3 Tdo 1192/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1192/2025-173 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 1. 2026 o dovolání, které podala obviněná Ch. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2025, č. j. 4 To 109/2025-139, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 33/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh jednání 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2025, č. j. 91 T 33/2025-122, byla obviněná Ch. G. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, za což byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 19 měsíců, k jehož výkonu byla zařazena do věznice s ostrahou. Současně jí byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené K. H. majetkovou škodu ve výši 11 434 Kč. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se přečinů dopustila zkráceně tím, že dne 1. 7. 2024 kolem 21:30 hodin v Brně na ulici XY v kavárně XY společně se spoluobviněnou K. M. P. po předchozí domluvě odcizily poškozené K. H. látkovou tašku, a to tak, že obviněná nejprve hlídala a kryla možný výhled na krádež svým tělem, přičemž K. M. P. tuto tašku vzala a nejprve ji schovala pod bundu, kterou měla v ruce, vzápětí tašku stále v prostoru kavárny schovala do příruční tašky, kterou bezprostředně předtím převzala od dovolatelky, a poté z místa odešly pryč, kdy v odcizené tašce se nacházela finanční hotovost v hodnotě 350 Kč, koženková peněženka hnědé barvy, občanský průkaz a platební karta č. XY vydaná mBank S.A. na jméno K. H., mobilní telefon zn. iPhone 12 mini černé barvy v průhledném plastovém obalu, sluchátka černé barvy zn. Marshal, 7 kusů klíčů spolu s přístupovým chipem a diář, to vše v hodnotě celkem 10.839 Kč, načež dne 1. 7. 2024 ve 22:20 hodin v Brně na ulici XY v provozovně XY za pomoci shora uvedené odcizené platební karty zaplatily za jimi uskutečněný společný nákup potravin v hodnotě 245 Kč, čímž poškozené způsobily škodu odcizením v celkové výši 11.434 Kč, a uvedeného jednání se Ch. G. dopustila přesto, že byla za takový čin v posledních třech letech odsouzena, a to trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2021, sp. zn. 8 Tm 54/2020, trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 5 T 85/2022, rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 8 T 82/2023, a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2024, sp. zn. 5 T 58/2024. 3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně směřované odvolání obviněné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 7. 2025, č. j. 4 To 109/2025-139, zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání, vyjádření k němu a replika 4. Usnesení odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně. Dovolání opřela o důvody uvedené v § 265b odst. 2 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. Dovolatelka konkrétně namítala, že v předmětné trestní věci je klíčovým a fakticky jediným rozhodným důkazem videozáznam, který zachycuje celý skutkový děj. Obecné soudy pak obsah předmětné klíčové videonahrávky hodnotí v rozporu s vlastním obsahem předmětného důkazu, a také v rozporu s elementární logikou. Jak se podává z předmětného videa, do prostoru vstoupila za účelem návštěvy WC, kde si chtěla a také následně aplikovala pervitin šňupáním. Odvolací soud přesto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že obviněná nepochybně musela vědět o odcizené tašce, které se zmocnila původně spoluobviněná P. Stejně tak obecné soudy dospěly k závěru, že předání tašky při odchodu na toaletu nebylo automatismem, nýbrž promyšleným jednáním za účelem skrytí krádeže, a to přesto, že svědek K. jednoznačně popsal, že obviněná byla pod vlivem OPL. Pokud tedy obecné soudy tvrdí rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, učiněná z výše uvedených důkazů, dospěly k nim ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Porušena tak byla zásada in dubio pro reo. 6. Interpretací důkazu v rozporu s jeho obsahem bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Porušení tohoto práva shledává také v tom, že ačkoliv samotnou krádež realizovala spoluobviněná P., tato nebyla potrestána. 