3 Tdo 1330/2016 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1330/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 10. 2016 Spisová značka:3 Tdo 1330/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1330.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Násilí proti úřední osobě Poškození cizí věci Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 228 odst. 1 tr. zákoníku § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:12. 1. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1330/2016-41 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2016 o dovolání podaném M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 6. 2016, sp. zn. 4 To 166/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 203/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 2 T 203/2015, byl M. M. uznán vinným trestným činem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a trestným činem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání tří roků. V předmětné věci podal M. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 6. 2016, sp. zn. 4 To 166/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného M. M. uznal vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu ve výměře tří let. Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal M. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí. Obviněný M. M. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvodnost tohoto dovolacího důvodu spatřoval v tom, že jeho jednání mělo být chybně kvalifikováno jako zločin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Předestřel situaci na místě, kde byl vytvořen policejní zátaras a kde měl být spáchán výše citovaný zločin, a podotkl, že pprap. J. V. stál v rozhodný okamžik za křovím a nijak nevykonával svoji pravomoc. Z popisu skutku přitom dle obviněného nevyplývá, jakou pravomoc měl konkrétně zmíněný policista vykonávat, kde přesně se měl nacházet, zda jej obviněný viděl atd. Nebylo tedy možné dovodit subjektivní stránku předmětné skutkové podstaty. Potenciální zásah Nejvyššího soudu do učiněných skutkových zjištění obviněný odůvodnil tak, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Soudu prvního stupně vytkl, že se neúčastnil prověrky na místě činu a videozáznam z této prověrky ani nepřehrál v rámci hlavního líčení, tudíž nemohl dostatečně vyhodnotit předmětnou situaci, kdy měl obviněný vozidlem najíždět na zasahujícího policistu. Pokud v tomto ohledu soud učinil skutková zjištění na základě svědeckých výpovědí a protokolu o prověrce na místě činu, tak taková zjištění jsou neúplná a nemají dostatečnou výpovědní hodnotu. Obviněný dále namítl, že pokud žádal o přehrání videozáznamu, tak tento požadavek neměl být vyřešen pouhým čtením protokolu. Soudu nadto vytkl, že nebyli vyslechnuti obhajobou navrhovaní svědci R. H. a K. F., kteří se nacházeli ve vozidle spolu s obviněným v době, kdy tento ujížděl před policisty. Tito svědci by se přitom mohli vyjádřit k výhledovým možnostem obviněného z vozidla. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce), který nejprve zrekapituloval dosavadní vývoj předmětné trestní věci a dovolací námitky obviněného, stejně jako podstatu dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Následně podotkl, že tyto námitky neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť obviněný sice formálně namítal absentující znaky skutkové podstaty zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, avšak rozporoval pouze chybně vyhodnocený proces dokazování. Námitkám obviněného, že zasahující policista (pprap. J. V.) nevykonával svých oprávnění, nelze přisvědčit, neboť ten jednal ve smyslu ustanovení § 55 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Tvrzení, že zasahujícího policistu neviděl, poté nebylo možné považovat za hmotněprávně relevantní námitku. Napadené rozhodnutí dle státního zástupce netrpí ani vadami spočívajícími v porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Ze spisového materiálu dále vyplývá, že důkaz stran prověrky na místě činu byl řádně proveden, když soud předložil stranám ve smyslu § 213 tr. ř. dokumentaci provedené prověrky (č. l. 29) a obviněný přehrání příslušného záznamu ani nepožadoval. Pokud obviněný dále namítl, že k přečtení protokolu nedal souhlas, tak státní zástupce upozornil, že se jednalo o listinný důkaz ve smyslu § 213 tr. ř., k jehož provedení není souhlas obviněného nutný. Krom toho, prověrce na místě činu byl přítomen obviněný i jeho obhájkyně a tito v průběhu úkonu žádné připomínky neuplatnili. Jako nekorektní státní zástupce hodnotil námitky stran neprovedení výslechu obhajobou navrhovaných svědků. Tento důkazní návrh sice obhajoba vznesla při hlavním líčení dne 27. 1. 2016, avšak při dalším hlavním líčení (dne 28. 1. 2016) došlo ke změně procesního stanoviska a obviněný (po poradě se svou obhájkyní) udělil souhlas se čtením úředních záznamů o podání vysvětlení těchto svědků. Ani v tomto ohledu tedy nelze namítat porušení práva na spravedlivý proces. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhl, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, přičemž vyjádřil souhlas i s postupem podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. V replice na toto vyjádření státního zástupce obviněný uvedl, že trvá na podaném dovolání a důvodech v něm uvedených, přičemž nesouhlasil s vyjádřením státního zástupce, že by napadal pouze učiněná skutková zjištění. Rovněž trval na tom, že ve věci došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Pokud v řízení před soudem prvního stupně souhlasil se čtením protokolů o podaných vysvětleních, tak nemohl vědět, jakým způsobem je budou soudy hodnotit. Dále podotkl, že dle jeho názoru přečtení protokolu o prověrce na místě činu není listinným důkazem podle § 213 tr. ř., nýbrž důkazem ve smyslu § 211 odst. 6 tr. ř., k jehož provedení je nezbytný souhlas obviněného. Pokud přitom soud druhého stupně nevyhověl důkazním návrhům, založil tím přítomnost opomenutých důkazů. Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě dom