu se vzduchem a následnému výbuchu, tudíž svým nedbalostním jednáním obž. N. B. společně s již odsouzeným L. V. vydali nejméně 13 nájemníků uvedeného domu v nebezpečí smrti či těžké újmy, v důsledku požáru došlo ke škodám, a to buď samotným ohněm nebo masivním zakouřením, konkrétně byla zcela zničena kuchyň a jádro bytu, čímž byla vlastníkovi bytu F. K., bytem V. – V., způsobena škoda ve výši 411.122,- Kč, nájemníkům domu J. S., bytem V., O., škoda ve výši 18.571.26 Kč, J. O., bytem I. P. P. O., škodu ve výši 2.000,- Kč, na společných prostorách domu škodu ve výši 781.269,- Kč ke škodě České pojišťovny, a. s., Region severní Morava, IČ: 45272956 a ke škodě Společenství pro dům I. P. P., která byla hrazena pojišťovnou, na bytech dalších nájemníků škodu ve výši 26.689,- Kč ke škodě Kooperativa pojišťovna, a. s., IČ: 47116617, dále došlo k otravě dvou nájemníků domu, R. B. a Z. S., kteří z důvodu výše uvedeného požáru opouštěli svůj byt a cestou se nadýchali zplodin z tohoto požáru, v důsledku čehož byli hospitalizováni v nemocnici a následně v domácím léčení po dobu delší než 1 měsíc, přičemž náklady na jejich léčení ke škodě Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, IČ: 41197518 dosáhly částky 146.750,- Kč, kdy již odsouzený L. V., původně obžalovaný za obecné ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, již byl za své jednání následně překvalifikované jako obecné ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci, č. j. 6 T 287/2011-370, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. 55 To 142/2012-402, ze dne 18. 6. 2012, právní moc dne 18. 6. 2012, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně a byl zařazen do věznice s ostrahou“. Za tuto trestnou činnost byla obviněná podle § 273 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněné povinnost jednak společně a nerozdílně s již odsouzeným L. V. zaplatit poškozené České pojišťovně, a. s., Spálená 75/16, Praha 1, IČ: 45272956, částku 659.914,- Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Lazecká 22A, Olomouc, IČ: 41197518, částku 146.750,- Kč, F. K., bytem V., částku 411.122,- Kč, J. S., bytem O., I. P. P., částku 18.571,- Kč, J. O., bytem O., I. P. P., částku 2.000,- Kč a Kooperativě Pojišťovně, a. s., VIG, Templová 747, Praha 1, částku 26.689,- Kč, a jednak jí samotné zaplatit poškozené České pojišťovně, a. s., částku 121.355,- Kč. Společenství pro dům I. P. P., O., odkázal podle § 229 odst. 1 tr. ř. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 22. 5. 2013, č. j. 55 To 124/2013-255, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 22. 5. 2013 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná následně dovolání, jež vymezila tak, že výrok o zamítnutí odvolání napadá v rozsahu týkajícím se výroku o náhradě škody z rozsudku soudu prvního stupně ohledně poškozeného F. K. Uplatnila dovolací důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítla, že v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu byl již pravomocný výrok rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2013, sp. zn. 19 EC 315/2011, o zamítnutí nároku poškozeného F. K. na zaplacení částky 411.122,- Kč. Ačkoli obhajoba předložila tento rozsudek soudu prvního stupně, který následně v hlavním líčení jeho obsah konstatoval, a rovněž odvolací soud se v rámci veřejného zasedání pečlivě seznámil se spisem vedeným ve výše zmíněné občanskoprávní věci, oba soudy svými rozhodnutími nakonec popřely jednu ze základních právních zásad, totiž že nelze rozhodnout dvakrát v téže věci. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že jej v trestním řízení v podstatě žádné civilní řízení o totožném nároku nezajímá. Odvolací soud pak uzavřel, že škoda ve výši uplatněné poškozeným byla doložena znaleckým posudkem a nejsou o ní žádné pochybnosti. Právě proti kvalitě znaleckého posudku pak dovolatelka zaměřila svoji argumentaci. Poukázala na to, že soud v občanskoprávním řízení v něm shledal natolik závažné vady, že podle jeho názoru nemohl obstát ani jako listinný důkaz. Dovolatelka zdůraznila chybný výpočet DPH, kdy znalec použil sazbu 20%, tedy vyšší, než na daný typ prací použít měl (mělo to být pouze 10%), což výrazně samo o sobě zvýšilo výslednou částku o 41.112,- Kč. Chybně byla stanovena výše škody jako součet tabulkových položek nějakého vybavení bytu bez ověření, že takové zařízení se v bytě před požárem nacházelo, a bez započtení jeho amortizace s přihlédnutím k jeho stáří a opotřebení. Škodou by totiž podle předpisů občanského práva měl být rozdíl hodnoty bytu před požárem a po něm. Takové zadání však znalec nedostal a nic takového ani nezjišťoval. Výsledná částka údajné škody na majetku poškozeného F. K. je tak cca 3 x vyšší, než by reálně mohla být. Dovolatelka je navíc toho názoru, že soud v projednávané trestní věci měl znalce přibrat a při znalosti jejích námitek ho nechat svůj posudek obhájit. Neexistoval totiž důvod, proč by již odsouzený L. V. v řízení Okresního soudu v Olomouci vedeném pod sp. zn. 6 T 287/2011 měl mít právo na zjištění škody znaleckým posudkem a tedy i právo nesouhlasit se čtením takového posudku a znalce vyslýchat, zatímco dovolatelka ve „svém“ řízení nikoliv. Jestliže zásada ne bis in idem primárně zakazuje dvojí stíhání pro totožný skutek, pak rovněž překážka tzv. litispendence brání zahajovat druhé řízení o totožném nároku poškozeného a je podle dovolatelky nerozhodné, zda jedno řízení je občanskoprávní a druhé trestní, pokud se v nich jedná o tentýž nárok poškozeného na náhradu škody. V této souvislosti připomněla, že řízení u Okresního soudu v Olomouci vedené pod sp. zn. 19 EC 315/2011 bylo zahájeno žalobou poškozeného F. K. podanou dne 30. 6. 2011, kterou vůči ní vznesl nárok na zaplacení mimo jiné částky 411.122,- Kč z titulu způsobení škody inkriminovaným požárem. Teprve po skončení trestního řízení vedeného u Okresního soudu v