7. Soudy zcela rezignovaly na povinnost prokázat naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 234 tr. zákoníku. Přitom s taškou, v níž byla ukradená kabelka, odešla spoluobviněná P., která také měla platební kartu k dispozici po celou dobu a rovněž s ní platila, aniž by dovolatelka byla přítomna. 8. Dovolatelka dále namítala nesprávný procesní postup odvolacího soudu, který k jejímu návrhu nezopakoval přehrání klíčových videozáznamů, ačkoliv uvedl, že se s obsahem kamerového záznamu seznámil, přičemž není zřejmé, jakým způsobem se mohl odvolací soud s předmětným videozáznamem seznámit, aniž by jej přehrál. 9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a rovněž i prvoinstanční rozsudek zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí podle § 265l odst. 1 tr. ř., případně aby ve věci sám v souladu s dovolacími důvody rozhodl a její trestní stíhání zastavil, případně ji rozsudkem zprostil obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že žalovaný skutek spáchala obviněná. 10. K dovolání obviněné se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. 11. K problematice dovolatelkou zpochybňované úplnosti dokazování státní zástupce uvedl, že obviněná ani státní zástupkyně intervenující u hlavního líčení proběhlého u Městského soudu v Brně v jeho závěru žádný návrh na doplnění dokazování neučinily. Obviněná pak sice navrhla provedení důkazu v rámci podaného odvolání, nejednalo se však o důkaz nový, nýbrž jen požadovala, aby Krajský soud v Brně u veřejného zasedání znovu provedl důkaz kamerovými záznamy zaznamenávajícími průběh událostí v kavárně. Státní zástupce je přitom ve shodě s odvolacím soudem přesvědčen, že se v takovém případě jednalo o návrh zcela bezpředmětný a postrádající logiku. Požadavek obviněné na opětovné provedení důkazu odvolacím soudem jen z toho důvodu, že ona sama není spokojená s tím, jak byl takový důkaz hodnocen soudem prvého stupně, zcela popírá principy trestního řízení a přehlíží, že těžiště dokazování je primárně před soudem prvého stupně. Odvolací soud nijak nepochybil, pokud návrhu dovolatelky nevyhověl a důkaz znovu neprováděl. 12. Obdobně nejsou rozhodnutí soudů zatížena ani vadou tzv. extrémního rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů. Obviněná v rámci dovolací argumentace s akcentem na důkaz v podobě vlastní popěrné obhajoby zpochybňuje výlučně to, že by se nějakým způsobem na krádeži podílela, a podotýká, že konkrétně ona do kavárny vstoupila jen za účelem návštěvy WC. Takové tvrzení je však v příkrém rozporu s důkazy provedenými Městským soudem v Brně a se skutkovými závěry, ke kterým dospěl. Na krádeži se podílela nejen P., která tašku poškozené vzala a poté si ji schovala pod bundu, ale taktéž sama dovolatelka. Ta nejenže hlídala a bránila v pozorování krádeže, ale poté, co jejich chování u J. K. vzbudilo podezření, podala P. svou příruční tašku, do níž tato mohla v nestřeženém okamžiku uschovat tašku poškozené a s touto poté nepozorovaně odešly. Návštěva WC tak byla pouhou záminkou a příležitostí k rozptýlení pozornosti K. 13. S velkou dávkou tolerance lze podle pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit jen námitku, v jejímž rámci ve vztahu k trestnému činu podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku vyjádřila podiv nad tím, že mohla být uznána vinnou v situaci, kdy kartu s taškou odnesla a s touto platila jen P. Tato však postrádá opodstatnění. Také obviněné lze klást za vinu odcizení platební karty, neboť pachatel v případě odcizení tašky s peněženkou musí z logiky věci očekávat, že tato pravděpodobně obsahuje i platební kartu. Obviněná přitom znaky tohoto trestného činu naplnila již tím, že si takto společně s P. mj. platební kartu opatřily a tuto přechovávaly, a to bez toho, že by bylo nutné prostřednictvím karty také provádět výběry či hradit platby. Z hlediska naplnění znaků trestného činu podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku je bez významu, kdo kartou platil nákup. 14. Polemiku obviněné spočívající ve srovnání odlišného postupu soudů ve vztahu k její osobě a k osobě P., respektive výhrady k rozdílnému způsobu rozhodnutí soudu, pod obviněnou označené dovolací důvody vůbec podřadit nelze. 15. Státní zástupce tedy v návaznosti na všechny uvedené skutečnosti vyjádřil přesvědčení, že námitky obviněné dílem pod jí uplatněné ani jiné dovolací důvody nespadají a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 2